Svatojakubská cesta
evropská poutní cesta do Santiago de Compostela ve Španělsku From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Svatojakubská cesta, Cesta svatého Jakuba (španělsky Camino de Santiago) či běžně hovorově zkrácenou formou jen camino[1] je název historické sítě dvanácti poutních cest, které vedou ke hrobu svatého Jakuba Staršího v katedrále v Santiagu de Compostela ve španělské Galicii. Trasy jsou značené moderním turistickým značením a většinou procházejí historickými poutními směry. Rozsáhlá hustá celoevropská síť poutních cest byla roku 1987 zapsána jako vůbec první Kulturní stezka Rady Evropy a v roce 1993 byla zařazena na seznam světového dědictví UNESCO.[2][3][4][5]
V Česku se v současnosti nachází šest tras (kulturně-turistických, nikoliv přímo historických), o které se stará spolek Ultreia ve spolupráci s KČT. Síť, vznikající od roku 2008, čítá tak přes 1300 km.[6][7] Jmenovitě se jedná o Všerubskou (206 km), Železnou (257 km), Žitavskou (149 km), Východočeskou (264 km), Jihočeskou (213 km) a Moravskoslezskou trasu (276 km). Ačkoliv česká větev patří do evropské sítě camina a navazuje na dálkové trasy, nespadá však přímo pod oficiální certifikaci Kulturní stezky jako členský stát, ani nenáleží pod památkovou ochranu.[8][9][10]
Remove ads
Historie
Ve zdejší katedrále jsou podle legendární i písemně zaznamenané tradice uloženy ostatky svatého Jakuba, Kristova učedníka (apoštola), jenž za svého života údajně kázal i v Hispánii. Po své mučednické smrti, patrně r. 44, byl pohřben v Jeruzalémě, ale později byly jeho ostatky – dle různých legend v různých dobách a různými způsoby – přeneseny do Španělska a konečně pohřbeny na tehdy pustém místě dnešního Santiaga. Místo bylo poté na několik staletí ztraceno, až byl hrob s pravděpodobnými ostatky sv. Jakuba znovu nalezen 25. července roku 813 (v dataci se ovšem prameny různí), kdy na něj podle legendy ukázaly jasně zářící hvězdy (proto název Santiago de Compostela, tj. „sv. Jakub v hvězdném poli“). Na místě Jakubova hrobu byl nejprve vystavěn prostý jednolodní kostel, jenž se poměrně brzy stal poutním místem (hrob z římské doby krytý mramorovou deskou i stavba nad ním jsou archeologicky doložené), a kolem něj vyrostlo město v tehdejším Asturském království. Se vzrůstajícím významem byl kostel několikrát přestavován, poté byl při nájezdu Maurů v roce 997 zničen a v letech 1075–1150 byla na jeho místě vystavěna současná trojlodní bazilika. Roku 1095 byla přeložena katedra (biskupství) papežem Urbanem II. z Iria Flavia do Compostely. Sv. Jakub Starší (Větší) se stal symbolem křesťanské španělské reconquisty. V rámci tohoto kultu byl také často vyobrazován jako bijec Maurů (tzv. matamoros).[3][11]
První doložená pouť do Compostely se uskutečnila roku 951 (jiné zdroje 950) a vykonal ji francouzský biskup z Le Puy-en Velay (současné sídlo Kulturní stezky). Podél cesty byly postupně vztyčovány orientační kameny, kamenné kříže, boží muka a upravovány studánky. Vznikla radiální síť 12 poutních cest, vedoucích z Itálie, Francie i Portugalska. Dále při ní byly zřizovány kaple, síť kostelů a klášterů, poskytující poutníkům azyl. Ve středověku se jednalo o jedno ze tří nejposvátnějších křesťanských poutních míst po Římu a Jeruzalému. Po cestě Via Francigena (Canterbury–Řím) se jedná o druhou nejstarší poutní cestu Evropy.[3]
