Uhelný trh

Název pochází z poloviny 14. století, kdy se sem přesunul z nedalekého Kozího plácku prodej dřevěného uhlí. Náměstí se proto také někdy označovalo jako „Nový trh uhelný". Uhlí se sem zčásti přiváželo z venkova, část se pálila ve zdejší uhlířské huti. Kupovalo se jednak do domácností, jednak je potřebovali řemeslníci (kováři, zvonaři, zámečníci aj.). Teprve v první polovině 19. století prodej dřevěného uhlí klesal, protože bylo postupně nahrazováno uhlím kamenným. V sousedství huti na náměstí stávala (až do 19. století, kdy byla zbourána) kovárna.^[1]

Na Uhelném trhu se následně prodávaly hlavně řezané květiny a také pohřební věnce. Podobně jako na Ovocném trhu, i zde se rozložily četné pouliční vývařovny. Až do 1. světové války se prodávala za jednotnou cenu dvou krejcarů -„za dva na dlaň“ - např. sběračka horkých brambor, nudlí, hrnek polévky anebo velká kobliha.^[2]

Jediným zachovaným z celé řady starobylých domů s podloubím, které lemovaly západní stranu náměstí je dům U tří stupňů (č. p. 424) původně kavárna. Ostatní byly zbourány. Na jejich místě byl postaven činžovní dům U Šturmů (na rohu Skořepky) a v roce 1883 budova školy. Kavárnu, zvanou U sester kafíčkových, navštěvovaly na přelomu 19. a 20. stol. hlavně zelinářky a trhovkyně. Nabízela kávu za 8 krejcarů čili 16 haléřů v době, kdy např. známka na pohlednici stála 5 haléřů. Šlo o bílou kávu a dle ceny půllitrový „kafáč“. Vedle kavárny byl krám s obnošeným šatstvem, na náměstí s trhem neměl nouzi o zákazníky.^[3]

Na místě kovárny byla koncem 30. let 19. století postavena čtvercová kašna. Ta byla zbořena v roce 1894. Na její místo byla v roce 1951 přenesena klasicistní Wimmerova kašna,^[4] která již předtím vystřídala v Praze několik stanovišť. Její hlavní sousoší (interpretované nejčastěji jako alegorie Vinařství a Zemědělství) bylo v roce 1974 vážně poškozeno vandaly. Ze slepených částí byla vytvořena kopie, která byla na kašnu znovu nainstalována v roce 1979 (originál je umístěn v lapidáriu). V roce 1989 byla z důvodu výstavby kolektoru odstraněna a na své místo se vrátila v roce 1998.^[5] 19. března 2011 skupina opilých mladíků (mj. také syn bývalého primátora Pavla Béma) sousoší opět poškodila.^[6]

Od roku 1888 zde jsou na náměstí veřejné toalety, které patřily k síti toalet provozovaných v letech 1890–1937 Marií Procházkovou.^[7] V roce 1925 byla dřevěná bouda přenesená do Michle nahrazena dnešními podzemními toaletami.^[8]

Osvětlení na náměstí je replikou původních lamp z roku 1867.^[9]

Budova základní školy na Uhelném trhu je zkušebním prostorem Pěveckého sdružení pražských učitelek.

15. března 1939 školní budovu obsadili členové Národní obce fašistické (NOF), svolávali sem své příznivce a mínili paralelně s německými okupanty obsazovat významné veřejné státní budovy v centru Prahy. V pozadí stál Radola Gajda. Proti akci na Uhelném trhu se postavily německé úřady a po rozkazu gen. Johannese Blaskowitze, vrchního velitele německých vojsk v Čechách, byla akce po třech dnech rozpuštěna.^[10]

Uhelný trh je také spojen s filmovými místy. V restauraci U Dvou koček se natáčely záběry s Josefem Abrhámem do filmové komedie Vrchní, prchni.^[11] Před budovou základní školy se natáčel 15. díl (Kvadratura ženy) seriálu 30 případů majora Zemana.^[12]

Jan Bedřich Plaček (1890-1980), nedatovaný malířův obraz Uhelný trh. Dnes ve sbírkách Galerie hlavního města Prahy (GHMP).^[13]

Tavík František Šimon (1877-1942), malířův obraz Uhelný trh (Perlová ulice) (1908).^[14]
Antonín Slavíček (1870-1910), malířův obraz Uhelný trh (1908). Dnes ve Sbírkách Pražského hradu.^[15]

Zdenka Braunerová (1858-1934), malířčin obraz Uhelný trh (asi 1897).^[16]
Jan Bedřich Minařík (1862-1937), malířův obraz Uhelný trh (1916).^[17]

Jaroslav Kysela (1913-2003), fotograf snímku Jitro na Uhelném trhu v Praze (z cyklu Pražské ráno) (1942). Dnes ve sbírkách Moravské galerie v Brně^[18]
Karolína Světlá (1830-1899), spisovatelka popisovala staropražské centrum ve svých povídkách.^[19]

Historický místopis

Budovy a objekty

Uhelný trh v dílech malířů, fotografů a spisovatelů

Fotogalerie (minulost)

Fotogalerie (současnost)

Reference

Literatura

Externí odkazy

Wikiwand - on