Tallon Griekspoor
nizozemský tenista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Tallon Griekspoor (* 2. července 1996 Haarlem) je nizozemský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál tři singlové a dva deblové turnaje. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šestnáct titulů ve dvouhře a sedm ve čtyřhře.[3]
_(52144112028).jpg)
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v listopadu 2023 na 21. místě a ve čtyřhře v červnu 2024 na 61. místě. Trénují ho Dennis Schenk a Kristof Vliegen.[1][2]
V nizozemském daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 ostravským kvalifikačním kolem s Českou republikou. V úvodní dvouhře podlehl Jiřímu Veselému. Nizozemci přesto zvítězili 3:1 na zápasy a postoupili do finálového turnaje. V nursultanském kvalifikačním kole 2020 proti Kazachstánu pak prohrál s Alexandrem Bublikem po nezvládnutých tiebreacích. Kazachstánci vyhráli 3:1 na zápasy. Do září 2023 v soutěži nastoupil k deseti mezistátním utkáním s bilancí 5–5 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[4]
Remove ads
Soukromý život
Narodil se roku 1996 v severoholandském Haarlemu do rodiny motokrosového závodníka Rona a tenisové trenérky Monique Griekspoorových. Jeho bratři, dvojčata Scott a Kevin Griekspoorovi, jsou o 5,5 roku starší a také hrají závodně tenis. V sedmnácti letech se přestěhoval do Belgie, aby rozvíjel kariéru pod vedením bývalého hráče světové třicítky Kristofa Vliegena.[1]
Tenisová kariéra
V rámci událostí okruhu ITF debutoval v červenci 2014. Na turnaji v belgickém Knokke dotovaném 10 tisíci dolary podlehl v úvodním kole Václavu Šafránkovi z osmé světové stovky.[3] Během července 2018 si premiérový singlový titul na challengerech odvezl z antukového Tampere Open, turnaje s rozpočtem 43 tisíc eur. Ve finále přehrál argentinského hráče Juana Ignacia Londera, jemuž patřila 136. příčka klasifikace.[5][3]
_(48002646862).jpg)
Na okruhu ATP Tour debutoval rotterdamským ABN AMRO World Tennis Tournament 2017 z kategorie ATP 500, do něhož obdržel divokou kartu.[1] Na úvod však uhrál jen pět gamů na Lucemburčana Gillese Müllera. Rovněž v dalších ročních mu organizátoři udělili divokou kartu. Na Rotterdam Open 2018 tak v první fázi vyřadil světovou třináctku Stana Wawrinku, ale poté nezvládl duel s krajanem Robinem Haaseem. Do Rotterdam Open 2019 vstoupil vítězstvím nad jedenáctým hráčem žebříčku Karenem Chačanovem.[1] Cestu soutěží ve druhém kole ukončil Francouz Jo-Wilfried Tsonga.[5]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2020 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci.[1] V melbournské dvouhře nenašel recept na třicátého čtvrtého tenistu světa Taylora Fritze.[5] Po pětiměsíčním přerušení okruhu kvůli pandemii covidu-19 se vrátil do sezóny v srpnu 2020 pražskými challengery I. ČLTK Prague Open a RPM Open. Na prvním z nich jej ve čtvrtfinále vyřadil Pierre-Hugues Herbert z osmé desítky žebříčku. Na druhém odešel poražen z finále od Rusa Aslana Karaceva z konce druhé světové stovky.[6] Na navazujícím ostravském Prosperita Open vypadl v semifinále s Němcem Oscarem Ottem. Soupeři porážku oplatil ve finále květnového I. ČLTK Prague Open 2021, kde získal třetí challengerový triumf.[7]
První titul na túře ATP vybojoval ve čtyřhře halového European Open 2022. V páru s krajanem Boticemvan de Zandschulpem ve finále zdolali indicko-nizozemské turnajové dvojky Rohana Bopannu s Matwém Middelkoopem. Jako pár do turnaje přitom vstupovali bez jediné výhry se zápasovou bilancí 0–4.[8] Singlovou trofej si odvezl z lednového Maharashtra Open 2023, kde do závěrečného utkání turnaje postoupil přes osmého nasazeného Aslana Karaceva. V něm porazil Francouze Benjamina Bonziho po třísetovém průběhu.[9]
Remove ads
Finále na okruhu ATP Tour
Dvouhra: 5 (3–2)
Čtyřhra: 3 (2–1)
Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF
Dvouhra (18 titulů)
Čtyřhra (7 titulů)
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads