Jo-Wilfried Tsonga

Jo-Wilfried Tsonga (* 17. dubna 1985 Le Mans) je bývalý francouzský tenista, který se na okruzích pohyboval v letech 2004–2022. Na okruhu ATP Tour vyhrál osmnáct turnajů ve dvouhře, včetně dvou v sérii Masters, a čtyři ve čtyřhře. V rámci challengerů ATP získal osm a na okruhu ITF pak šest titulů ve dvouhře. Na US Open 2003 ovládl juniorku dvouhry.

Jo-Wilfried Tsonga
Jo-Wilfried Tsonga na French Open 2021
Stát	Francie Francie
Datum narození	17. dubna 1985 (40 let)
Místo narození	Le Mans, Francie
Bydliště	Gingins, Švýcarsko
Výška	188 cm
Hmotnost	93 kg
Profesionál od	2004
Ukončení kariéry	v květnu 2022
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	22 458 018 USD
Tenisová raketa	Babolat
Dvouhra
Poměr zápasů	467–236
Tituly	18 ATP, 8 challengerů, 6 Futures
Nejvyšší umístění	5. místo (27. února 2012)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	finále (2008)
French Open	semifinále (2013, 2015)
Wimbledon	semifinále (2011, 2012)
US Open	čtvrtfinále (2011, 2015, 2016)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrů	finále (2011)
Olympijské hry	čtvrtfinále (2012)
Čtyřhra
Poměr zápasů	83–67
Tituly	4 ATP, 1 Futures
Nejvyšší umístění	33. místo (26. října 2009)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	2. kolo (2008)
French Open	1. kolo (2002, 2003, 2009)
Wimbledon	1. kolo kvalifikace (2007)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry	stříbro (2012)
Týmové soutěže
Davis Cup	vítěz (2017)
Hopman Cup	vítěz (2014)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20250527a27. května 2025 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Tenis na LOH
stříbro	2012 Londýn	čtyřhra mužů

Volej Tsongy v semifinále Wimbledonu 2011 proti Djokovićovi

Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v únoru v2012 na 5. místě a ve čtyřhře pak v říjnu 2009 na 33. místě. Domovským tenisovým klubem byl Tennis Club de Paris (TCP).

Na Australian Open 2008 se jako nenasazený probojoval do finále dvouhry, když v semifinále porazil světovou dvojku Rafaela Nadala. V boji o titul podlehl turnajové trojce Novaku Djokovićovi ve čtyřech sadách a sebral mu tak jediný set na celém turnaji. Semifinále si zahrál na Australian Open 2010 a ve Wimbledonu 2011. Na londýnském Turnaji mistrů 2011 se probojoval po semifinálové výhře nad Berdychem do finále, v němž nestačil na obhájce titulu Rogera Federera.

V rámci série Masters získal dva singlové tituly. První na pařížském BNP Paribas Masters 2008, když ve finále zdolal Argentince Davida Nalbandiana. Mezi poslední dva hráče soutěže se na stejné události probojoval opět v roce 2011. Ve finále podlehl Švýcaru Federerovi. Druhou trofej si odvezl z Rogers Cupu 2014, kde Federerovi oplatil porážku v přímém boji o titul. Deblový Masters vybojoval také ve čtyřhře, když s krajanem Julienem Benneteauem zvítězili na Shanghai Masters 2009. Společně s Alizé Cornetovou získal pro Francii premiérový titul na Hopmanově poháru 2014. Ve finál zdolali Polsko 2:1 na zápasy.

Narodil se v Le Mans do rodiny francouzské matky Évelyne Tsongové a konžského otce Didiera Tsongy, který se do Francie přistěhoval v 70. letech, aby mohl rozvíjet svou házenkářskou kariéru.^[1]

V roce 2007 jej ATP vyhlásila nováčkem roku. V prosinci 2012 obdržel francouzské vyznamenání Národní řád za zásluhy.

Tenisová kariéra

Profesionálním tenistou se stal v roce 2001. Do sezóny 2003 se pohyboval především na okruhu ITF a challengerech, kde se probojoval nejdále do semifinále.

V juniorském tenise se probojoval do semifinále Australian Open 2002 a 2003, French Open 2003, Wimbledonu 2003. Zvítězil pak na US Open 2003, když ve finále porazil Kypřana Baghdatise). Rok 2003 zakončil jako světová juniorská dvojka.

První titul v seniorské kategorii získal v červnu 2004 na turnaji ITF v Lanzarote, o měsíc později vyhrál challengery v Nottinghamu a Toljatti. V září měl premiéru na turnaji ATP v Pekingu, kde postoupil do druhého kola. V listopadu 2004 dosáhl rovněž druhého kola na Paris Masters. V sezóně 2005 vyhrál jeden turnaj ITF a jeden challenger. V květnu 2005 se účastnil French Open, ale vypadl již v 1. kole s Roddickem. V roce 2006 se zúčastňoval pouze turnajů nižší kategorie, přičemž čtyři z nich vyhrál a v dalších dvou postoupil do finále.

V sezóně 2007 se dostal na Australian Open díky divoké kartě, ale hned v prvním kole znovu podlehl Roddickovi ve čtyřech setech. První sadu získal až v těsném tiebreaku 20:18, jenž se stal nejdelší zkrácenou hrou v historii Australian Open. Ve Wimbledonu pak došel bez ztráty setu do čtvrtého kola, kde prohrál s Richardem Gasquetem. V první polovině roku ovládl jeden turnaj ITF a čtyři challengery, od června již pravidelně startoval na turnajích ATP. Na US Open postoupil do třetího kola, kde podlehl Nadalovi. V říjnu se na turnaji v Lyonu probojoval až do semifinále, kde prohrál s Grosjeanem. Rok zakončil na 45. místě žebříčku ATP.

Rok 2008 zahájil semifinálovou účastí na turnaji v Adelaide, kde podlehl Nieminenovi. O velké překvapení se postaral na Australian Open, když jako nenasazený hráč došel až do finále, kde podlehl třetímu nasazenému Novaku Djokovićovi. V průběhu turnaje přitom vyřadil devátého nasazeného Andyho Murrayho, osmého Gasqueta, čtrnáctého Južného a turnajovou dvojku Nadala. Díky finálové účasti na Australian Open postoupil na 18. místo žebříčku ATP.

Profesionální kariéru uzavřel ve 37 letech na květnovém French Open 2022,^[2] kde jej v úvodním kole vyřadil Nor Casper Ruud.

Trenérské vedení

• Eric Winogradsky (2004–2011)
• Roger Rasheed (2012–2013)
• Nicolas Escudé (2013–2015)
• Sergi Bruguera (2019–2022)

Finále na Grand Slamu

Mužská dvouhra: 1 (0–1)

Stav	rok	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	2008	Australian Open	tvrdý	Novak Djoković	6–4, 4–6, 3–6, 6–7(2–7)

Finále na Turnaji mistrů

Dvouhra: 1 (0–1)

Stav	rok	místo	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	2011	Londýn, Spojené království	tvrdý (hala)	Roger Federer	3–6, 7–6(8–6), 3–6

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda (před/od 2009) D – dvouhra; Č – čtyřhra Grand Slam (0–1 D) Stříbro na letních olympijských hrách (1 Č) Turnaj mistrů (0–1 D) ATP Masters Series / ATP Tour Masters 1000 (2–2 D; 1–0 Č) ATP International Series Gold / ATP Tour 500 (2–4 D) ATP International Series / ATP Tour 250 (14–4 D; 3–3 Č)