První manuál (z dnešního pohledu komplexní středověký itinerář) pro putující pochází již z 12. století, kdy jej pravděpodobně sepsal Aymeric Picaud, papežův sekretář, pod názvem Liber Sancti Jacobi (či Codex Calixtinus). Rukopis obsahuje kázání, zprávy o zázracích a liturgické texty spojené s osobou svatého Jakuba. Dále se zde nacházejí také popis trasy, umělecká díla, která lze po cestě spatřit, zvyky místních obyvatel, praktické rady a bohaté ikonografické prameny. Svým obsahem je hlavním poznáním a odvozením tradice putování do Santiaga.[12] Poutnický trend dosáhl svého vrcholu v 14. století, poté byl po dlouhá staletí výrazně omezen v celoevropském kontextu v důsledku moru, válek, reformace a obecně politické nestability.[1][11]
V poutnické kultuře a vyobrazeních se stala symbolem dlouhotrvající poutě se již ve středověku mušle hřebenatky, ať již skutečná, nebo vyobrazená na poutním odznaku, někdy proťatá dvěma poutnickými holemi. Dále se jednalo o nádobu na vodu vyrobenou z tykve, klobouk se širokou krempou proti slunci, pláštěnka se širokým límcem a poutní hůl z větve s vyřezaným prstencem a kuličkou na konci rukojeti.[11] Zatímco středověcí poutníci obdrželi mušli až v cíli poutě jako důkaz dokončení cesty, soudobí poutníci ji nesou jako symbol-amulet.[3]
Poutníci si cestu často prodlužovali až k břehům oceánu v nejzápadnější části Galicie (Muxía), kde dle středověké tradice byl konec světa (tj. Fisterra či Finisterre).[1]
Od roku 1987 je platný systém značení pomocí směrových značek se symbolem svatojakubské mušle a žlutých šipek. V Česku získal spolek Ultreia roku 2018 oficiální certifikaci k užívání mušle na našem území.[13]
Remove ads
Současné poutnictví
.jpg)
Zájem o svatojakubskou pouť začal prudce vzrůstat jako oživená tradice teprve od konce 80. let 20. století, k čemuž přispěla pouť papeže Jana Pavla II. v r. 1982. Významným milníkem se stalo zařazení do nově vznikajících Kulturních stezek Rady Evropy roku 1987. Následně i fakt, že roku 1993 byla svatojakubská cesta zapsána na seznam světového dědictví UNESCO a její nové značení bylo podpořeno grantem Evropské unie. Kancelář poutníků v Santiagu de Compostela vede podrobné statistiky o poutnících, kteří dorazí do města. Pravidelně nejvyšší počtet zaznamenaných poutníků připadá na vyhlášený Svatý rok (naposledy Svatý rok 2025).[14][15] V Česku se síť v posledních letech intenzivně rozvíjí a začíná tvořit komplexní organizační celek.[8]
Motivace v postmoderní době
Moderní poutníky motivuje zejména fenomén tzv. slow tourismu (přiblížení se stylu pomalého putování se středověkou tradicí). Důvodem a záměrem pro vykonání poutě převažuje již kulturně-historický přesah než pouze čistě duchovní rozměr. Podle Religion News Service vykonalo camino jen asi 40 % poutníků z náboženských důvodů. Odborníci za tím spatřují vzrůst tzv. nenáboženské spirituality.[16][17]
