Typ XIV

Typ XIV byly zásobovací ponorky německé Kriegsmarine z období druhé světové války. Byly známy pod přezdívkou dojné krávy (něm. Milchkuh nebo Milchkühe (pl.) ang. milk cows). Celkem bylo dokončeno 10 ponorek této třídy. Stavba dalších 14 jednotek byla zrušena. Ponorky byly ve službě v letech 1941–1943. Německé zásobovací ponorky byly terčem intenzívního vyhledávání (včetně dešifrování jejich komunikace) a útoku spojeneckých námořních a leteckých sil, přičemž se je všechny podařilo potopit. Plavba na těchto zásobovacích ponorkách byla velmi riskantní a jejich posádky postihly těžké ztráty.

Typ XIV
U 459 se potápí po útoku bombardéru Vickers Wellington
Obecné informace
Uživatel	Kriegsmarine
Typ	zásobovací ponorka
Lodě	24 (10 dokončeno)
Osud	potopeny
Předchůdce	typ X
Nástupce	typ XVII
Technické údaje
Výtlak	1661 t (na hladině) 1901 t (pod hladinou)[1]
Délka	67,1 m
Šířka	9,4 m
Ponor	6,5 m
Pohon	2 diesely, 2 elektromotory 2 lodní šrouby 2800 bhp + 750 shp
Rychlost	14,4 uzlu (na hladině) 6,3 uzlu (pod hladinou)
Dosah	12 350 nám. mil při 10 uzlech (na hladině) 55 nám. mil při 4 uzlech (pod hladinou)
Posádka	53
Výzbroj	2× 37mm kanón (2×1) 1× 20mm kanón
Ostatní	432 tun paliva, 4 torpéda, další zásoby operační hloubka ponoru 100 metrů

Stavba

Ponorky typu XIV byly vyvinuty na základě německého oceánského typu IXD pro zásobování jiných ponorek palivem (432 tun^[1]), municí (na palubě nesly čtyři náhradní torpéda), potravinami (včetně čerstvého chleba z palubní pekárny) a náhradními díly pro opravy. Uzpůsobeny byly i k provádění složitějších oprav na moři. Specializované zásobovací ponorky operovaly daleko od svých základen a zejména německým středním ponorkám typu VII umožňovaly operovat delší dobu mimo v západním Atlantiku. Například to zefektivnilo jejich nasazení u pobřeží USA v operaci Unternehmen Paukenschlag. Výzbroj těchto ponorek se omezovala jen na protiletadlové zbraně. Prostor pro torpédomety a torpéda byl využíván pro nádrže pohonných hmot, další prostory a vnější nádrže byly využívány pro zásoby maziva, motorového oleje, pitné vody atd. Do stavby třídy se zapojily loděnice Deutsche Werke a Germaniawerft v Kielu. Celkem byla plánována stavba 24 ponorek této třídy. Dokončeno jich bylo 10 kusů, stavba sedmi rozestavěných ponorek byla v květnu 1944 zrušena. Tři z nich (U 491–U 493) byly rozestavěny na 75 %. Stavba zbývajících sedmi ponorek byla zrušena ještě před založením kýlu.^[2]

Jednotky typu XIV:^[2]

