Waldemar Matuška

český herec a zpěvák From Wikipedia, the free encyclopedia

Waldemar Matuška
Remove ads

Waldemar Matuška (2. července 1932 Košice – 30. května 2009 St. Petersburg), rodným jménem Vladislav Matuška, byl československý zpěvák, herec a muzikant. Jeho manželkou byla zpěvačka Olga Matušková.

Stručná fakta Základní informace, Rodné jméno ...
Remove ads

Soukromý život

Waldemar Matuška se narodil jako Vladislav Matuška 2. července 1932 v Košicích. Jeho matka Mia Malinová (Mária Jozefa Malinová, 1902–1963) byla rodačkou z Vídně a dříve zpěvačkou tamních operetních divadel, otec František Matuška (1892 – po roce 1967) se narodil v Praze,[1] za první světové války se stal legionářem[2] a ve vlasti pak pracoval jako vězeňský dozorce. Před Vladislavovým narozením měli ještě tři další syny, nejstaršího Jaromíra (narozen 1922 v Košicích), a dále Jana a Františka. Jménem Waldemar (nebo zkráceně Waldy) oslovovala Vladislava původně jeho matka,[1] mělo jít o vzpomínku na dánského herce z období němého filmu Valdemara Psilandera.[3]

Rodina žila v Horních Mokropsech, v roce 1938 se přestěhovala do Prahy. Nejprve žili ve Spálené ulici, poté v Klimentské ulici.[4] Zpívat začal v Husově sboru v Jungmannově ulici.[4] Vyučil se sklářem v Poděbradech, bydlel na internátě. Zároveň se snažil vystupovat s různými kapelami – zpíval a hrál na rozličné hudební nástroje (např. kontrabas, banjo a kytaru). Když se v roce 1949 se jeho rodiče odstěhovali do Staré Role, odešel s nimi a pracoval jako sklář. V práci se mu nedařilo, střídal povolání.[4] V roce 1950 rodina zvažovala vystěhování do Západního Německa, kde žili jeho bratři.[5]

V roce 1950 se na základě konkurzu stal členem Československého souboru písní a tanců a přestěhoval se zpátky do Prahy. Ze souboru však brzy odešel a vrátil se za rodiči do Karlových Varů, kde pracoval jako knihovník v městské knihovně. V roce 1953 nastoupil na vojnu, po vojně nastoupil jako osvětový tajemník v Chebu. Svůj typický plnovous si nechal narůst v roce 1956.[6] V roce 1975 si nechal úředně změnit jméno na Waldemar.[1]

V jeho partnerském životě se vystřídalo několik žen. První manželkou byla Jiřina Šťástková, se kterou se mu narodila dvojčata, obě holčičky však záhy zemřely kvůli pochybení při očkování.[3] Dalším potomkem byl syn Miroslav, v roce 2014 žijící v Hamburku.[7] Druhé manželství s Hanou (přezdívanou Dulina)[3] bylo bezdětné. Třetí životní partnerkou byla herečka Jitka Zelenohorská, tento vztah však v manželství nepřerostl a Matuška ho ukončil po pěti letech bouřlivým odchodem.[3] Poslední životní partnerkou se záhy stala zpěvačka Olga Blechová, se kterou se Matuška v roce 1976 oženil a z tohoto jeho třetího manželství se narodil druhý syn Waldemar.[8]

Zemřel 30. května 2009 na Floridě[9] na zápal plic a následné selhání srdce.[10][11] Pohřeb se konal 18. června 2009 a přišlo na něj kolem dvanácti tisíc lidí.[12] Místem jeho posledního odpočinku je Vyšehradský hřbitov.[13]

Remove ads

Umělecká kariéra

S vlastní uměleckou dráhou začal Matuška roku 1957 v pražském hudebním klubu Reduta, kde se seznámil s Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem, hrál se skupinou Mambo kvintet. V roce 1960 nahrál svou první píseň Suvenýr a poté se stal zpěvákem a hercem divadla Semafor, kde se stal brzy jednou z jeho hvězd i přesto, že byl v sociální nouzi a nemaje bytu, přespával na divadelním jevišti v rámci placené noční brigády.[2] Na divadelních prknech zpíval sólově i v duetu – s Karlem Štědrým, Jiřím Suchým a od roku 1961 s Evou Pilarovou, s níž sklízel největší úspěchy. V roce 1962 odešli s Pilarovou, Štědrým, Horníčkem aj. ze Semaforu do divadla Rokoko, Pilarová se však později vrátila do Semaforu a Matuška poté zpíval duety s Helenou Vondráčkovou, Martou Kubišovou, Jitkou Zelenkovou a dalšími. Vedle práce v divadle se podílel i na jiných projektech, v rámci kterých nazpíval duety i s Hanou Hegerovou a Karlem Gottem. Objevil se v řadě filmů jako herec.