Statistika a vývoj počtu poutníků do Santiaga (dle osvědčení Compostela)
_Svatojakubské_cesty_od_spolku_Ultreia.jpg)
Ubytování a credencial
Ve Španělsku, Portugalsku a ve Francii jsou odedávna zřízeny ubytovny pro poutníky, většinou noclehárny o 8-30 postelích/palandách, se sprchou, někdy s kuchyňkou a prádelnou. Poskytují nocleh pro oficiální poutníky mající poutní knížku s aktuálními daty a razítky, tzv. credencial (tj. průkaz poutníka). Ve Francii se tyto ubytovny nazývají nejčastěji auberge, ve Španělsku albergue, refugio, případně bomberos v případě, že je provozují hasiči (bomberos jsou španělsky hasiči, nikoli poutnická ubytovna – mívají obvykle k dispozici místnost k přespání, zpravidla v každé větší vesnici, což platí ve Španělsku i v Portugalsku), v Portugalsku alberge. Většinou stojí ubytování od 5 do 10 € za noc, některé z nich jsou soukromé a provozované za dobrovolný příspěvek. Většina ubytoven poskytuje přespání pouze na jednu noc a je otevřena jen do 8 nebo do 9 hodin ráno, odpoledne lze přijít po 13. hodině. Rozdělují se na obecní, církevní a soukromé. Obecní bývají velmi levné, církevních je velmi málo a jsou většinou za dobrovolný příspěvek, soukromé jsou komfortní a stojí od 10 do 20 €. Kvalita ubytoven bývá úměrná ceně, ale není to pravidlo. V Galicii patří většina ubytoven kraji nebo městu, s konstantní cenou 6 €. Nemívají povlečení ani deky, proto si většina poutníků nosí vlastní spací pytel.[1] V Česku funguje od roku 2023 rozvíjející se komunitní portál Postel pro poutníka, který nabízí ubytování pro poutníky na trase Svatojakubských cest a dalších partnerských poutních cest.[20]
Albergue na caminu
Pamplona – Albergue de Peregrinos
Albergue Camino Santiago Abla
Certifikát
Pro získání oficiálního osvědčení o úspěšném vykonání pouti (tzv. Compostela) je potřeba ujít pěšky či v sedle minimálně posledních 100 km (v případě cyklistů ujet 200 km) Svatojakubské cesty směřující do Santiaga. Z nejfrekventovanější Francouzské cesty se jedná o úsek z města Sarria. Nutnou podmínkou je i nasbírání razítek v credencialu jako doklad průběhu cesty. Pro poutníky pokračující až k břehům oceánu se vydávají speciální certifikáty Muxiana a Fisterrana (dle lokalit Muxía a Fisterra), naprosto specifickým druhem je osvědčení o námořní trase Traslatio Xacobea a Pedronía.[1][21]
V českém prostředí je potřeba ujít nejméně 90 % celkové trasy. Taktéž je nutné nasbírat razítka do credencialu či turistického deníku jako ověření o absolvování trasy.[22]
Remove ads
Cesty a značení
Ve Španělsku, Portugalsku, Francii, Německu a Itálii trasy svatojakubské pouti většinou kopírují historické cesty (obcházejí pochopitelně dálnice a leckdy i průmyslové zóny), jsou značeny symbolem mušle a žlutou šipkou, posledních 100 km je v pravidelných vzdálenostech značeno také kamenným či betonovým patníkem s mušlí/sluncem na keramické dlaždici a se štítkem, na němž je číselný údaj – počet kilometrů a metrů do cíle.