Jméno	Loděnice	Založení kýlu	Spuštění na vodu	Vstup do služby	Velitel	Bojových plaveb	Osud
U 459	Deutsche Werke, Kiel	1940	13. září 1941	15. listopadu 1941	Georg von Wilamowitz-Möllendorf	6	Dne 24. července 1943 potopena poblíž mysu Ortegal v Biskajském zálivu bombardérem Wellington 172. perutě RAF. Zachráněno 41, zahynulo 18 námořníků.
U 460	Deutsche Werke, Kiel	1940	13. září 1941	24. prosinec 1941	Friedrich Schäfer, Ebe Schnoo	6	Dne 4. října 1943 potopena severně od Azor letouny z americké eskortní letadlové lodě USS Card (CVE-11). Zachráněno 2, zahynulo 62 námořníků.
U 461	Deutsche Werke, Kiel	1940	8. listopadu 1941	30. ledna 1942	Wolf-Harro Stiebler	6	Dne 30. července 1943 potopena  mysu Ortegal britským hydroplánem Sunderland 461. perutě RAAF. Zachráněno 15, zahynulo 53 námořníků.
U 462	Deutsche Werke, Kiel	1941	29. listopadu 1941	5. března 1942	Bruno Vowe	5	Dne 30. července 1943 potopena u mysu Ortegal britskými šalupami třídy Black Swan HMS Kite, HMS Wren, HMS Woodcock, HMS Woodpecker, HMS Wild Goose a bombardérem Halifax 502. perutě RAF. Zachráněno 64, zahynul 1 námořník.
U 463	Deutsche Werke, Kiel	1941	20. prosince 1941	2. dubna 1942	Leo Wolfbauer	5	Dne 16. května 1943 potopena u mysu Ortegal bombardérem Halifax 58. perutě RAF. Zahynula celá posádka.
U 464	Deutsche Werke, Kiel	1941	20. prosince 1941	30. dubna 1942	Otto Harms	1	Dne 20. srpna 1942 jihovýchodně od Islandu potopena hlídkovým letounem Catalina. Zachráněni 2 námořníci.
U 487	Deutsche Werke, Kiel	1941	17. října 1942	21. prosinec 1942	Helmut Metz	2	Dne 13. července 1943 potopena ve středním Atlantiku letouny z americké eskortní letadlové lodě USS Core (CVE-13).
U 488	Deutsche Werke, Kiel	1942	17. října 1942	1. ledna 1943	Erwin Bartke, Bruno Studt	3	Dne 26. duben 1944 západně od Kapverd potopena americkými eskortními torpédoborci USS Frost (DE-144), USS Huse (DE-145) a USS Snowden (DE-246) třídy Edsall a USS Barber (DE-161) třídy Buckley.
U 489	Deutsche Werke, Kiel	1942	24. prosince 1942	8. března 1943	Adalbert Schmandt	1	Dne 4. srpna 1943 jihovýchodně od Islandu potopena hydroplánem Sunderland 423. perutě RCAF.
U 490	Deutsche Werke, Kiel	1942	24. prosince 1942	27. března 1943	Wilhelm Gerlach	1	Dne 12. června 1944 severozápadně od Azor potopena americkými eskortními torpédoborci třídy Edsall Frost, Huse a USS Inch (DE-146).
U 491	Deutsche Werke, Kiel	1943	–	–	–	–	Stavba zrušena v květnu 1944.
U 492	Deutsche Werke, Kiel	1943	–	–	–	–	Stavba zrušena v květnu 1944.
U 493	Deutsche Werke, Kiel	1943	–	–	–	–	Stavba zrušena v květnu 1944.
U 494	Germaniawerft, Kiel	1943	–	–	–	–	Stavba zrušena v květnu 1944.
U 495	Germaniawerft, Kiel	1943	–	–	–	–	Stavba zrušena v květnu 1944.
U 496	Germaniawerft, Kiel	1944	–	–	–	–	Stavba zrušena v květnu 1944.
U 497	Germaniawerft, Kiel	1944	–	–	–	–	Stavba zrušena v květnu 1944.
U 498	Germaniawerft, Kiel	–	–	–	–	–	Stavba zrušena v květnu 1944, ještě před založením kýlu.
U 499	Germaniawerft, Kiel	–	–	–	–	–	Stavba zrušena v květnu 1944, ještě před založením kýlu.
U 500	Germaniawerft, Kiel	–	–	–	–	–	Stavba zrušena v květnu 1944, ještě před založením kýlu.
U 2201	Germaniawerft, Kiel	–	–	–	–	–	Stavba zrušena v květnu 1944, ještě před založením kýlu.
U 2202	Germaniawerft, Kiel	–	–	–	–	–	Stavba zrušena v květnu 1944., ještě před založením kýlu.
U 2203	Germaniawerft, Kiel	–	–	–	–	–	Stavba zrušena v květnu 1944, ještě před založením kýlu.
U 2204	Germaniawerft, Kiel	–	–	–	–	–	Stavba zrušena v květnu 1944, ještě před založením kýlu.

Konstrukce

Zásobovací ponorky U 461 a U 462 napadené v Biskajském zálivu britským letectvem

Konstrukce ponorek typu XIV byla odvozena od oceánských ponorek typu IXD. Ponorky měly dvoutrupou koncepci. Nenesly žádné torpédomety. Jejich výzbroj se omezovala na dva 37mm kanóny a jeden 20mm kanón, sloužítí primárně pro obranu proti letadlům. Pohonný systém tvořily dva šestiválcové diesely Germania F46 o výkonu 2800 bhp a dva elektromotory Siemens-Schuckert Werke SSW GU 343/38-8 o výkonu 750 shp. Nejvyšší rychlost dosahovala 14,4 uzlu na hladině a 6,3 uzlu pod hladinou.^[1] Dosah byl 12 350 námořních mil (22 870 km) při rychlosti 10 uzlů na hladině a 55 námořních mil při 4 uzlech pod hladinou (při rychlosti 2 uzlů urazila pod vodou 120 námořních mil).^[2]