Tramping

české a slovenské občanské lidové hnutí From Wikipedia, the free encyclopedia

Tramping
Remove ads

Tramping (anglická výslovnost [ˈtræmpɪŋ]) nebo trempink je české a slovenské občanské lidové hnutí inspirované woodcraftem, skautingem (resp. junáctvím) a americkým Divokým západem.

ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Thumb
Trampská osada
na řece Kocábě v zimě

Charakteristika trampingu

Tramping bývá popisován jako subkultura, hnutí (zejména hnutí mládeže) nebo způsob sdružování a trávení volného času. Je pro něj charakteristický neformální pobyt v přírodě spojený s tábořením, na který je navázána řada dalších aktivit a zvyklostí. Má různé individuální varianty a nikdy nebyl plně organizovaný. Někteří z jeho jeho účastníků, trampů, se sdružují v trampských osadách, což je termín, který může označovat jak stálé tábořiště nebo chatovou osadu, tak i skupinu osob jako bez pevné vazby na místo.[1][2] Samotný pojem tramping byl na počátku 20. století převzat z angličtiny, kde označoval nezaměstnané tuláky. První trampové bývali nazýváni „divocí skauti“ s ohledem na jejich kořeny ve skautském hnutí, časté je také používání pojmů čundr/čundrák nebo vandr/vandrák pro trampskou výpravu do přírody a jejího účastníka.[3]

Z národnostního hlediska byl tramping vždy primárně českým a slovenským hnutím, trampské osady s výrazným podílem národnostních menšin se vyskytovaly jen ojediněle. V zahraničí nemá přímou obdobu, v Evropě, Severní Americe nebo Austrálii byly ale ve 20. století zakládány trampské komunity tvořené emigranty z Československa. Zejména zpočátku byl také tramping především aktivitou mladých mužů, do které se ale postupně začaly zapojovat i ženy a dívky. Neformální charakter trampingu zároveň znamená, že jej nelze přesně vymezit a diskuze o tom, koho je nebo není možné za trampa považovat, jej provázejí už od prvních desetiletí jeho existence.[4]

Po estetické stránce se tramping inspiruje exotickou romantikou Divokého západu reprezentovanou zejména literaturou a westernovými filmy, v menší míře také ale dalšími podobnými sociálními prostředími a regiony (např. námořníci, piráti, Jižní Amerika, Pacifik, Afrika a další).[5] Dalším z jeho důležitých aspektů je emoční vztah k přírodě a potřeba svobodného pobytu v ní. Jako základní trampské hodnoty jsou zpravidla uznávány čestné a kamarádské chování, znalost tábornických dovedností a povědomí o tradici a historii trampingu. Trampská identita je navenek reprezentována řadou subkulturních atributů, mezi něž patří zejména charakteristická výstroj, oděv nebo slang. Hlavní trampské aktivity se odehrávají v rámci volného času, nejčastěji jde o putování krajinou (vandry), táboření, chataření a účast na trampských setkáních (potlachy) a kulturních a sportovních akcích.[6]

Z historického hlediska lze odhadovat (přesné údaje nejsou, a pravděpodobně nikdy nebudou k dispozici, důvodem je neorganizovanost a regionální roztříštěnost trampského hnutí, stejně jako jeho filozofie neorganizované samostatnosti), že trampingu jako hnutí se v průběhu přibližně posledních 100 let jeho dosavadní existence aktivně účastnilo několik set tisíc lidí celkem asi pěti po sobě následujících generací. Počet jednotlivých trampských skupin (trampské party a osady), které se dobově věnovaly aktivitám trampingu, je v průběhu této doby odhadován na 30 000 až 40 000 (některé odhady mluví až o osmdesáti tisících).[zdroj?]