Matuškova popularita v 60. letech rostla. Dvakrát vyhrál v anketě Zlatého slavíka – jednak ve vůbec prvním ročníku v roce 1962, znovu pak v roce 1967, vícekrát byl druhý (1963, 1965, 1966, 1968–1970, 1972–1975).[14] V letech 1964 až 1965 měl zákaz vystupování, když důvodem měly být časté stížnosti na jeho chování v opilosti, včetně výtržností. To mohlo souviset s nevhodným chováním jeho dvojníka, který své podoby s Matuškou často zneužíval – a nelze vyloučit, že šlo o akci Státní bezpečnosti, která angažovala více dvojníků a existuje i svědectví, že jeden z nich tropil opilecké výtržnosti v hotelovém baru ve chvíli, kdy se tam pravý Matuška teprve přijel ubytovat.[2] V roce 1968 byl ve věci zcela rehabilitován.[5]

V 70. letech v rámci normalizační kultury ČSSR byl Matuška stálicí československé hudební branže. V roce 1972 začal spolupracovat se skupinou Kamarádi táborových ohňů (K.T.O.) a cíleně si pěstoval image věčného tuláka jak volbou písňových textů, tak i zjevem. Jeho zarostlého zevnějšku pak využili například také Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, když mu přímo na tělo napsali roli přísného hajného Kaliny v muzikálu Trhák. Matuškův trvale výborný pěvecký a společenský projev byl lákavý i pro Československou televizi, která ho obsazovala do řady hudebně-zábavných revuálních pořadů, silvestrovských féerií, zařídila mu vlastní estrádu Dobrý večer s Waldemarem a nechala ho nazpívat titulní písně pro seriály Chalupáři, Doktor z vejminku a Rozpaky kuchaře Svatopluka. Přesto už v 70. letech jeho oblíbenost stagnovala a v 80. letech zvolna klesala, jak je vidět na výsledcích ankety Zlatý slavík. V roce 1980 byl jmenován zasloužilým umělcem.

Remove ads

Emigrace

Úřady ČSSR považovaly Matušku za jednu z ikon normalizační kultury a jako takovému mu umožňovaly v zahraničí nejen řadu koncertů, ale i osobní dovolenou. Toho Matuškovi využili na přelomu srpna a září 1986, kdy si po koncertním turné s K.T.O. v USA vzali dovolenou a vzápětí podali žádost o politický azyl – zprávu o tom přinesl dne 2. září 1986 večer vysílač Hlas Ameriky, který zároveň odvysílal interview s Matuškou. Komunistické vedení ČSSR Matuškovu žádost o azyl odsoudilo, Československý rozhlas ještě téhož dne zrušil vysílání pořadu Písně a šansony s Matuškovými písničkami a ve čtvrtek 4. září 1986 pak deník Rudé právo zveřejnil komentář „Morální pád jednoho zpěváka”, kde autor Václav Doležal rozporoval Matuškovo tvrzení, že „neměl možnost bavit lidi podle svých představ a nemohl se svobodně vyjadřovat před obecenstvem”.[15] Sám Matuška uváděl, že důvodem odchodu byla zejména cenzura a spojená předvolávání k vysvětlení na Státní bezpečnost či Ministerstvo kultury, často na základě udání z obecenstva.[16] Připravované hudební album Jsem svým pánem bylo chápáno jako ironie a cenzurní pracovníci požadovali zcela přetextovat úvodní píseň, poslední kapkou pak byla povinnost předložit přesný scénář koncertů včetně průvodního slova, od kterého měl zákaz se jakkoliv odchýlit.[2]

Emigrace komunistické úřady zaskočila. V následujících dnech byl Matuškovi odňat titul zasloužilého umělce, z rozhlasového i televizního vysílání a z veřejné distribuce byly do archivu staženy prakticky všechny písně, filmy a pořady, ve kterých účinkoval. Album Jsem svým pánem namísto distribuce bylo sešrotováno, u seriálu Chalupáři byla vyměněna zpívaná znělka za čistě instrumentální verzi, u seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka však bylo jen odstraněno jeho jméno z titulků. Matuškova emigrace způsobila problémy i samotné skupině K.T.O., která dostala dočasný zákaz vystupování. Matuškův půdní byt na Václavském náměstí získal František Janeček.[17]

Kariéra po odchodu z vlasti

V USA pak Matuška pořádal koncerty pro krajany a vydával další desky – uvádí se, že během prvního čtvrtroku po emigraci si zpěvem (přitom výhradně v češtině) dokázal vydělat na pořízení nového domu na Floridě.[2] Tam už Matuškovi také oficiálně zůstali i po roce 1989, kdy v Československu padla komunistická vláda a nastala renesance jím zpívaných skladeb. Do Československa se poprvé vrátili v únoru 1990 a svou původní vlast často navštěvovali s tím, že Československo je jejich domovem a na Floridě mají jenom chalupu.[2] Soudní při o navrácení zkonfiskovaného pražského bytu však prohráli.