Dvouhra: 30 (18–12)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	31. ledna 2008	Melbourne, Austrálie	tvrdý	Novak Djoković	6–4, 4–6, 3–6, 6–7(2–7)
Vítěz	1.	28. září 2008	Bangkok, Thajsko	tvrdý (h)	Novak Djoković	7–6(7–4), 6–4
Vítěz	2.	2. listopadu 2008	Paříž, Francie	tvrdý (h)	David Nalbandian	6–3, 4–6, 6–4
Vítěz	3.	2. února 2009	Johannesburg, Jihoafrická republika	tvrdý	Jérémy Chardy	6–4, 7–6(7–5)
Vítěz	4.	16. února 2009	Marseille, Francie	tvrdý (h)	Michaël Llodra	7–5, 7–6(7–3)
Vítěz	5.	5. října 2009	Tokio, Japonsko	tvrdý	Michail Južnyj	6–3, 6–3
Finalista	2.	13. února 2011	Rotterdam, Nizozemsko	tvrdý (h)	Robin Söderling	3–6, 6–3, 3–6
Finalista	3.	13. června 2011	Londýn, Spojené království	tráva	Andy Murray	6–3, 6–7(2–7), 4–6
Vítěz	6.	25. září 2011	Méty, Francie	tvrdý (h)	Ivan Ljubičić	6–3, 6–7(4–7), 6–3
Vítěz	7.	30. října 2011	Vídeň, Rakousko	tvrdý (h)	Juan Martín del Potro	6–7(5–7), 6–3, 6–4
Finalista	4.	13. listopadu 2011	Paříž, Francie	tvrdý (h)	Roger Federer	1–6, 6–7(3–7)
Finalista	5.	27. listopadu 2011	Londýn, Spojené království	tvrdý (h)	Roger Federer	3–6, 7–6(8–6), 3–6
Vítěz	8.	7. ledna 2012	Dauhá, Katar	tvrdý	Gaël Monfils	7–5, 6–3
Vítěz	9.	23. září 2012	Méty, Francie (2)	tvrdý (h)	Andreas Seppi	6–1, 6–2
Finalista	6.	7. října 2012	Peking, ČLR	tvrdý	Novak Djoković	6–7(4–7), 2–6
Finalista	7.	21. října 2012	Stockholm, Švédsko	tvrdý (h)	Tomáš Berdych	6–4, 4–6, 4–6
Vítěz	10.	24. února 2013	Marseille, Francie (2)	tvrdý (h)	Tomáš Berdych	3–6, 7–6(8–6), 6–4
Finalista	8.	22. září 2013	Mety, Francie	tvrdý (h)	Gilles Simon	4–6, 3–6
Finalista	9.	23. února 2014	Marseille, Francie	tvrdý (h)	Ernests Gulbis	6–7(5–7), 4–6
Vítěz	11.	10. srpna 2014	Toronto, Kanada	tvrdý	Roger Federer	7–5, 7–6(7–3)
Vítěz	12.	27. září 2015	Mety, Francie (3)	tvrdý (h)	Gilles Simon	7–6(7–5), 1–6, 6–2
Finalista	10.	18. října 2015	Šanghaj, ČLR	tvrdý	Novak Djoković	2–6, 4–6
Finalista	11.	30. října 2016	Vídeň, Rakousko	tvrdý (h)	Andy Murray	3–6, 6–7(6–8)
Vítěz	13.	19. února 2017	Rotterdam, Nizozemsko	tvrdý (h)	David Goffin	4–6, 6–4, 6–1
Vítěz	14.	26. února 2017	Marseille, Francie	tvrdý (h)	Lucas Pouille	6–4, 6–4
Vítěz	15.	27. května 2017	Lyon, Francie	antuka	Tomáš Berdych	7–6(7–2), 7–5
Vítěz	16.	22. října 2017	Antverpy, Belgie	tvrdý (h)	Diego Schwartzman	6–3, 7–5
Finalista	12.	29. října 2017	Vídeň, Rakousko	tvrdý (h)	Lucas Pouille	1–6, 4–6
Vítěz	17.	11. února 2019	Montpellier, Francie	tvrdý (h)	Pierre-Hugues Herbert	6–4, 6–2
Vítěz	18.	22. září 2019	Mety, France (4)	tvrdý (h)	Aljaž Bedene	6–7(4–7), 7–6(7–4), 6–3

Čtyřhra: 8 (4–4)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	1.	22. října 2007	Lyon, Francie	koberec (h)	Sébastien Grosjean	Łukasz Kubot Lovro Zovko	6–4, 6–3
Vítěz	2.	7. ledna 2008	Sydney, Austrálie	tvrdý	Richard Gasquet	Bob Bryan Mike Bryan	4–6, 6–4, [11–9]
Vítěz	3.	11. ledna 2009	Brisbane, Austrálie	tvrdý	Marc Gicquel	Fernando Verdasco Mischa Zverev	6–4, 6–3
Vítěz	4.	18. října 2009	Šanghaj, ČLR	tvrdý	Julien Benneteau	Mariusz Fyrstenberg Marcin Matkowski	6–2, 6–4
Finalista	1.	20. února 2011	Marseille, Francie	tvrdý (h)	Julien Benneteau	Robin Haase Ken Skupski	3–6, 7–6(7–4), [11–13]
Finalista	2.	26. února 2012	Marseille, Francie (2)	tvrdý (h)	Dustin Brown	Nicolas Mahut Édouard Roger-Vasselin	6–3, 3–6, [6–10]
Finalista	3.	4. srpna 2012	LOH – Londýn, Spojené království	tráva	Michaël Llodra	Bob Bryan Mike Bryan	4–6, 6–7(2–7)
Finalista	4.	22. září 2013	Mety, Francie	tvrdý (h)	Nicolas Mahut	Johan Brunström Raven Klaasen	4–6, 6–7(5–7)

Postavení na konečném žebříčku ATP

Dvouhra

Rok	2001	2002	2003	2004	2005	2006	2007	2008	2009	2010	2011	2012	2013	2014	2015	2016	2017	2018	2019	2020	2021
Pořadí	898.	▲ 504.	▲ 386.	▲ 157.	▼ 345.	▲ 212.	▲ 43.	▲ 6.	▼ 10.	▼ 13	▲ 6.	▼ 8.	▼ 10.	▼ 12.	▲ 10.	▼ 12.	▼ 15.	▼ 239.	▲ 29.	▼ 62.	▼ 263.

Čtyřhra

Rok	2002	2003	2004	2005	2006	2007	2008	2009	2010	2011	2012	2013	2014	2015	2016	2017	2018	2019	2020	2021
Pořadí	946.	▲ 641.	▼ 766.	▼ 1656.	—	▲ 110.	▼ 129.	▲ 34.	▼ 242.	▲ 115.	▼ 198.	▼ 412.	▲ 156.	▼ 376.	▲ 170.	▼ 544.	–	704.	▼ 774.	▲ 383.