Remove ads

Historie

Thumb
Kemp Mrtvé dítě v Roverských skalách

Faktorů, které přispěly ke vzniku a utváření raného trampingu, je uváděno několik. Formoval se jako generační hnutí dělnické a středostavovské mládeže, která dorůstala za ztížených podmínek 1. světové války a cítila potřebu emancipovat se od rodičů a institucí vedených příslušníky starších generací (včetně spolků jako byly Junák či Sokol) a nalézt protiváhu ke každodenní dřině v průmyslových městech.[7] Zároveň vyjadřoval touhu po zdravém přírodním prostředí a romantice.[5] Vliv skautingu, jehož rámec už řadě trampů nedostačoval, se i nadále projevoval zejména v jejich tábornických dovednostech.[8]

Za datum vzniku trampingu je obecně považován rok 1918, kdy byla na Vltavě ve Svatojánských proudech, dnes zatopených vodami štěchovické přehradní nádrže, založena trampská osada Ztracená naděje. Už v předcházejících letech byly ale oblasti na jih od Prahy navštěvovány neformálními tábořícími partami mladíků, z nichž mnozí měli skautskou minulost. Pozdější osadníci Ztracené naděje, družina Vyder, byli jednou z takových skupin. Do Svatojánských proudů jezdili už od roku 1913 a jejich tábořiště neslo postupně několik názvů inspirovaných westernovou literaturou a filmy, než v roce 1918 (udáván je i roku 1919) získalo ten současný.[9][10] V následujících letech se tramping intenzivně rozvíjel zejména v okolí Prahy, především v povodí Vltavy, Sázavy a Berounky, kam vyráželi trampové z hlavního města. Postupně ale pronikal i do dalších částí Československa. V Brně jsou například první trampové doloženi k roku 1924,[11] v Bratislavě vznikla první trampská osada v roce 1928,[12] v Ostravě v roce 1929[13] a v Liberci se tramping mezi českou menšinu rozšířil až v roce 1931.[14]

Trampové postupně objevovali tehdy ještě neosídlenou přírodu, zejména v jižním okolí Prahy, především v povodí řek Vltavy a Sázavy, později i v povodí řeky Berounky či v hlubokých lesích na Brdech či na jejich lesnatém předhůří – na Hřebenech. Tramping se posléze rozšířil v menší či větší míře do všech koutů bývalého Československa. V povodí Vltavy a Sázavy pak také vznikly první osady po vzoru osad při osídlování Západu.

Remove ads

Projevy trampingu

Sdružování

Thumb
Trempové, vracející se z Roverských skal, čekají na vlak v železniční stanici Blíževedly

Podstatnou a důležitou vlastností trampingu bylo a stále je, že nebyl nikdy pevně organizován a veškeré pokusy o organizovanost nebo komercionalizaci nikdy neuspěly. Trampové se úmyslně nechtěli jakkoliv organizovat, neboť věděli předem, jak by to dopadlo: organizaci by pak uchvátil stát, začal by předpisovat, co se má a nemá dělat, a bylo by po svobodě. Žádná pravidla nebyla nikdy sepsána ani dohodnuta, a přesto jsou uznávána a dodržována naprostou většinou lidí, kteří se k trampingu hlásí. (Například oheň je pro trampa „posvátný“. Ani v dešti by ho nezapaloval např. benzínem, to by se znemožnil sám před sebou i v očích kamarádů. Když se večer sedělo u táboráku, nepadalo v úvahu do posvátného ohně přátelství hodit nedopalek cigarety – to byla pro trampy urážka.) Tramping je totiž především životní názor a postoj doplněný o nekonzumně zaměřený životní styl.

Každá osada měla kromě svého originálního názvu (tj. měla své neoficiální nezaměnitelné jméno) také svého šerifa a vlajku; po válce k těmto základním atributům přibyly i domovenky na rukávech bund a košil. („Předepsané“ umístění domovenky bylo na levém rukávu, půl stopy pod ramenním švem košile či bundy.) Na domovence byla zkratka T. O. (trampská osada). Bývali také trampové-samotáři, ti měli zkratku T. S. (tramp samotář) a svoje, zpravidla anglické jméno. Když tramp-samotář potkal na vandru T. O., mohl se k nim přidat a byl přátelsky uvítán, pobyl s nimi, jak dlouho chtěl, a pak šel dál svou cestou – byla kamarádská volnost, nikdo nikoho neomezoval. Pokud jim byl sympatický, vyměnili si s ním adresu, a zvali ho každoročně na výroční potlach, kde se s ním rádi zase viděli.

Podoby pobytu v přírodě

Trampové v přírodě zpravidla kombinují pěší putování s tábořením. Část trampů se věnuje také vodáctví.[zdroj?]

Chatové osady

Kromě jednoduchých tábořišť vznikaly za první republiky i trampské chaty a chatové osady umožňující dlouhodobější pobyt na místě. Jejich polohu určovala jak oblíbenost míst trampy, tak i dostupnost pozemků. Někteří velcí pozemkoví vlastníci, například rod Colloredo-Mansfeldů na brdských Hřebenech, byli totiž sice vstřícní k táboření, souhlas s pronájmem a se stavbou trvalé chaty bylo ale jednodušší získat u drobných sedláků a obecních samospráv.[15] Část chat zejména sociálně slabších trampů byla také stavěna načerno a případně dodatečně legalizována.[16] Zároveň se svépomocně budovanými stavbami už byly v meziválečné době k dispozici i standardizované komerční nabídky chat nejen pro trampské uživatele[17] a některé trampské osady využívaly jako své stálé působiště například i dlouhodobě pronajaté rodinné kabiny říčních lázní.[18]

Ve 2. polovině 20. století některé původně trampské chatové osady ztratily svůj specifický charakter a přeměnily se postupně na běžné rekreační oblasti, které zastřely původně přírodnější podobu krajiny.[16][19][20]

Zvyky a obřadnost

Mezi trampy jsou rozšířeny různé charakteristické zvyky a „nepsaná“ pravidla. Řada z nich se vztahuje k ohni.[zdroj?]

Oděv a výstroj

Výrazným rysem trampingu je oděv, který zpravidla kombinuje oblečení vhodné do přírody s různými westernovými nebo vojenskými prvky. Některá zavazadla jako „usárna“ nebo „tele“ jsou považována za charakteristická pro tramping.[zdroj?]

Hudba

Podrobnější informace naleznete v článku Trampská hudba.

Jednotlivé osady mívaly své osadní kapely a pěvecké sbory, které se pyšnily vlastními osadními písněmi. Trampské písně zněly a dosud znějí u táboráků a osadních ohňů, přičemž mnohé byly velmi úspěšné. Písně, jež se zpočátku šířily výhradně ústním podáním a mnohé z nich časem téměř či zcela zlidověly (viz pasáž Odraz v kultuře), bývaly později komerčně vstřebány žánrem populární hudby.

Doloženě nejstarší „trampskou“ písní je český text na hudební motiv anglického tradicionálu. Autorem je František Hvížďálek a píseň se jmenuje „San Caroline“. Poprvé vyšla tiskem roku 1917 v nakladatelství Fr. Kovařík.

Český tramping měl po celou dobu své existence velký vliv také na hudební dění zejména v oblasti české lidové a české populární hudby. A platilo to nejen pro období první republiky. Po druhé světové válce se to také velmi projevilo – mimo jiné třeba velkým rozmachem hudebních žánrů folk, country & western music, doplněném o původní tradiční i moderní trampskou hudbu. Celou tuto skupinu hudebních žánrů moderní trampské a skautské hnutí vždy považovalo tak trochu za svou a dosti často se s ní i výrazně ztotožňovalo.

Moderní trampové měli i svůj vliv na vznik specificky trampského písničkářství a s ním spojeného literárního dění na poli trampské literatury, zejména na poli kvalitní poezie.

