Sokolnice-Telnice

Sokolnice-Telnice jsou železniční stanice na rozhraní katastrů obce Telnice a města Újezd u Brna v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji, nedaleko potoka Říčka. Leží na jednokolejné elektrizované trati železniční trati Brno–Přerov (25 kV 50 Hz AC).

Sokolnice-Telnice
Nádraží Sokolnice-Telnice
Stát	Česko Česko
Kraj	Jihomoravský
Obec	Telnice, Újezd u Brna
Souřadnice	49°6′28,77″ s. š., 16°43′59,87″ v. d.
Sokolnice-Telnice
Provozovatel dráhy	Správa železnic
Kód stanice	361253[1]
Trať	Brno–Přerov
Nadmořská výška	210 m n. m.
V provozu od	30. srpna 1869
Zabezpečovací zařízení	elektromechanické vz. 5007[1]
Dopravní koleje	3[1]
Nástupiště (nástupní hrany)	2 (2)[1]
Prodej jízdenek
Návazná doprava	autobusový terminál před staniční budovou
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Stanice byla vybudována jakožto součást Moravsko-slezské severní dráhy (sesterská společnost Severní dráhy císaře Ferdinanda KFNB) spojující Brno a Přerov, kde se trať napojovala na existující železnici do Ostravy a Krakova. Autorem univerzalizované podoby rozsáhlé stanice byl pravděpodobně architekt Theodor Hoffmann. Pravidelný provoz mezi Brnem a Přerovem byl zahájen 30. srpna 1869. Po zestátnění KFNB v roce 1906 pak obsluhovala stanici jedna společnost, Císařsko-královské státní dráhy (kkStB), po roce 1918 pak správu přebraly Československé státní dráhy.

Stavbu provedla v letech 1916–1917 berlínská firma Orenstein & Koppel, zejména s pracovním nasazením ruských a italských válečných zajatců z první světové války. Trať procházející stanicí byla elektrizována v letech 1994–1996.

Popis

Nachází se zde dvě jednostranná úrovňová nekrytá nástupiště, k příchodu k vlakům slouží přechody přes koleje.^[1] Do stanice je napojena vlečka do bývalého cukrovaru.

Výpravní budova

Při výstavbě Moravsko-slezské severní dráhy byly použity typové projekty výpravních budov ve všech stanicích. V Sokolnicích jde o střední variantu pocházející z projekční kanceláře KFNB pod vedením architekta Theodora Hoffmanna. Výpravna byla postavena v romantizujícím slohu na protáhlém pětidílném půdorysu. Střední patrová část měla krajní rizality s navazujícími trakty s kolmě zakončenými přízemními křídly. Budova byla krytá valbovou střechou ve střední části, podélný trakt a křídla měly sedlovou střechu. Budova byla zdobena gotizujícími prvky, které byly při opravách v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století odstraněny.^[2]