Sciurus

Sciurus (česky veverka, toto jméno je však užíváno pro více různých rodů) je rod hlodavců z čeledi veverkovití (Sciuridae), v tradičním pojetí nejdiverzifikovanější rod veverek vůbec.^[1] Zahrnuje okolo 30 druhů, které jsou široce rozšířeny zejména v lesích mírného pásma. Vyskytují se v severních částech Eurasie, v Severní Americe, dále ve Střední Americe a severních až centrálních oblastech Jižní Ameriky, přičemž drtivá většina známých druhů žije na americkém kontinentu.^[2] Studie z roku 2020 nicméně vyhodnotila původní rod Sciurus jakožto neholofyletický a doporučuje v rámci něj klasifikovat pouze tři eurasijské druhy (S. vulgaris, S. anomalus a S. lis).^[3]

Veverka
veverka obecná (Sciurus vulgaris)
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Třída	savci (Mammalia)
Řád	hlodavci (Rodentia)
Čeleď	veverkovití (Sciuridae)
Rod	veverka (Sciurus) Linnaeus, 1758
Druhy:
veverka ušatá (Sciurus aberti) Woodhouse, 1853 Sciurus aestuans Linnaeus, 1766 veverka Allenova (Sciurus alleni) Nelson, 1898 veverka krátkouchá (Sciurus anomalus) Gmelin, 1778 veverka arizonská (Sciurus arizonensis) Coues, 1867 veverka pospolitá (Sciurus aureogaster) F. Cuvier, 1829 veverka popelavá (Sciurus carolinensis) Gmelin, 1788 veverka Collieova (Sciurus colliaei) Richardson, 1839 veverka Deppeova (Sciurus deppei) Peters, 1863 veverka venezuelská (Sciurus flammifer) Thomas, 1904 Sciurus gilvigularis Wagner, 1842 veverka měnivá (Sciurus granatensis) Humboldt, 1811 veverka šedá (Sciurus griseus) Ord, 1818 veverka červenavá (Sciurus ignitus) (Gray, 1867) veverka rudobřichá (Sciurus igniventris) Wagner, 1842 veverka japonská (Sciurus lis) Temminck, 1844 veverka nayaritská (Sciurus nayaritensis) J. A. Allen, 1890 veverka liščí (Sciurus niger) Linnaeus, 1758 veverka Petersova (Sciurus oculatus) Peters, 1863 veverka andská (Sciurus pucheranii) (Fitzinger, 1867) Sciurus pyrrhinus (Sciurus pyrrhinus) Thomas, 1898 veverka Richmondova (Sciurus richmondi) Nelson, 1898 veverka Sanbornova (Sciurus sanborni) Osgood, 1944 veverka amazonská (Sciurus spadiceus) Olfers, 1818 veverka černouchá (Sciurus stramineus) Eydoux & Souleyet, 1841 veverka proměnlivá (Sciurus variegatoides) Ogilby, 1839 veverka obecná (Sciurus vulgaris) Linnaeus, 1758 veverka yucatánská (Sciurus yucatanensis) J. A. Allen, 1877
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Veverky představují malé hlodavce adaptované stromovému životu. Mezi nejmenší zástupce patří veverka andská (Sciurus pucheranii), jejíž samice dosahují délky asi 16 cm; samci veverky šedé (Sciurus griseus) naopak mohou na délku překračovat 30 cm. Pohlavní dimorfismus v rámci jednotlivých druhů obvykle nebývá příliš výrazný. Ocas svou délkou často přesahuje délku těla, jeho velikost se u konkrétních druhů různí. Odvozená stavba kotníku umožňuje veverkám rotaci chodidel o 180°.^[4]

Veverky jsou denní stromová zvířata, jejichž potravu tvoří především tvrdé plody stromů, přiživují se však rovněž houbami, bobulemi, kůrou i masitou potravou. Jedinci z chladných oblastí si mohou potravu zahrabávat pod zem a přikrmovat se jí přes zimu. Zástupci rodu Sciurus se rozmnožují v průměru dvakrát ročně, velikost vrhu činí asi dvě až čtyři mláďata. Vlastní říje trvá u samic jediný den, mezi samci kvůli tomu v období páření panuje vysoká konkurence. Rozmnožování je založeno na polygynii a samci se nezapojují do péče o potomstvo. Dospívající samci se typicky rozptylují ze svého rodiště. Za podmínky přítomnosti stromových porostů veverky tolerují širokou škálu stanovišť, často včetně synantropního prostředí.^[4]

K roku 2024 nebyla žádná z veverek považována za obecně ohroženou, veverku Richmondovu (Sciurus richmondi) ze Střední Ameriky nicméně IUCN pokládá za téměř ohrožený druh.^[5] Invazní potenciál vykazuje původně severoamerická veverka popelavá (Sciurus carolinensis), jež byla zavlečena do Evropy.^[6][7]