Telluroly

Telluroly jsou organické sloučeniny, analogy alkoholů a fenolů, s atomy kyslíku nahrazenými tellurem. Z řady analogů tvořené telluroly, selenoly, a thioly, jsou nejméně stálými sloučeninami.^[1]

Benzentellurol

I když jde o jednu ze základních skupin organických sloučenin telluru, tak nejsou telluroly v důsledku své nestálosti podrobněji prozkoumány.

K derivátům tellurolů patří telluroestery (RC(O)TeR') a tellurokyanáty (RTeCN).

Příprava

Prvním popsaným tellurolem byl ethantellurol, připravený v roce 1926 pomocí Grignardova činidla;^[2] nejčastěji se získávají redukcemi ditelluridů (R₂Te₂).

Vlastnosti

Alkyltelluroly jsou v čisté podobě bezbarvé kapaliny se silným zápachem, často ale zbarvené do žluta příměsemi dialkylditelluridů. Methantellurol se za teploty blízko pokojové rozkládá a uvolňuje tellur; na vzduchu je samozápalný.^[3]

Aryltelluroly jsou stálejší; vytvářejí bezbarvé krystaly. K nejstabilnějším tellurolům patří silylované deriváty odvozené od tris(trimethylsilyl)methanu. Ke snadněji izolovatelným tellurolům patří (Me₃Si)₃CTeH, (Me₃Si)₃SiTeH, a (Me₃Si)₃GeTeH.^[2]

V důsledku nepřítomnosti vodíkových vazeb mají telluroly nízké teploty varu.^[4]

Acidobazické vlastnosti

Tellan (H₂Te) má pK_a 2,64 a je silnější kyselinou než jeho lehčí analogy; podobný trend se objevuje i u tellurolů.^[4]