Sojuz T-6

Sojuz T-6 byla sovětská kosmická loď řady Sojuz, která v roce 1982 letěla k orbitální stanici Saljut 7. Na palubě lodi ke stanici přiletěli členové první sovětsko-francouzské posádky Vladimir Džanibekov, Alexandr Ivančenkov a Jean-Loup Chrétien.

Sojuz T-6
Údaje o lodi
COSPAR	1982-063A
Hmotnost	6850 kg[1]
Údaje o letu
Volací znak	Памир (Pamir)
Členů posádky	3
Datum startu	24. června 1982 16:29 UTC
Kosmodrom	Bajkonur, SSSR
Nosná raketa	Sojuz-U
Délka letu	7 dní, 21 hodin a 50 minut
Datum přistání	2. července 1982 14:21 UTC
Navigace
Předchozí Sojuz T-5 Následující Sojuz T-7

Členové posádky Sojuzu T-6 pracovali na připravených experimentech na kosmické stanici a po týdnu úspěšně přistáli 2. července 1982 v Kazachstánu.

Posádka

Členové návštěvní posádky Saljutu 7

• Vladimir Džanibekov (3), velitel, CPK
• Alexandr Ivančenkov (2), palubní inženýr, RKK Eněrgija
• Jean-Loup Chrétien (1), kosmonaut-výzkumník, CNES Francie

V závorkách je uveden dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise.

Záložní posádka

• Leonid Kizim, velitel
• Vladimir Solovjov, palubní inženýr
• Patrick Baudry, kosmonaut-výzkumník

Průběh letu

Start a spojení se stanicí

Start lodi proběhl 24. června 1982 v 16:29:48 UTC z kosmodromu Bajkonur v Kazašské SSR. Sojuz T-6 se dostal na oběžnou dráhu a po samostatném letu a několika úpravách dráhy se přiblížil ke kosmické stanici. Přibližovací manévr řídil palubní počítač Sojuzu, ve vzdálenosti 900 m od stanice kvůli problémům s automatickým naváděcím systémem převzal ruční řízení Džanibekov a úspěšně spojil Sojuz 25. června 1982 v 17:46 UTC se zadním spojovacím uzlem Saljutu 7.^[2][3] Po kontrole hermetičnosti spojení posádka přestoupila do stanice, kde se setkala se členy základní posádky Anatolijem Berezovojem a Valentinem Lebeděvem.^[2]

Experimenty

Pro misi Sojuz T-6 připravili vědci řadu experimentů:^[2]

• Lékařské experimenty
  • DS 1 – ultrazvukové měření rychlosti proudění krve do mozku
  • ECHOGRAFIE – měření změn základních parametrů srdeční činnosti
  • POSTURE – sledování změn orientace a polohy v důsledku vizuální stimulace při pohybu a v klidu
• Biologické experimenty
  • CYTOS 2 – sledování vlivu antibiotik na různé bakterie v podmínkách stavu beztíže
  • BIOBLOC 5 – studium vlivu těžkých iontů kosmického záření na živé organizmy
• Technologické experimenty ELMA (Elaboration de Materiaux dans l'Espace)
  • tepelná kalibrace sovětské pece KRISTALL
  • DIFFUSION – měření rychlosti rozpouštění tuhé slitiny ve vlastní tavenině
  • výroba slitiny hliníku a iridia, tedy prvků, které se na Zemi nemísí
• Astrofyzikální experimenty
  • PIRAMIG – studium atmosféry, meziplanetární hmoty a slabých galaxií ve viditelném a blízkém infračerveném oboru
  • PCN (Photographie du Ciel Nocturne) – snímkování světel noční oblohy
  • SIRÉNE – registrace rentgenového záření galaktických a extragalaktických zdrojů
  • zkoušky aparatury pro zvýšení rozlišovací schopnosti pozorování gama záření z kosmu

Přistání

Dne 1. července 1982 byl v rámci testů kosmické lodě Sojuz T-6 zkušebně zapálen na 69 s manévrovací motor, čímž došlo ke zvýšení oběžné dráhy orbitálního komplexu. Následujícího dne kosmonauti Džanibekov, Ivančenkov a Chrétien přestoupili na palubu Sojuzu, uzavřeli průlezy a po kontrole hermetičnosti oddělili v 11:04 UTC Sojuz od Saljutu 7. Po zahájení brzdícího manévru a odhození obytné a přístrojové sekce vstoupila loď ve výšce 100 km ve 13:57 UTC do atmosféry a bez problémů přistála 2. července 1982 ve 14:21:10 UTC na území Kazachstánu 65 km severovýchodně od města Arkalyk.^[2][3]