Stoewer
německá automobilka From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Stoewer byla v období před druhou světovou válkou německá firma vyrábějící zprvu šicí a psací stroje, jízdní kola a následně zejména automobily, ale i traktory. Za války produkoval rovněž vojenská vozidla. Sídlem společnosti byl Štětín.
Remove ads
Historie
Původní firmu na výrobu šicích strojů, psacích strojů a jízdních kol, založenou Bernhardem Stoewerem starším ve Štětíně, převzali jeho synové Emil (1873–1942) a Bernhard mladší (1875–1937) Stoewerovi v roce 1896. V roce 1899 bratři převzali i původní otcovu firmu zabývající se výrobou litiny a sloučením vznikla společnost Gebrüder Stoewer, Fabrik für Motorfahrzeugen. Prvním vozem, který Stoewerové vyrobili, byl Grosser Motorwagen s výkonem 4,8 kW a nejvyšší rychlostí 17 kilometrů v hodině. V letech 1899–1905 firma vyráběla i elektrická akumulátorová vozidla, od osobních, přes omnibusy až po vozy užitkové.[1]
V roce 1908 Stoewer vyrobil model Stoewer G4. S tímto vozem firma slavila velký úspěch, celkově bylo postaveno 1 070 kusů. V roce 1910 jejich vozy vyráběla v licenci firma Mathis ve Štrasburku. V roce 1916 se rodinný podnik změnil na akciovou společnost Stoewer-Werke AG, vormals Gebrüder Stoewer. Šlo o firmu vyrábějící menší série luxusních vozů srovnatelných s automobily Horch a Mercedes.
V období let 1917 až 1926 vyráběl Stoewer i traktory.
V polovině 20. let 20. století firma představila novou řadu automobilů, označenou D. Zahrnovala typy D3, D9 a D10 se čtyřválcovými motory a D5, D6 a D12 se šestiválcovými motory. V roce 1921 vznikl speciální vůz označený D7, používající šestiválcový letecký motor vlastní konstrukce s výkonem 120 koní, což z něj činilo jeden z automobilů s nejvyšším výkonem té doby.
V roce 1928 začala společnost vyrábět vozy S8 a G14 vybavené osmiválcovými motory. Na začátku třicátých let představila špičkové typy své produkce: G15 Gigant, M12 Marschall a P20 Repräsentant, každý s osmiválcovým motorem s výkony od 60 do 120 koní a maximální rychlostí 130 km/h. Výroba těchto aut byla zastavena kvůli světové hospodářské krizi. Celkem však bylo těchto tří typů postaveno 2 500 kusů. V roce 1931 v důsledku krize firma Stoewer zkonstruovala jeden z prvních automobilů s předním náhonem – V5 s nízkým výkonem 25 koní a nejvyšší rychlostí 80 km/h. Byl to první sériově vyráběný vůz s předním náhonem v Německu.
Model pojmenovaný Greif Junior byl totožný se stejnojmenným typem automobilky Röhr, stavěným v licenci firmy Tatra (model 75), kterou Stoewer roku 1935 převzal a dostal se tak ke konstrukci vozu se vzduchem chlazeným motorem a s výkyvnými polonápravami na trubkovém páteřním rámu. Vyrobeno bylo 306 vozů. Spolu s vylepšeným modelem Stoewer Greif ("luftgekühlt") se v letech 1935–1939 postavilo 4000 Greifů.[1] Následující typ V8 Greif byl postaven jako poslední model navržený osobně B. Stoewerem ml., než r. 1935 odešel k Oplu.
Posledními civilními vozidly vyráběnými firmou Stoewer byly vozy řady Arkona a Sedina. Se začátkem války začala společnost Stoewer vyrábět vojenská vozidla pro Wehrmacht, například LEPkW (Leichter Einheits-Personenkraftwagen), jehož bylo vyrobeno 11 000 kusů. Koncem války firma v licenci NSU vyráběla i SdKfz 2. Po skončení války připadl Štětín Polsku a historie úspěšné firmy Stoewer skončila. Továrna byla zkonfiskována, Rudá armáda zabavila zbývající vybavení a stroje byly odvezeny do Sovětského svazu. V Polytechnickém muzeu v Moskvě se nachází jediný dochovaný automobil Grosser Motorwagen.
Do současnosti se dochovalo okolo dvou set vozů Stoewer. Jednu z největších sbírek výrobků továrny Stoewer, včetně jízdních kol, šicích a psacích strojů i sedmi automobilů shromáždil štětínský rodák Manfried Bauer. Od roku 2019 jí vlastní a vystavuje Muzeum Techniki i Komunikacii ve Štětíně.[2]
Remove ads
Osobní automobily
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads