Stefan Grot-Rowecki

Stefan Pavel Rowecki (pseudonym: Grot, alternativně Stefan Paweł Grot-Rowecki, 25. prosince 1895 – 2. srpna 1944) byl polský generál, novinář a vůdce Zemské armády.^[1] Byl zavražděn gestapem, pravděpodobně na přímý pokyn říšského vůdce SS Heinricha Himmlera.^[2]

Stefan Grot-Rowecki
Narození	25. prosince 1895 Piotrków Trybunalski
Úmrtí	2. srpna 1944 (ve věku 48 let) Koncentrační tábor Sachsenhausen
Místo pohřbení	Powazkowský hřbitov
Vojenská kariéra
Hodnost	divizní generál
Doba služby	1914–1943
Sloužil	Polsko Polsko
Složka	Infantry of Second Polish Republic Service for Poland's Victory Zemská armáda
Bitvy	první světová válka druhá světová válka
Vyznamenání	komandér Záslužné legie Řád bílé orlice důstojník Řádu čestné legie Kříž Zemské armády Kříž nezávislosti s meči Kříž za chrabrost Zlatý záslužný kříž medaile Desetiletí znovuzískané nezávislosti Pamětní medaile za válku 1918-1921 zlatý kříž řádu Virtuti Militari stříbrný kříž řádu Virtuti Militari důstojník Řádu znovuzrozeného Polska
multimediální obsah na Commons

Život

Rowecki se narodil v Piotrków Trybunalski.^[3] Ve svém rodném městě byl jedním z organizátorů tajné průzkumné organizace. Během první světové války byl odveden do rakousko-uherské armády a později do první brigády polské legie. Byl internován v srpnu 1917 poté, co většina jeho jednotky odmítla slíbit věrnost rakouskému císaři. V únoru 1918 byl propuštěn z internačního tábora, nacházejícího se v obci Beniaminów nedaleko Varšavy. Po vzniku nově nezávislého Polska, vstoupil do polské armády. Posléze bojoval v polsko-sovětské válce (1919–1920). Po válce zůstal v armádě a organizoval první vojenský týdeník ('Przegląd Wojskowy'). Od roku 1930–1935 velel 55. pěšímu pluku v Lešně.

Druhá světová válka

Stefan Grot-Rowecki (1930)

Od června 1939 organizoval Rowecki ve Varšavě obrněnou motorizovanou brigádu (pl. Warszawska Brygada Pancerno-Motorowa) vyzbrojenou tanky 7TP a tančíky TKS. Dne 1. září 1939 byla nacisty zahájena invaze do Polska. Jednotka generála Roweckiho nedosáhla plné mobilizace, ale podílela se na obraně Polska.

Po porážce Polska se Roweckimu podařilo vyhnout zajetí a vrátil se do Varšavy. V říjnu 1939 se stal jedním z vůdců, v roce 1940 již velitelem Svazu ozbrojeného boje (pl. Związek Walki Zbrojnej, 'ZWZ'). Od roku 1942 byl velitelem Zemské armády.

V roce 1941 organizoval Stefan Grot-Rowecki sabotáže, a to v rámci diverzní jednotky Wachlarz, na území na východ od polské předválečné hranice. Dne 30. června 1943 byl zatčen gestapem ve Varšavě a poslán do Berlína, kde byl vyslýchán řadou významných nacistů (např. Ernstem Kaltenbrunnerem, Heinrichem Himmlerem a Heinrichem Müllerem). Pravděpodobně byl popraven mezi 2.–7. srpnem 1944 v KZ Sachsenhausen.^[4] Jeho hrob se nachází na hřbitově 'Cmentarz Powązkowski' ve Varšavě.^[5]

Tři zrádci polského národa

Generál Grot-Rowecki byl zatčen nacisty z důvodu, že ho zradili tři polští kolaboranti, tajní agenti gestapa, Ludwik Kalkstein-Stoliński^[6] (alias "Hanka", "H", Agent č. 97, "Paul Henchel"), Eugeniusz Świerczewski (alias "Gens", Agent č. 100) a Blanka Kaczorowska (alias "Sroka", V-98).^[7][8]

Hrob generála Stefana Grot-Roweckiho ve Varšavě

Všichni tři byli spolu také v úzkém rodinném vztahu, neboť sestra L. Kalksteina-Stolińskiho byla zároveň manželkou výše uvedeného E. Świerczewskiho. Byli odsouzeni k trestu smrti za velezradu tribunálem polského podzemního státu, pověšen z nich byl avšak jenom jeden.

• Eugeniusz Swierczewski (1894–1944) byl na základě vydaného rozhodnutí pod dohledem příslušníka Zemské armády, Stefana Ryśa (alias "Józefa"), v suterénu ulice Krochmalna, ve Varšavě oběšen.
• Ludwik Kalkstein-Stoliński (1920, Varšava – 1994, Mnichov) bojoval během Varšavského povstání roku 1944 v jednotce Waffen SS, a to pod jménem 'Konrad Stark'. V roce 1982 emigroval do Francie, kde údajně v roce 1994 zemřel. Posléze bylo zjištěno, že dožil v emigraci pod cizím jménem, tj. jako 'Edward Ciesielski' v Mnichově, kde také v roce 1994 skutečně zemřel.
• Blanka Kaczorowska (1922–2004) byla v období války ženou výše uvedeného Ludwika Kalksteina-Stolińskiho, s nímž měla i syna. V roce 1971 emigrovala do Francie, kde i dožila.^[9] Datum jejího úmrtí je avšak, jako jediné ze všech tří odsouzených, nejednoznačné. Polský historik, dr. Witold Pronobis, jenž je po matce přímým příbuzným gen. Stefana Grota-Roweckiho, uvádí ve stati 'Upokorzenie zdrajców ''Grota"' jako rok jejího úmrtí 2002 (viz níže), její syn zase rok 2004, avšak přesně neví, kde je jeho matka pochována. Rok 2004 přejímají jako rok jejího úmrtí i polská média.^[10]

Vyznamenání

Stát	Stuha	Název	Datum udělení
Francie Francie		důstojník Řádu čestné legie[11]	1937
Polsko Polsko		Řád bílé orlice[12] in memoriam	1995, 11. listopadu
		Zlatý kříž Řádu Virtuti Militari	1942
		Stříbrný kříž Řádu Virtuti Militari	1923
		důstojník Řádu znovuzrozeného Polska	1925
		Kříž za chrabrost[13][14]	uděleno 8x
		Zlatý Záslužný kříž	1928 1938, 11. listopadu[15]
		Kříž nezávislosti s meči
		Kříž nezávislosti[16]	1931, 13. května
		Kříž Armii Krajowej in memoriam	1967
		Medaile Desetiletí znovuzískané nezávislosti
		Pamětní medaile na válku 1918–1921
		Odznak za zranění	uděleno 3x
Spojené státy americké Spojené státy americké		komandér Legion of Merit in memoriam	1984, 9. srpna

Fotogalerie

• 
  Stefan Grot-Rowecki ve věku 4 let (1899)
• 
  Stefan Grot-Rowecki (1915)
• 
  Polské légie – 5. pěchotní pluk. Stefan Grot-Rowecki s rukou na koni (1915)
• 
  Stefan Grot-Rowecki (1926)
• 
  Nacisty zavražděný gen. Stefan Grot-Rowecki
• 
  Ludwik Kalkstein-Stoliński, pozdější agent gestapa, jeden ze tří zrádců
• 
  Blanka Kaczorowska, pozdější agentka gestapa, jeden ze tří zrádců