V Česku vzniká rozsáhlá síť značení především v posledním desetiletí s odkazem na svatojakubskou tradici. Od roku 2018 vzniklo komplexnější jednotné značení i s kamennými milníky namísto prostého mezinárodního označení I 24. Dále například v letech 2022 až 2025 vzniklo na Východočeské trase na třicet patníků.[23]
Svatojakubský poutní kámen v Jaroměři u kostela sv. Jakuba Většího
Turistické značení a rozcestí Svatojakubské Východočeské cesty (U Střeziměřic)
Patník Východočeské svatojakubské cesty u Vysoké nad Labem s ukazatelem
Patník Svatojakubské Východočeské cesty v podél toku Labe (Heřmanice)
Informační cedule Východočeské svatojakubské cesty u Meziměstí (detail)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Dvanáct základních tras „Camino“
- Francouzská (Camino Francés, 790 km) – začíná v Saint-Jean-Pied-de-Port (více než polovina všech poutníků začíná zde či v průběhu této trasy) a jedná se o nejfrekventovanější a nejproslulejší trasu
- Pařížská (1000 km) – přes Orléans a Saint-Jean-Pied-de-Port, přidávají se k ní starodávné cesty ze Chartres a Soulacu
- Vézelayská (900 km) – vede z Vézelay, přidávají se k ní nizozemské cesty z Namuru z Maastrichtu
- z Le Puy – vede z Le Puy-en-Velay, připojují se k ní cesty ze Ženevy, Kostnice a z Prahy
- z Arles (750 km) – její slavná část Camino Aragonés měří 160 km, Camí San Jaume 600 km
- z Levanty (900 km) – přes Valencii a Zamoru; připojují se k ní cesty z Burgosu a z Madridu (320 km)
- Mozarabská (390 km) – Granady a Méridy, alternativa z Málagy přes Baenu
- Via de la Plata (1000 km) – ze Sevilly
- z Finisterre (87 km) – poloviční vzdálenost, uznává se jen včetně zpáteční cesty přes Muxíu (114 km)
- Anglická (Camino Inglés) (110 km) – z Ferrolu
- Camino del Norte (830 km) – Severní cesta vede podél severního pobřeží Španělska z baskického Irúnu v blízkosti francouzské hranice, prochází městy San Sebastián, Guernika, Bilbao, Santander, Oviedo. Je méně frekventovaná s menším množstvím památek i ubytovacích možností, i v létě zde převládají příjemné teploty
- Camino Primitivo (320 km) – z Ovieda přes Lugo a Melide[1][24]
- Portugalská (Camino Portugués) – z Porta (239 km) přes Ponte de Lima; nebo až z Lisabonu, je nejoblíbenější mezi českými poutníky[25][26]
.svg)
Remove ads
Trasa v Česku
Česká větev a její trasy
.png)
.jpg)
Na českém území se původní historickou ustálenou trasu v celé délce nepodařilo zjistit, ačkoliv i odtud ve středověku poutníci putovali. Přibližně ji vytyčují kostely zasvěcené svatému Jakubovi. Jistý bod býval v Praze a od poloviny 13. století jej vyznačuje chrám sv. Jakuba kláštera minoritů na Starém Městě. Obdobně při hlavní zemské stezce se výchozím místem staly kostely sv. Jakuba v Jihlavě a v Brně. Trasy však částečně navazují na historické obchodní stezky (např. Praha– Řezno, tj. dnešní Všerubská trasa či Praha–Žitava, tj. Žitavská trasa).[27]
Klub českých turistů vyznačil českou větev v šesti trasách v Čechách, na Moravě i ve Slezsku (Všerubská, Železná, Žitavská, Východočeská, Jihočeská a Moravskoslezská trasa). První český úsek byl k mezinárodní cestě slavnostně připojen 15. června 2003. Na českém území je Svatojakubská cesta značena žlutou mušlí v modrém poli, přičemž turistické rozcestníky mají speciální samolepky pro přehledné směrování cesty. Na několika místech jsou informační tabule, které prezentují i celoevropskou síť. Poutní základna vzniká díky iniciativě spolku Ultreia a dávná tradice tak ožívá opět od roku 2008.[6][28]
Česká síť propojuje na trasách poutní místa, hory a podhůří, přírodní zajímavosti, barokní krajinu, kláštery, kostely zasvěcené sv. Jakubovi a prezentuje kulturně-duchovní dědictví měst na trase s nadregionálním přesahem.[28][29]
Všerubská a Železná trasa
Původně v Česku vznikla Jižní (dnešní Všerubská trasa) a Severní stezka (současná Železná trasa) vedená z Prahy přes Plzeňský kraj pro napojení na západoevropský okruh stezek (německá Jakobsweg).[27][30] Železná trasa je značena od zbraslavského kláštera v Praze přes Karlštejn, Beroun, Plasy, Stříbro a Kladruby k hraničnímu přechodu Železná a dále na Norimberk a Rothenburg ob der Tauber, kde navazuje Francká svatojakubská cesta.[31][32]
Všerubská trasa je vedena obdobně od zbraslavského kláštera a pokračuje přes Mníšek pod Brdy, Dobříš, Příbram (Svatá Hora), Nepomuk, Klatovy a Kdyni na hraniční přechod Všeruby/Eschlkam a dále po Východobavorské svatojakubské cestě směrem na Řezno. Jedná se o páteřní výchozí cestu z Čech do Santiaga.[29][33]
Žitavská trasa
Z historického jádra Starého Města (bazilika sv. Jakuba) vede stará poutní a obchodní trasa s odkazem na sv. Vojtěcha a sv. Václava přes Starou Boleslav (Via Sancta, Palladium). Trasa dále vede přes Benátky nad Jizerou, Mladou Boleslav, Český Dub a Hrádek nad Nisou (trojmezí) až do německé Žitavy. Cesta je však oficiálně vedena s počátkem právě v Žitavě.[34]
Východočeská trasa
Podrobnější informace naleznete v článku Svatojakubská cesta – Východočeská trasa.
V květnu 2017 u Zdoňova v okrese Náchod započali členové Spolku českých svatojakubských poutníků Ultreia se značením Východočeské větve Svatojakubské cesty. V Broumově (broumovský klášter) se setkávají trasy z polských poutních míst Křešov a Vambeřice, tj. Sudetská cesta sv. Jakuba vedoucí přes Broumovský výběžek.[35][36]
Východočeská trasa je vedena od roku 2018 přes Polici nad Metují, Hronov, Červený Kostelec, Ratibořice (Babiččino údolí), Kuks a Jaroměř do Hradce Králové, odkud dále směřuje na Pardubice. Poté pokračuje přes Přelouč, Kutnou Horu a Kácov do Vlašimi ke spojení s Jihočeskou trasou. Trasa je specifická pro svou duchovní barokní krajinu s velkým počtem svatostánků a přírodních zajímavostí.[37][38]
Jihočeská trasa
Jihočeská trasa vede přes Louňovice pod Blaníkem, Tábor, Týn nad Vltavou, České Budějovice, Český Krumlov až na hraniční přechod Dolní Hraničná CZ/A. Zde navazuje na rakouskou cestu Jakobsweg-Böhmen-Bayern-Tirol a dále směrem na německý Pasov.[39]
Moravskoslezská trasa
Tato 276 km dlouhá trasa (vůbec nejdelší v Česku) probíhá územím našich dvou historických zemí, Slezskem a Moravou. Poutníci po ní přichází z Polska (od Ratiboře), přes Opavu, jakožto slezskou metropoli, Hradec nad Moravicí s kostelem sv. Jakuba, Olomouc se Svatým Kopečkem a katedrálou svatého Václava na Brno (Petrov a kostel sv. Jakuba) do Mikulova a dále do Rakouska (Krems) odkud lze pokračovat dále po evropské síti či k nejvýznamnějšímu poutnímu místu Rakouska (Mariazell).[40]
Remove ads
Trasa v Polsku
Trasa v Polsku je známá pod názvem Droga świętego Jakuba (např. Malopolská cesta). Její vytyčování bylo zahájeno v roce 2004 a má celkovou délku cca 7000 km.[35]
Česká větev (Východočeská trasa) je propojena se Sudetskou cestou a její kladskou částí přes Broumovský výběžek v úseku Vambeřice–Broumov–Křesobor. Souvisle tak tvoří osu mezi Kladskem, Královéhradeckým krajem a Dolním Slezskem. Moravskoslezská trasa je zase napojena na polskou spojnici z Ratiboře a Čenstochové.[36]
Remove ads
Trasa na Slovensku
První trasa na Slovensku vznikla v roce 2013 z Košic do Levoče. Tras na Slovensku je sedm.[41][42]
Páteřní úseky jsou:
- Západní z Nitry do Bratislavy
- Východní z Košic do Červeného Kláštora
- Střední z Banské Bystrice do Banské Štiavnice
Další trasy
Trasa vede v Evropě ze států Belgie, Česko, Dánsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Litva, Lucembursko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království Velká Británie, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko.[43][44]
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads