Sam Eyde

Samuel Eyde (29. října 1866 Arendal – 21. června 1940 Åsgårdstrand) byl norský inženýr a průmyslník. Byl zakladatelem společností Norsk Hydro a Elkem.

Sam Eyde
Narození	29. října 1866 Arendal
Úmrtí	21. června 1940 (ve věku 73 let) Åsgårdstrand
Povolání	vynálezce, podnikatel, diplomat, inženýr a politik
Zaměstnavatel	Norsk Hydro
Ocenění	komandér Řádu Dannebrog Vasův řád Řád svatého Olafa komandér Řádu svatého Olafa čestný doktor
Politická strana	Høyre
Choť	Anna Ulrika Mörner af Morlanda (1895–1912)[1] Elida Eyde (1913–1940)[2]
Děti	Astri von Arnold Liv Eyde
Příbuzní	Christian Samuel Eyde (bratr) Haakon Eyde
Funkce	člen norského parlamentu (1919–1921)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Vystudoval inženýrství na Technické univerzitě v Charlottenburgu nedaleko Berlína, kde promoval v roce 1891.^[3] Svou kariéru začal v Hamburku, kde projektoval nové železniční tratě, mosty a stanice. V roce 1897 založil se svým předchozím šéfem z Hamburku strojírenskou firmu Gleim & Eyde. Brzy založili kanceláře i v Kristianii (nyní Oslo) a Stockholmu. Na přelomu století byla firma jednou z největších ve Skandinávii, s asi 30 inženýry.

V roce 1902 získal Eyde vlastnickou kontrolu nad vodopády Rjukan v Telemarku, později přikoupil vodopády v Arendalu a Notoddenu. Plánoval využít vodní energii pro průmyslové účely, za pomoci vědce Kristiana Birkelanda, s nímž se seznámil roku 1903, a švédského bankéře Marcuse Wallenberga.^[4] V roce 1905 založil společnost Det Norske Aktieselskap pro Eletrokemisk Industri (dnes Elkem) a začal využívat energii vodopádu Rjukan pro výrobu dusičnanu draselného. To z města Rjukan učinilo významné průmyslové centrum. V roce 1912 se Eyde podílel na vývoji továrny Arendal Smelteverk v Eydehavnu, kde vyráběl karbid křemíku, jako jeden z prvních na světě. Závod je nyní součástí norské společnosti Fiven ASA.

V roce 1905 založil společnost Norsk Hydro-Elektrisk Kvælstofaktieselskab (nyní Norsk Hydro). Generálním ředitelem společnosti zůstal do roku 1917, ve správní radě zůstal až do roku 1925.

V letech 1918–1920 byl členem norského parlamentu za Konzervativní stranu.^[5] V roce 1920 byl jmenován norským vyslancem ve Spojených státech.