Samuel Pierpont Langley

Samuel Pierpont Langley (22. srpna 1834, Roxbury, Massachusetts – 27. února 1906, Aiken, Jižní Karolína) byl americký astronom, fyzik, vynálezce bolometru a průkopník letectví. Maturoval na bostonské latinské škole, byl asistentem v observatoři na Harvardově univerzitě, pak se stal vedoucím katedry matematiky na Námořní akademii Spojených států. V roce 1867 se stal ředitelem Alleghenské observatoře a profesorem astronomie na Western University of Pennsylvania (nyní University of Pittsburgh), tento post zastával až do roku 1891, i když se roku 1887 stal sekretářem Smithsonova institutu. V čele institutu stál až do roku 1906. Byl zakladatelem Smithsonovy astrofyzické observatoře.

Samuel Pierpont Langley
Narození	22. srpna 1834 Roxbury
Úmrtí	27. února 1906 (ve věku 71 let) Aiken
Místo pohřbení	Forest Hills Cemetery
Alma mater	Boston English High School Boston High School
Povolání	astronom, letecký inženýr, astrofyzik, fyzik, vynálezce a pilot
Zaměstnavatelé	Harvardova univerzita Pittsburská univerzita Allegheny Observatory Námořní akademie Spojených států amerických Smithsonův institut
Ocenění	Rumfordova medaile (1886) Medaile Henryho Drapera (1886) Rumfordova cena (1886) Médaille Janssen (1893) zahraniční člen Královské společnosti (1895) … více na Wikidatech
Rodiče	Samuel Langley III[1] a Mary Sumner Williams[1]
Funkce	Secretary of the Smithsonian (od 1887)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V roce 1886 obdržel Langley medaili Henryho Drapera od Národní akademie věd za své příspěvky v oblasti sluneční fyziky. Jeho publikace z roku 1890 týkající se infračervených pozorování v observatoři Allegheny v Pittsburghu, které provedl společně s Frankem Washingtonem Verym, využil Svante Arrhenius k prvním propočtům skleníkového efektu.

Práce v oblasti letectví

Langley se pokusil vyrobit pilotovaný létající stroj těžší než vzduch. Jeho modely létaly, ale dva pokusy pilotovaných letounů nebyly úspěšné. Langley začal v roce 1887 experimentovat s modely poháněnými gumovým svazkem a kluzáky. Postavil rotující rameno (fungovalo podobně jako aerodynamický tunel) a vyrobil větší létající modely poháněné miniaturními parními motory.

První úspěch se dostavil 6. května 1896, když jeho nepilotovaný model č. 5 uletěl téměř 1200 metrů po vypuštění katapultem z lodi na řece Potomac. To byla vzdálenost desetkrát delší než při jakémkoli předešlém experimentu s letadly těžšími než vzduch,^[2] což ukazovalo, že jeho modely jsou stabilní a schopny vyvinout dostatečný vztlak. Dne 11. listopadu téhož roku uletěl jeho model č. 6 téměř 1500 m.^[3] V roce 1898, na základě svých modelů, dostal Langley grant ve výši 50 000 dolarů od ministerstva války a 20 000 dolarů od Smithsonova institutu, aby vyvinul pilotované letadlo, které nazval Aerodrome (pocházející z řečtiny, volně přeloženo jako "vzdušný běžec"). Langley najal jako konstruktéra a zkušebního pilota Charlese M. Manlyho (1876-1927). Když se Langley od svého přítele Octave Chanuteho dozvěděl o úspěchu bratří Wrightů s kluzákem v roce 1902, pokusil se s nimi setkat, ale ti se jeho požadavku slušně vyhnuli.

Během konstrukce a stavby Aerodromu byla zadána zakázka na spalovací motor výrobci Stephenu Balzerovi (1864-1940). Když se mu nepodařilo vyrobit motor podle specifikací výkonu a hmotnosti, dokončil vývoj Manly. Tento motor měl daleko větší výkon než motor prvního letadla bratří Wrightů – 50 hp v porovnání s 12 hp. Tento motor byl pravděpodobně hlavním příspěvkem projektu k rozvoji letectví.

Stroj měl dráty vyztužená tandemová křídla. Měl výškové a směrové kormidlo, ale žádné zařízení pro ovládání náklonu podél podélné osy. Místo toho závisel na úhlu vzepětí křídel, jako u modelů, pro udržení zhruba vodorovného letu. Na rozdíl od letadla bratří Wrightů, které vzlétalo proti silnému větru a přistávalo na pevné půdě, usiloval Langley o bezpečnost zkoušením v klidném vzduchu nad hladinou řeky Potomac. To vyžadovalo použití katapultu ke startu. Stroj neměl žádný podvozek a plánovalo se, že po ukázkovém letu přistane na hladině.

Langley vzdal projekt po dvou neúspěšných startech 7. října a 8. prosince 1903. Pilotem letounu byl Manly. Při prvním pokusu se letoun zachytil o katapult, což vedlo k potopení stroje. Stroj byl vyloven a opraven. Tohoto pokusu se Langley neúčastnil.^[3] Druhý pokus skončil odtržením zadního křídla poté, co stroj opustil katapult, a pádem do vody.^[4] Manly byl z řeky zachráněn nezraněn. Neúspěšné pokusy měly velmi negativní ohlas v tisku.^[3]

Aerodrome byl přestavěn a v roce 1914 uletěl, pilotován Glennem Curtissem, asi 900 m.^[3] Šlo o součást jeho pokusu bojovat proti patentu bratří Wrightů a o snahu Smithsonova institutu zachránit Langleyho leteckou reputaci. Nicméně soud patent podpořil. Avšak Curtissovy lety povzbudily vedení Smithsonova institutu, aby nechalo vystavit Aerodrome ve svém muzeu jako "První pilotované letadlo v historii světa, schopné ustáleného volného letu."^[3]

Ocenění

Na Langleyho počest byla pojmenována řada věcí, většinou spojených s letectvím.

• Langleyho medaile
• Langleyho výzkumné centrum v Hamptonu ve Virginii
• Langleyho letecká základna
• Langleyho aeronautická laboratoř
• Langley – jednotka slunečního záření
• Mount Langley v pohoří Sierra Nevada
• USS Langley (CV-1) – první americká letadlová loď
• USS Langley (CVL-27) – letadlová loď třídy Independence
• SS Samuel P. Langley – loď třídy Liberty

Galerie

• 
  Jeden z Langleyho modelů (1896)
• 
  Langleyho model (McClure's magazine, 1893)
• 
  Langley a Manly
• 
  Aerodrome připravený ke startu
• 
  První neúspěch Aerodromu 7. října 1903
• 
  Upravený Aerodrome v letu (1914)