Stijn Streuvels

Stijn Streuvels (3. října 1871 Heule, dnes část města Kortrijk, Belgie – 15. srpna 1969 Ingooigem, Západní Flandry, Belgie), původním jménem Franciscus (Frank) Petrus Maria Lateur, byl vlámský spisovatel a překladatel.

Stijn Streuvels
Stijn Streuvels na obrazu Modesta Huyse z roku 1915
Rodné jméno	Frank Petrus Maria (Frank) Lateur
Narození	3. říjen 1871 Heule, dnes Kortrijk, Belgie Belgie
Úmrtí	15. srpna 1969 (ve věku 97 let) Ingooigem, Západní Flandry Belgie Belgie
Místo pohřbení	Ingooigem
Bydliště	Ingooigem
Povolání	spisovatel, pekař, scenárista, překladatel, fotograf a exlibrista
Ocenění	Cena Nieuwe Gids (1911) Cena nizozemského písemnictví (1962) honorary doctor of the University of Pretoria (1964) čestný doktor Münsterské univerzity Literature Prize of the Flemish Provinces
Choť	Alida Maria Philomena Staelens[1]
Děti	Paul Lateur
Rodiče	Camille Lateur[2] a Marie-Louise Gezelleová[2]
Příbuzní	Karel Lateur[2], Marie Elise Amandine Lateurová[2], Maria Philomena Lateurová[2], Maria Louisa Lateurová a Camille Henri Joseph Lateur (sourozenci) Pieter Jan Gezelle (děd)[2] Monica De Vrieseová (babička)[2] Guido Gezelle (strýc)[2] Romaan Gislijn Gezelle (strýc)[2] Philomena De Smetová (teta)[2] Joseph Gezelle (strýc)[2] Florence Gezelleová (teta)[2] Caesar Gezelle (bratranec)[2] Dymphna Gezelleová (sestřenice)[2] Hortense Gezelleová (sestřenice)[2] Amadine Lateur (teta) Charles Lateur (strýc)[2] Victor Lateur (strýc)[2] Amelia van Meenen (babička)[2] Pierre Lateur (děd)[2] Jo Gisekin (vnučka) Jules Felix Staelens (tchán)[1] Coleta Cordula Den Reep (tchyně)[1]
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dům spisovatele Stijna Streuvelse v Ingooigem, dnes muzeum.

Život

Původním povoláním byl pekař. Jeho koníčkem byly jazyky, naučil se německy, anglicky, dánsky. Začal psát v mládí, ovlivněn svým strýcem Guido Gezelle. V roce 1905 se oženil s Alidou Staelens a usadil se v domku ve vesnici Ingooigem. Měli čtyři děti: Paulu (*1906), Paula (*1909), Dinu (*1916) a Isu (*1922). Od roku 1980 je tento dům v přeměněn na Streuvelsovo museum.

Dílo

Začal publikovat v časopisu De jonge Vlaming. První sbírku povídek Lenteleven (Cesta života, česky pod názvem Jaro) vydal v roce 1899. Od roku 1905 se věnoval jen literatuře. Jeho časná tvorba je ovlivněna severskou a ruskou literaturou. Ve svém díle popisoval venkovský život a krajinu Západního Vlámska. Dále překládal z francouzštiny, němčiny, dánštiny a norštiny. Některá jeho díla byla zfilmována.

Spisy (výběr)

• Lenteleven (1899, Cesta života, česky vyšlo pod názvem Jaro) - povídky
• Zomerland (1900, Letní země) - povídky
• Langs de wegen (1902, Cesta vede k domovu) - Streuvelsova nejmilejší kniha
• Minnehandel (1903, Milování ve Flandřích)
• De vlaschaard (1907, Lniště)
  • zpracováno i jako divadelní hra, česky pod názvem Modré pole
• Morgenstond (1912, Jitro)
• In oorlogstijd (1915-1916, Za války)
• Prutske (1922)
• Werkmenschen (1926, Pracující) - povídky
• Grootmoedertje (1922, Babička)
• De teleurgang van den Waterhoek (1927, Velký most)
• Alma met de vlassen haren (1931, Plavovlasá Alma)
• Beroering over het dorp (1948, Poprask na vesnici)
• Kroniek van de familie Gezelle (1960, Kronika rodiny Gezellů)
• In levenden lijve (1966, Na vlastní kůži)
• Volledig Werk (1971-73, Úplné spisy)

České překlady

• Jaro, překlad Robert Hořan (= Arnošt Procházka), KDA, svazek 55, Praha, Kamilla Neumannová, 1909
• Lniště, překlad Lída Faltová, Praha, Družstevní práce, 1942
• Milování ve Flandřích, překlad Lída Faltová, Praha, Evropský literární klub, 1939
• Plavovlasá Alma, překlad dr. František Kopečný, Olomouc, Lidové knihkupectví a nakladatelství, 1939
• Velký most, přelklad Milada Šimsová, Praha, Světový literární klub, 1943 - román
• Cesta vede k domovu, překlad Jaroslav Plass, Blatná, Bratří Řimsové, 1946 - román

Ocenění díla

• Cena za nizozemskou literaturu 1906 za práce z období 1900-1904
• Cena za nizozemskou literaturu 1911 za práce z období 1905-1909
• Státní cena za literaturu 1935
• Cena Scriptores Catholici 1950
• Cena za nizozemskou literaturu 1962 za celoživotní dílo

Byl nositelem čestných doktorátů universit v Lovani, Münsteru a Pretorii.

V letech 1937 a 1938 byl kandidátem na Nobelovu cenu za literaturu.^[3]