Česká trampská hudba se vyvinula ve svébytný písňový žánr, do jisté míry se překrývající s folkem (případně považovaný za jeho odnož) a country. Jedná se vesměs o akustickou hudbu doprovázenou strunnými a menšími dechovými nástroji, často s propracovanou vokální polyfonií. Řada trampských písní zlidověla a přešla do školních zpěvníků a obecného povědomí, z meziválečných např. Ingrišova „Niagara“ (1931), Prknova „Ascalona“ či původní trampská hymna „Vlajka vzhůru letí“ od Jendy Kordy; z poválečných Wabiho „Rosa na kolejích“ (jakási tábornická „hymna“), Nedvědovy „Stánky“, Ryvolova „Bedna od whisky“ a mnohé další. Mnoho trampských písní a písničkářů vešlo ve známost díky folkovému festivalu Porta.

S popularitou se přirozeně nesly i žánrové parodie, např. v meziválečné době „Babička Mary“ Voskovce, Wericha a Ježka, z novější doby píseň bratří Ebenů „Trampská“ (album Já na tom dělám, 2002) hraná od 80. let 20. století paroduje Jana Nedvěda.

Další umělecká tvorba

Rozšířená je především literární tvorba, dále výtvarné umění reprezentované nejvíce sochařstvím, malířstvím a fotografií. Nejdelší tradici má literární soutěž Trapsavec.[zdroj?]

Sport

Významnou složkou osadního života trampů býval sport, kupř. lukostřelba, lasování, lyžování, zimní a horská turistika, vodní turistika, resp. vodáctví, trampská atletika (vrh různými předměty na dálku či na cíl, kupř. vrh sekerou, kládou či hod oštěpem nebo krumpáčem. Ze známých kolektivních sportů byl významný klasický volejbal či původem čistě český trampský sport, dnes již celosvětově rozšířený nohejbal (čili trampský fotbal).

Slang

Zpočátku se trampům říkalo „divocí skauti“. Později, když se hnutí zpopularizovalo v širších vrstvách české společnosti, se k trampům řadili i mladí ze středních vrstev, módně i z vyšších společenských vrstev, tzv. astracháni.

Městským výletníkům s auty a přepychovým vybavením se říkalo posměšně „paďouři“ nebo „mastňáci“ – někdy po nich zbývaly mastné papíry a jiný nepořádek. Naproti tomu praví trampové měli úctu k přírodě, po jejich táboření nebylo ani stopy, uklidili po sobě.

Trampské jméno (trampská přezdívka) = jméno trampa nebo trampky, které se používá výhradně na vandrech v přírodě, v lese, v solónu, v baru, na chatách a srubech, v haciendách; obvykle jsou to zkomolená anglicko-americko-kanadská (jinými slovy anglosaská) jména jako Johny, Johnny, Bill, Bimbo, Palec, Savana, Dany, Andy, Kendy, Mecky, Jerry, Čiko, Keny, Kiwi, Čumák, Fred, Jimi, Pedro, Ferry, Galoš, Ušák, Ešus, Bily, Matur, Divoch, Gaučo, Sally, Cvoček, Harry, Kim, Dejvi, Uragán, Fredy, Notor, Melichar, Golem nebo jména z říše divokých zvířat: Daněk, Delfín, Lišák, Slimák, Medvěd, Orel, Bizon, Leopard, Kamzík, Kobra, Jestřáb, Sup, Mravenečník, Hranostaj, Skunk, Hyena, Jelen, Grizzly, Mauglí, Sokol, Havran, Gepard, Jaguár apod.; v případě dívek, slečen, čarodějek, čarodějnic a jiných dam jsou to velmi krásná a poetická jména typu: Konvalinka, Schovanka, Mučenka, Pirátka, Saza, Krasavice, Kopretina, Kozenka, Koňadra, Kačenka, Kung-pao, Marion, Beruška, Mary, Vendeta, Tygřice, Laňka, Bublina, Fešanda, Káča, Klotylda, Claudie, Pralinka, Bledule, Baculka, Bambule, apod. Čas od času se do trampské mluvy vloudí také jména mexická až španělská, jako třeba Pedro, Chose, Rodrigo, Chuan, Elvíra, Carmen, Frančeska, Doloros apod.

Remove ads

Společenský přínos

V dnešní době se setkáváme s názory, že klasický tramping i skauting, tak jak ho známe z dějin 20. století, je již definitivně překonanou minulostí a že je již de facto mrtvým hnutím. I na toto téma probíhá v současné společnosti dosti živá diskuse a téma se zdá značně otevřené, tato záležitost není plně a uspokojivě vysvětlena dodnes. Velký společenský pohyb a změny, jež nastaly po událostech z listopadu roku 1989 poznamenaly bezpochyby i trampské hnutí; jisté ale je, že všechna tři příbuzná hnutí (tramping, skauting a lesní moudrost) našla své moderní myšlenkové ekvivalenty v mnoha jiných občanských hnutích a lidových iniciativách zaměřených kupř. na ochranu přírody a krajiny, na ekologii či na ochranu památek a životního prostředí apod. Nelze také nevidět, že i mnohá současná moderní sportovní odvětví aktivně provozovaná v přírodě (tzv. outdoor aktivity) mají svůj reálný předobraz v některých starších formách trampského či skautského sportování a pobytu v přírodě. Stále živá je především pěší a lyžařská turistika, vodáctví, horolezectví, jezdectví a v místech, kde je dovoleno, táboření v přírodě i další sportovní či rekreační aktivity.

Kontroverze a perzekuce

V různých obdobích byl tramping částmi společnosti z různých důvodů kritizován, případně i perzekuován. K plnohodnotné perzekuci docházelo zejména za totalitních režimů, dílčí spory probíhaly ale i v demokratických podmínkách.

V období 1. republiky byl tramping kritizován ze strany některých skautských organizací a činitelů reprezentovaných například zakladatelem Junáka Antonínem B. Svojsíkem. Předmětem kritiky byly výstřelky „divokých skautů“ a riziko, že budou zaměněni se skauty organizovanými.

Na venkově se také vyskytovaly občasné stížnosti na rušení nočního klidu a drobné škody na majetku způsobované trampy.[16]

Za okupace byli někteří trampové pronásledováni režimem pro svou účast na aktivitách protinacistického odboje a odporu.

Perzekuce trampů probíhala i za komunistického režimu. Za problematické byly považovány zejména vazby na skauting a vliv trampingu na vývoj mládeže mimo oficiální státní struktury jako byly ČSM a SSM. a spojování trampů s chuligánstvím.

Táboření v lesích s bylo sice oficiálně zakázáno, majetkoprávní změny v důsledku znárodnění ale znamenaly faktické omezení dohledu. Často tak záleželo především na vztahu trampů s hajným, který mohl tábořiště a jednoduché volně přístupné sruby tolerovat.[15]

Projevovalo se to v praxi všelijak: kontrolami StB na nádražích, bouráním trampských bud na Brdech i jinde, rozháněním potlachů Veřejnou bezpečností, páráním domovenek na rukávech bund a košil, zákazem skautské činnosti, násilným obsazováním skautských kluboven, krádežemi kronik aj. Skauty a trampy „neměl vůbec rád“ nacismus ani komunismus. Vždyť právě z řad trampů a bývalých skautů (a také sokolů a orlů) se rekrutovalo množství lidí aktivně činných v protinacistickém odboji za druhé světové války. Svobodomyslnost, volnost, neformálnost, obdiv k západní demokratické kultuře, důraz na prosté lidské bratrství a humanismus, politický liberalismus, láska a úcta k přírodě a mnohé jiné projevy těchto hnutí totalitním režimům (slušně řečeno) nikdy nevyhovovaly a nebyly jim po chuti.

