Iridium

Tento článek je o chemickém prvku. Další významy jsou uvedeny na stránce Iridium (rozcestník).

Iridium (chemická značka Ir, latinsky Iridium) je drahý kov šedivě bílé barvy.

Iridium
[Xe] 4f14 5d7 6s2   Ir 77
↓ Periodická tabulka ↓
Obecné
Název, značka, číslo	Iridium, Ir, 77
Cizojazyčné názvy	lat. Iridium
Skupina, perioda, blok	9. skupina, 6. perioda, blok d
Chemická skupina	Přechodné kovy
Vzhled	stříbrně bílý
Identifikace
Registrační číslo CAS	7439-88-5
Atomové vlastnosti
Relativní atomová hmotnost	192,217
Atomový poloměr	135 pm
Kovalentní poloměr	137 pm
Elektronová konfigurace	[Xe] 4f14 5d7 6s2
Oxidační čísla	2, 3, 4, 6, 8[1], 9[2], 9 (nestandardizovaný návrh[3])[4] (mírně zásaditý oxid)
Elektronegativita (Paulingova stupnice)	2,20
Ionizační energie
První	880 kJ/mol
Druhá	1600 kJ/mol  V  S/m
Látkové vlastnosti
Krystalografická soustava	kubická plošně centrovaná
Mechanické vlastnosti
Hustota	22,56 g/cm3 (pevné) 19 g/cm3 (kapalina)
Skupenství	Pevné
Tvrdost	6,5
Rychlost zvuku	4 825 m/s (20 °C) m/s
Termické vlastnosti
Tepelná vodivost	147 W⋅m−1⋅K−1 (300 K)
Termodynamické vlastnosti
Teplota tání	2446 °C (2 719,15 K)
Teplota varu	4428 °C (4 701,15 K)
Skupenské teplo tání	41,12 kJ/mol
Skupenské teplo varu	231,8 kJ/mol
Měrná tepelná kapacita	25,10 J/(mol·K) (25 °C)
Elektromagnetické vlastnosti
Bezpečnost
GHS02 GHS07 [5] Varování[5]
Izotopy
I V (%) S T1/2 Z E (MeV) P 189Ir umělý 13,2 dní ε 0,532 189Os 190Ir umělý 11,78 dní[6] ε[6] 2,000 190Os 191Ir 37,3 %[6] je stabilní s 114 neutrony 192Ir umělý 73,829 dní[6] β− (95,24 %)[6] 1,460 192Pt ε (4,76 %)[6] 1,046 192Os 192m2Ir umělý 241 let γIT[6] 0,1681[6] 192Ir 193Ir 62,7 % je stabilní s 116 neutrony 194Ir umělý 19,18 hod[6] β−[6] 2,247 194Pt 195Ir umělý 2,29 hod[6] β−[6] 1,120 195Pt
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Rh ⋏ Osmium ≺ Ir ≻ Platina ⋎ Mt

Fyzikální a chemické vlastnosti a výskyt

Iridiová fólie

Iridium bylo objeveno roku 1803 Smithsonem Tennantem (1761–1815). Ušlechtilý, poměrně tvrdý i když křehký kov, elektricky i tepelně středně dobře vodivý. Je supravodičem 1. typu za teplot pod 0,112 K. V přírodě se vyskytuje téměř pouze jako ryzí kov, převážně v okolí míst dopadu meteoritů, vždy společně s jinými drahými kovy. Dále je spolu s dalšími platinovými kovy obsažen v ultrabazických masivech a díky chemické stálosti se koncentruje v náplavech. Hlavní naleziště představuje Sibiř a jižní Afrika. Jeho soli jsou různě zbarvené (odtud i název prvku, iris je latinsky duha).

Iridium je prvkem se značně nízkým zastoupením na Zemi i ve vesmíru. V zemské kůře je průměrný obsah iridia udáván jako 0,001 mg/kg. Jeho koncentrace v mořské vodě je natolik nízká, že ji současnými analytickými postupy nelze spolehlivě odhadnout. Předpokládá se, že ve vesmíru připadá na jeden atom iridia přibližně 60 miliard atomů vodíku.

Chemicky je mimořádně odolné a lze jej rozpustit pouze za vysokého tlaku v koncentrované kyselině chlorovodíkové za přítomnosti chloristanu sodného. Iridium patří společně s platinou a osmiem do triády těžkých platinových kovů.

Využití

Vzhledem ke své mimořádné chemické odolnosti je iridium legováno do slitin s rhodiem a platinou, které se používají na výrobu odolného chemického nádobí pro rozklady vzorků tavením nebo spalováním za vysokých teplot. Ve sklářském průmyslu slouží tyto slitiny jako materiál do speciálních pecí na tažení optických vláken.

V automobilovém průmyslu se z iridia vyrábějí elektrody zapalovacích svíček s mimořádnou životností (někteří výrobci deklarují použitelnost pro minimálně 160 000 km) nebo pro práci v extrémních podmínkách, např. pro motory závodních automobilů a používá se i v katalyzátorech.

Zajímavosti

• Iridium je prvek s druhou nejvyšší hustotou (hned po osmiu). Je cca o 10 % hustší než např. uran, který se právě pro svoji hustotu používá ke zvýšení kinetické energie střely.
• Prvotní mezinárodní etalony délkové míry 1 m a hmotnosti 1 kg byly vyrobeny ze slitiny platiny s iridiem.
• Přestože ve vesmíru se iridium vyskytuje zanedbatelně, ve větším množství je obsaženo v meteoritech. Iridium (mimo jiné těžší a méně vzácné prvky) se mělo též ve větším množství uvolnit do atmosféry Země před 66 miliony let po dopadu asteroidu, jenž vytvořil Chicxulubský kráter a pravděpodobně byl hlavní příčinou hromadného vymírání na konci křídy.^[7]