Torquato Tasso

Torquato Tasso (italská výslovnost: [torˈkwaːto ˈtasso]; 11. března 1544 Sorrento – 25. dubna 1595 Řím) byl italský básník 16. století,^[1] známý především díky svému eposu Gerusalemme liberata (Osvobozený Jeruzalém) z roku 1591, v němž líčí silně zidealizovanou a fantazijní verzi bojů mezi křesťany a muslimy na konci první křížové výpravy, při obléhání Jeruzaléma v roce 1099.

Torquato Tasso
Portrét Torquata Tassa ve věku 22 let od Jacopa Bassana.
Narození	11. března 1544 Sorrento, Neapolské království
Úmrtí	25. dubna 1595 (ve věku 51 let) nebo 25. května 1595 (ve věku 51 let) Řím, Papežský stát
Místo pohřbení	Sant'Onofrio al Gianicolo
Povolání	básník, spisovatel, dramatik a prozaik
Alma mater	Padovská univerzita
Žánr	epická poezie, dialog, drama, poema, traktát, óda, kancóna, madrigal a sonet
Témata	literatura, poezie, drama a filozofie
Ocenění	básníkova koruna
Rodiče	Bernard z Taxisu
Podpis
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tasso trpěl duševní nemocí a zemřel jen několik dní předtím, než měl být papežem Klementem VIII. korunován na Kapitolu jako král básníků. Jeho díla byla široce překládána a adaptována a až do počátku 20. století patřil mezi nejčtenější básníky Evropy.

Život

Básník Torquato Tasso se narodil v roce 1544 v přímořském městečku Sorrento^[2] (Kampánie), kde má na náměstí svůj pomník.^[3] Vyrůstal ve šlechtické, finančně dobře zajištěné rodině. Otec Bernardo byl z rodu hrabat di Tasso (latinsky Taxis), pocházel z Bergama a byl spřízněn s Thurn-Taxisy; pracoval jako sekretář a básník rodiny Ferrante Sanseverina, knížat ze Salerna. Matka Porzia dei Rossi byla neapolského původu. Když byla nucena s dětmi odejít do Neapole, studoval Torquato osm let na tamějším jezuitském gymnáziu, kde se naučil latinsky, řecky a základy rétoriky. Na univerzitě v Padově se roku 1560 dal zapsat ke studiu práv, ale studoval jen filozofii a rétoriku, přednášel ji Francesco Piccolomini. V roce 1562 přešel na univerzitu do Bologne, kde navštěvoval také soukromou literární akademii a začal sám psát. Nakonec se vrátil roku 1565 do Padovy, kde ukončil studia nikoliv absolutoriem, ale vyloučením za pomlouvačný pamflet.

Pohyboval se u různých mecenášů, začínal jako společník na dvoře Guidobalda II. della Rovere, dále u Scipiona Gonzagy a Estenských. Život Torquata Tassa byl plný dramatických zvratů. Pravděpodobně nejšťastnější období prožil v letech 1565–1570 na dvoře kardinála Luigiho d'Este, který ho jmenoval svým dvorním básníkem na zámku ve Ferraře. V roce 1571 cestoval do Francie, především do Paříže a setkal se s králem Karlem IX.

Na podzim roku 1576 se Torquato Tasso pohádal s ferarrským šlechticem Maddalem, který se příliš otevřeně vyjadřoval o jisté homosexuální aféře; téhož roku napsal dopis svému homosexuálnímu příteli Luce Scalabrinovi, v němž se svěřuje se svou láskou k jednadvacetiletému mladíkovi Oraziu Ariostovi.^{[4][pozn. 1]} V létě 1577 vytáhl v přítomnosti Lucrezie d’Este, vévodkyně urbinské, nůž na sluhu. Za tento výstřelek byl zatčen; vévoda ho však propustil a vzal ho na venkovské sídlo Villa Belriguardo, aby si tam odpočinul a zotavil se. Co se zde přesně stalo, není známo.

Někteří životopisci se domnívají, že zde vyšla najevo kompromitující známost s Leonorou d’Este a že se Tasso dohodl, že bude předstírat šílenství, aby uchránil její čest – avšak pro toto tvrzení neexistují důkazy. Jisté je jen to, že z Belriguarda se Tasso vrátil do františkánského kláštera ve Ferraře, výslovně kvůli péči o své zdraví. Tam se ho zmocnil silný strach, že ho vévoda nechá zavraždit. Na konci července uprchl, převlečený za rolníka, a pěšky se vydal za svou sestrou do Sorrenta.

Duševní onemocnění

Trpěl psychickými poruchami, nyní považovanými za maniodepresi. Současníci popsali, jak se pološílený toulal ulicemi Říma a byl přesvědčen, že je pronásledován. Byl proto v Římě zavřen v klášteře Sant'Onofrio, následně sedm let hospitalizován ve ferrarském Svatoanenském blázinci. Odtud po propuštění odcestoval do Mantovy. Začal psát dramata, cestoval mezi Florencií, Neapolí a Římem. Pokračoval v psaní, ale nikdy se úplně nevzpamatoval. Zemřel v Římě.

Dílo

• Epos Osvobozený Jeruzalém, nejvýznamnějším dílo – veršovaná epická skladba s tématem bojů a vítězství křesťanů nad muslimy v první křížové výpravě. První překlad do slovanského jazyka byl polský Piotra Kochanowského (1618)^[5]. O první český překlad se pokusil až roku 1834 Jan Evangelista Purkyně, celý epos vyšel v překladu Jaroslava Vrchlického z roku 1887.^[6]
• Král Torrismondo, divadelní tragédie o incestu severského krále s jeho sestrou
• Rinaldino, poetický román (1562)
• Aminta, pastýřský román, drama o lásce pastýře Aminty a lovkyně Silvie (1573)
• Dialogy, rozprava autora s fiktivním přítelem
• Cattaneo, dialog autora s Mauriziem Cataneem (1585)
• sonety a madrigaly
• drobné prózy

Tassovo dílo mělo v soudobé kultuře velký celoevropský ohlas. Stalo se inspirací pro malířství, hudební díla (Lully, Händel, Dvořák, ad.), filmovou a knižní tvorbu, například: Johann Wolfgang von Goethe tragédie Torquato Tasso(1790), Lord Byron (1819), Ernst Raupach (1833), Paolo Giacometti (1855).

Torquato Tasso

Památky

• Pomníky v Bergamu, v Sorrentu, mramorová busta před zámkem Charlottenhof v Postupimi.
• Tassův dub v Římě, na Rampa della Quercia, nedaleko kláštera Sant'Onofrio, kde Tasso při psaní sedával.
• Ulice po něm pojmenované: v každém větším italském městě, zejména v Bergamu, Posillipu (Neapoli), Římě, Turíně, Palermu a Katánii, stejně jako v Paříži a Palo Altu v Kalifornii.