Ruđer Bošković

Ruđer Josip Bošković (italsky Ruggero Giuseppe Boscovich, též psán Roger či Ruder Boškovič apod., 18. května 1711^[2], Dubrovník – 13. února 1787, Milán) byl fyzik, astronom, matematik, filozof, teolog, diplomat, básník a jezuita narozený na území dnešního Chorvatska. Výrazně ovlivnil vývoj přírodních věd, především svou teorií atomů, metodikou výpočtu oběžné dráhy planet a objevem neexistence atmosféry na Měsíci z roku 1753.

Ruđer Josip Bošković
Rodné jméno	Ruggero Giuseppe Boscovich a Ruđer Josip Bošković
Narození	18. května 1711 Dubrovník
Úmrtí	13. února 1787 (ve věku 75 let) Milán
Příčina úmrtí	zápal plic
Místo pohřbení	kostel Santa Maria Podone (1787–1945; 45°27′49″ s. š., 9°10′59″ v. d.) Monumentální hřbitov v Miláně (od 1945)
Povolání	fyzik, astronom, matematik, filozof, diplomat, básník, teolog, polyhistor, historik a geograf
Alma mater	Saint Ignatius Church (1720–1725) kostel sv. Ondřeje delle Fratte (1725–1727) Římská kolej (1727–1732)
Témata	fyzika, matematika a astronomie
Významná díla	De litteraria expeditione per Pontificiam ditionem ad dimetiendos duos meridiani gradus et corrigendam mappam geographicam Philosophiae naturalis theoria redacta ad unicam legem virium in natura existentium Opera pertinentia ad opticam et astronomiam De viribus vivis De lumine … více na Wikidatech
Ocenění	člen Královské společnosti
Rodiče	Nikola Bošković
Příbuzní	Baro Bošković[1] (bratr)
Vlivy	Gottfried Wilhelm Leibniz
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pro Chorvaty je jednou z největších historických osobností, v anketě Největší Chorvat z roku 2003 obsadil třetí místo. Zároveň je však Bošković zařazován do srbského či italského národního kontextu – Italové argumentují, že Boskovičova matka pocházela z italské rodiny a on sám měl italštinu jako první jazyk, neboť Dubrovník byl v době Boskovičova narození pod silným italským vlivem (svá díla psal ovšem latinsky, jako většina vzdělanců té doby). Jeho otec Nikola byl Srb, a proto ho Srbská akademie věd roku 1993 zařadila mezi 100 nejvýznamnějších Srbů historie.^[3]

Život

Narodil se 18. května 1711 v Dubrovniku v Republice Ragusa. Jeho otec Nikola byl srbský obchodník, jeho matka Paola italská šlechtična (dožila se 103 let). Ruđer měl šest sourozenců, čtyři bratry a dvě sestry, byl z nich druhým nejmladším.

Mladý Ruđer Boškovič se naučil číst ve věku 9 let, poté začal navštěvovat místní jezuitskou školu a zde byl brzy rozpoznán jeho talent. Získal si reputaci velmi inteligentního a nadaného studenta. Proto ve věku 14 let odešel do Říma, kde pobýval většinu svého života. V roce 1731 vstoupil jako novic do Jezuitského řádu a ve stejné době začal studovat matematiku a fyziku. Jeho pokrok byl tak markantní, že byl roku 1740 jmenován profesorem na univerzitě v Římě. Na tomto postu se začal seznamovat s moderními vědeckými poznatky, ale i s klasickou řeckou geometrií a mimo jiné určil dobu rotace Slunce podle pozorování slunečních skvrn.

Na univerzitě v Římě se však proslavil nejen jako vynikající vědec, nýbrž i jako vedoucí mnoha disertačních prací. Pod jeho vedením byly obhájeny například práce na témata: přechod Merkuru přes Slunce, severní polární záře, pozorování hvězd, hranice jistoty v astronomických pozorováních, teorie komet, teorie přílivu a odlivu, aplikace matematiky v teorii dalekohledu nebo problémy sférické trigonometrie.

V roce 1742 zvítězil jeho návrh na opravu kopule Baziliky svatého Petra, v níž byla objevena trhlina. Papež Benedikt XIV. tak nechal do kopule umístit několik soustředných železných pásů pro udržení stability konstrukce. O dva roky později byl vysvěcen římsko-katolickým knězem.

Roku 1745 vydal práci v níž se snažil najít střední cestu mezi Newtonovou teorií gravitace a Leibnizovou představou monád. Dospěl k závěru, že více než jeden bod nemůže zabírat stejné místo v prostoru. Z tohoto tvrzení pak rozvinul první moderní teorii atomů.

O dva roky později navštívil Dubrovnik, své rodné město, a už nikdy se tam nevrátil. Krátce nato měl odjet do Brazílie provádět zeměpisná měření, papež ho však přesvědčil, aby zůstal a tato měření provedl v Itálii. To se také stalo, dva roky konal měření v oblasti mezi Římem a Rimini. Roku 1755 o tom vydal knihu.

Proslul i jako vynikající diplomat. Řešil například spory o odvodnění jezera v Toskánsku, působil jako diplomat i ve Vídni. Zde v roce 1758 také vydal své nejslavnější dílo "Philosophiæ Naturalis theoria redacta ad Unicam legem virium in natura existentium" obsahující jeho teorii atomů a teorii fyzikálních sil. Později působil jako diplomat v Londýně a byl tam i zvolen členem Královské akademie věd.

V roce 1761 pozoroval přechod Venuše přes sluneční disk. Poté cestoval přes Osmanskou říši, Polsko a Bulharsko do Ruska, kde byl také zvolen členem tamní akademie věd. Krátce nato se vrátil do Itálie a navštívil Kraňsko, kde navázal kontakty s tamními jezuity, kteří zařadili jeho myšlenky do svých vzdělávacích programů. Boškovicovy teorie ovlivnily řadu tehdejších významných fyziků, například Scherffera, Grubera nebo Vegu.

Roku 1764 odešel z univerzity v Římě na univerzitu v Pavii. Současně zastával šest let také post ředitele astronomické observatoře v Miláně. Byl pozván na britskou výpravu do Kalifornie za pozorováním dalšího přechodu Venuše přes Slunce, avšak španělská vláda krátce předtím vykázala jezuity ze svých kolonií, k jeho odjezdu tedy nedošlo. V této době Boškovic často měnil svá bydliště, měl řadu nepřátel. Roku 1773 byl odvolán z funkcí v Itálii, uchýlil se tedy do Francie a tady byl jmenován hlavním optikem námořnictva. Ve Francii zůstal 10 let, pokračoval zde ve vědecké práci a publikoval řadu děl, mimo jiné způsob jak určit dráhu komety nebo jiného nebeského tělesa z tří nezávislých pozorování a vylepšil konstrukci dalekohledů.

V roce 1783 se vrátil do Itálie, kde publikoval 5 svazků o astronomii. Několik měsíců strávil v klášteře a snažil se dále pracovat. Nicméně v této době byl již nemocen, navíc jeho díla neměla úspěch, jaký by si přál. Zemřel 13. února 1787 ve věku 75 let.

Dílo

Philosophiae naturalis theoria, 1758

• De maculis solaribus (1736)
• De maculis solaribus exercitatio astronomica (1736)
• De Mercurii novissimo infra Solem transitu (1737)
• Trigonometriae sphaericae constructio (1737)
• De aurora boreali (1738)
• De novo telescopii usu ad objecta coelestia determinanda (1739)
• De veterum argumentis pro telluris sphaericitate (1739)
• Dissertatio de telluris figura (1739)
• De Circulis osculatoribus, Dissertatio (1740)
• De motu corporum projectorum in spatio non resistente (1741)
• De inaequalitate gravitatis in diversis terrae locis (1741)
• De natura et usu infinitorum et infinite parvorum (1741)
• De annusi fixarum aberrationibus (1742)
• De observationibus astronomicis et quo pertingat earundem certitudo (1742)
• Disquisitio in universam astronomiam (1742)
• Parere di tre Matematici sopra i danni che si sono trovati nella Cupola di S. Pietro (1742)
• De motu corporis attracti in centrum immobile viribus decrescentibus in ratione distantiarum reciproca duplicata in spatiis non resistentibus (1743)
• Riflessioni de' Padri Tommaso Le Seur, Francesco Jacquier de el' Ordine de' Minimi, e Ruggiero Giuseppe Boscovich della Compagnia di Gesù Sopra alcune difficoltà spettanti i danni, e Risarcimenti della Cupola Di S. Pietro (1743)
• Nova methodus adhibendi phasium observationes in eclipsibus lunaribus ad exercendam geometriam et promovendam astronomiam (1744)
• De cycloide et logistica (1745)
• De Viribus Vivis (1745)
• Trigonometria sphaerica (1745)
• De cometis (1746)
• Dissertatio de maris aestu (1747)
• Dissertatio de lumine, 1–2 (1748/1749)
• De determinanda orbita planetae ope catoptricae ex datis vi celeritate & directione motus in dato puncto (1749) (
• Sopra il Turbine che la notte tra gli XI e XII giugno del MDCCXLIX danneggio una gran parte di Roma (1749)
• De centrogravitatis (1751)
• Elementorum matheseos ad usum studiosae juventutis (1752)
• De lunae atmosphaera (1753)
• De continuitatis lege et eius consectariis pertinentibus ad prima materiae elementa eorumque vires dissertatio (1754)
• Elementorium universae matheseos, 1–3 (1757)
• De lege virium in natura existentium (1755)
• De lentibus et telescopiis dioptricis disertatio (1755)
• De inaequalitatibus quas Saturnus et Jupiter sibi mutuo videntur inducere praesertim circa tempus conjunctionis (1756)
• Theoria philosophiae naturalis (1758)
• De Solis ac Lunae defectibus libri (1760)
• Scrittura sulli danni osservati nell' edificio della Biblioteca Cesarea di Vienna, e loro riparazione (1763)
• Memorie sopra il Porti di Rimini (1765)
• Sentimento sulla solidità della nuova Guglia del Duomo di Milano (1765)
• dissertationes quinque ad dioptricam pertinentes (1767)
• Voyage astronomique et geographique (1770)
• Memorie sulli cannocchiali diottrici (1771)
• Journal d'un voyage de Constantinopole en Pologne (1772)
• Sullo sbocco dell'Adige in Mare (1779)
• Riflessioni sulla relazione del Sig. Abate Ximenes appartenente al Progetto di un nuovo Ozzeri nello Stato Lucchese (1782)
• Giornale di un viaggio da Constantinopoli in Polonia dell'abate Ruggiero Giuseppe Boscovich, con una sua relazione delle rovine di Troia (1784)
• Opera pertinentia ad opticam et astronomiam, 1–5 (1785)
• Sui danni del Porto di Savona, loro cagioni e rimedi (1771)
• Lettere a Giovan Stefano Conti (1780)