Do České republiky se vracel několikrát do roka veřejně vystupovat (například na společné silvestrovské vystoupení s Karlem Gottem, kterým si zopakovali svou slavnou dvanáctiminutovou feérii z roku 1974), byť vzhledem k pokročilému věku a zhoršujícímu se zdraví musel počet vystoupení omezit. Roku 2002 se uskutečnil jeho koncert v pražské Lucerně k sedmdesátým narozeninám a v srpnu téhož roku vystoupil s obrovským úspěchem na rockovém a undergroundovém Trutnoff Open Air Festivalu,[18] což později označil za jeden ze svých životních zážitků a nejlepší dárek k narozeninám.[19]

Protože se neustále zhoršovalo jeho zdraví, pořádal v USA jen pravidelné komorní koncerty, které byly v menších prostorech a trvaly většinou pouhých 40 minut. V Česku po roce 2003 už téměř nevystupoval, v roce 2008 už zpěváckou kariéru prakticky ukončil.

Remove ads

Známé hity

Remove ads

Diskografie

  • 1963 – Westerns [EP] (album s Karlem Štědrým)
  • 1965 – Nebeskej kovboj (zpívá Waldemar Matuška)
  • 1967 – Osm lásek Waldemara Matušky
  • 1968 – Už mně koně vyvádějí [EP]
  • 1969 – Sbohem, lásko (Waldemar Matuška) (nahráno 1965–1969)
  • 1971 – Johoho (nahráno 1969–1971)
  • 1972 – Lidové písně z celého světa [kompilace] (nahráno 1971)
  • 1973 – Láska nebeská (album s Evou Pilarovou)
  • 1974 – WM [kompilace]
  • 1976 – Kluci do nepohody (nahráno 1975)
  • 1977 – Mám vás všechny stejně rád [kompilace]
  • 1977 – Co děláš, to dělej rád (nahráno 1976)
  • 1980 – Suvenýr: Waldemar Matuška a jeho 12 nej [kompilace]
  • 1983 – Waldemar (nahráno 1982)
  • 1985 – Country Door Is Always Open (nahráno 1983)
  • 1986 – Teče voda, teče [kompilace] (vydáno v USA)
  • 1989 – Merry Christmas [kompilace] (vydáno v USA)
  • 1991 – Co neodnesl čas [kompilace]
  • 1991 – Niagara (nahráno 1988)
  • 1993 – Nej, nej, nej v Americe [živá nahrávka]
  • 1997 – Jsem svým pánem (nahráno 1985)
  • 1997 – Waldemar Matuška a jeho 23 suvenýrů [kompilace]
  • 1998 – To všechno odnes čas [kompilace]
  • 2000 – Síň slávy [kompilace]
  • 2000 – S čertem si hrát (s Evou Pilarovou) [kompilace]
  • 2000 – To nejlepší [kompilace]
  • 2003 – Gold [kompilace]
  • 2004 – Šťastné Vánoce [kompilace]
  • 2007 – Slavík z Madridu [kompilace]
  • 2009 – Sbohem, lásko [kompilace]
  • 2011 – Růže z Texasu [kompilace]
Remove ads

Filmové role

Remove ads

Televizní seriály

  • Chalupáři (1975) – závěrečná píseň Když máš v chalupě orchestrion, z níž byl po emigraci Waldemar Matušky do USA odstraněn zpěv a ze skladby byla při reprízách v letech 1986-91 hrána pouze její instrumentální verze. Po roce 1991 byla opět vrácena původní skladba i se zpěvem, když byla v archivu nalezena původní píseň.
  • Doktor z vejminku (1982) – úvodní i závěrečná píseň Když jdou na mužskýho léta
  • Rozpaky kuchaře Svatopluka (1984–85) – závěrečná píseň Kuchař je umělec, v titulcích Matuškovo jméno nefiguruje.
Remove ads

Knihy

Pamětní medaile

V listopadu 2015 vydala Česká mincovna pamětní medaili s vyobrazením Waldemara Matušky v sérii Slavíci ve zlatě. Medaili navrhl MgA. Martina Daška. Avers medaile nese vyobrazení obličeje Waldemara Matušky. Reverz poté obsahuje notový zápis písně To všechno odnes čas, banjo, podpis Waldemara Matušky a nápis „Zlatý slavík 1962 & 1967“. Medaile je vyrobena ve třech vyhotoveních – zlatá uncová a půluncová a stříbrná uncová.[21]

Remove ads

Galerie

  • Thumb
    Hrob Waldemara Matušky na Vyšehradě v dubnu 2010
  • Thumb
    Hrob Waldemara Matušky v srpnu 2010 po instalaci náhrobku od Kristiana Kodeta

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads
Remove ads