Po roce 1989 byly trampské aktivity v některých regionech omezovány kvůli ochraně přírody. Kolem přelomu století tak došlo k rozsáhlé likvidaci tábořišť v nově zřízeném Národním parku České Švýcarsko nebo v CHKO Český ráj.[16]

V posledních letech narostla kritika trampských kempů, které představují nedovolené zásahy do chráněných oblastí. V některých případech jde dokonce o černé stavby.[21][22] Trempové v nich navíc zapalují a udržují oheň, což je také zakázaná a nebezpečná činnost.[23][24] Vznikla i mapa těchto kempů, zejména z oblasti Kokořínska.[25] Toto téma budí vášnivé diskuse také na sociálních sítích[26][27]. V roce 2025 byla zřízena ředitelem CHKO Kokořínska odborná skupina pro řešení problematiky tampingu a souvisejícíh aktivit v CHKO Kokořínkso, která v červnu 2025 vydala závěrečnou zprávu, kde doporučila drtivou většinu trempských kempů odstranit.[28][29][30][31]

Remove ads

Reflexe trampingu

Literatura

V roce 1928 vyšel „první český trampský román“ Arizona, jehož autorem je Jaroslav Jan Paulík. Je poetistickou prózou a trampský motiv je dobově příznačným výrazem určitého životního stylu protestujícího proti konvencím.

Do trampského prostředí byl zasazen román „červené knihovny“ Osada mladých snů od Viléma Neubauera.[32]

Svérázný, ale cenný obraz života trampů v období tzv. první republiky přináší humoristický román Vlastimila Rady a Jaroslava Žáka s názvem Dobrodružství šesti trampů (1933). Parodováním klasických textů i šestákových kovbojek a zálesáckých románů zdařile navozuje dobovou atmosféru dramatických výprav do posázavské „divočiny“ a věčné „války“ mezi trampy a paďoury. I současnými trampy je přijímán jako jedno ze základních literárních děl jejich hnutí.

Film

Podle knihy Dobrodružství šesti trampů natočila Československá televize roku 1969 stejnojmenný šestidílný muzikálový seriál, poměrně hvězdně obsazený (režie Pavel Brezina).

Výzkum a muzea

Pokusy o vyhodnocení významu a historie trampingu vycházely nejprve od samotnýcch trampů. Předválečná historie trampingu z dob prvopočátků trampingu je známa díky osobnosti Boba Hurikána a jeho knize Dějiny trampingu, popisující zlomkovitě některá známější místa, kam předváleční trampové (hlavně pražští) jezdili, a osady, které autor znával. Hurikánova kniha je poměrně rozsáhlá, ovšem je amatérským a emociálně laděným popisem doby psaným pohledem přímého účastníka;[33] uvádí některé, dnes již známější události z historie trampingu a některá fakta; nečiní si nárok na kompletní ani odborné hodnocení fenoménu zvaného tramping.

Téma trampingu lze nalézt také v jednotlivých výstupech Etnologického ústavu Akademie věd ČR.[34]

První stálou muzejní expozici věnovanou trampingu otevřelo Regionální muzeum v Jílovém u Prahy v roce 1988.[35] Po roce 2000 na něj navázalo Muzeum umění a designu Benešov, které se zabývalo zejména stavbami trampských osad a drobnou hmotnou kulturou. Dílčí publikace tohoto výzkumu je obsažena v publikaci Z Benešova za architekturu 20. století.[36] V Posázaví pak byly muzeem rozmístěny informační tabule seznamující s fenoménem trampingu a Posázavského pacifiku. Bohatý dokumentační fond byl však při politickém útoku na benešovské muzeum roku 2017 zlikvidován.[zdroj?] Expozici vycházející z vlastních sběrů zřídila v roce 2023 na zámku v Doudlebech nad Orlicí skupina trampů v čele s Jiřím „Fredem“ Jedličkou.[37]

Kromě stálých expozic byla trampingu věnována od začátku 21. století řada výstavních projektů. Etnografické oddělení Národního muzea v Praze v roce 2018 připravilo obsáhlou výstavu Století trampingu, k níž byla vydána doprovodná publikace.[38]

Remove ads

Osobnosti

Mezi trampy lze najít i celou řadu významných českých umělců, sportovců a jiných osobností veřejného života. Vzhledem k rozšíření trampingu s ním často měly zkušenost také osobnosti, které se mu jinak systematicky nevěnovaly, například Karel Kryl[39] nebo Karel Gott.[40]

Osobnosti (výběr)

Remove ads

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads
Remove ads