Václav Ferdinand Popel z Lobkowicz

Václav Ferdinand Popel z Lobkowicz (pokřtěn 22. prosince 1654 – 8. října 1697 Montortone) byl příslušník bílinské větve šlechtického rodu Lobkoviců. Byl císařským radou a komořím, nositelem Řádu zlatého rouna a působil jako císařský diplomat v Bavorsku, Anglii, Francii a Španělsku.

Václav Ferdinand Popel z Lobkowicz
Vyslanec ve Španělsku
Vyslanec ve Francii
Vyslanec v Anglii
Vyslanec v Bavorsku
Císařský rada
Císařský komorník
Narození	16. prosince 1654 Teplice
Úmrtí	8. října 1697 (ve věku 42 let) Montortone
Místo pohřbení	Praha
Titul	21. června 1670 říšský hrabě
Choť	Marie Žofie z Dietrichsteinu (1653–1711)
Rodiče	Kryštof Ferdinand Popel z Lobkowicz (1614–1658) a Alžběta Apolonie z Tilly († 1665)
Děti	Leopold Josef (1683–1707) Eleonora Kateřina Charlotta, provd. z Lobkowicz (1685–1720)
Příbuzní	bratranec: Ferdinand Vilém Popel z Lobkowicz (1647–1708) bratranec: Oldřich Felix Popel z Lobkowicz (asi 1650–1722) děd: Vilém mladší Popel z Lobkowicz (asi 1575–1647) babička: Benigna Kateřina z Lobkowicz (1594–1653) praděd: Oldřich Felix Popel z Lobkowicz († 1604) prababička: Anna z Hradce (1557–1596) zeť: Filip Hyacint z Lobkovic (1680–1734)
Zaměstnání	diplomat
Profese	šlechtic
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	1695 Řád zlatého rouna (č. 570)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původ a život

Narodil se jako syn nejvyššího hofmistra Kryštofa Ferdinanda Popela z Lobkowicz (9. října 1614 – 4. července 1658) a jeho druhé manželky (sňatek 15. června 1653) Alžběty Apolonie z Tilly († 18. srpen 1665 Praha). Přesné datum narození není známé, nicméně byl pokřtěn 22. prosince 1654.

Byl císařským radou a komořím. Působil v diplomatických službách, pracoval pro Habsburky jako vyslanec v Bavorsku, Anglii, Francii a Španělsku.

Dne 21. června 1670 byl spolu se svými bratranci povýšen do stavu říšských hrabat a 9. července 1695 byl pasován na rytíře Řádu zlatého rouna.

Zemřel 8. října 1697 a 18. října byl pohřben v pražské Loretě, jejíž byl patronem.

Majetek

Vlastnil Bílinu (1665–1697), Divice a Chvatěruby. V letech 1675-1682 nechal přestavět hrad v Bílině na reprezentativní raně barokní sídlo podle návrhu italského architekta Giovanniho Pietra Tencally (1629–1702), stavbu vedl Antonio della Porta (1631–1702).^[1]

Rodina

Dne 12. června 1681 se oženil ve Vídni s Marií Žofií z Ditrichštejna (pokřtěna 5. listopadu 1653 – 4. listopadu 1711, pohřbena v Loretě na Hradčanech), dcerou knížete Maxmiliána z Ditrichštejna na Mikulově (1596–1655) a jeho manželky Žofie Anežky z Mansfeldu (1619–1677). Narodily se jim následující děti:

• 1. Leopold Josef (17. 1. 1683 – 19. 5. 1707 Vídeň, pohřben v pražské Loretě), poslední mužský příslušník bílinské větve
• 2. Terezie Ludmila (23. 1. 1684 – 7. 8. 1684)
• 3. Eleonora Kateřina Charlotta (1. 4. 1685 – 3. 3. 1720 Vídeň, pohřbena v kostele sv. Václava v Roudnici), univerzální dědička bílinského panství
  • ∞ (17. 10. 1703) kníže Filip Hyacint z Lobkovic (25. 2. 1680 – 21. 12. 1734)
• 4. Ludvík Filip (12. 8. 1687 – 27. 12. 1687)
• 5. Ferdinand († 28. 5. 1679, pohřben v pražské Loretě) – asi nemanželský syn

Pro Marii Žofii z Ditrichštejna to byl už druhý sňatek, poprvé se provdala za hraběte Františka Eusebia z Pöttingu (1627–1678), vdovce po Marii Markétě Löblové z Krainburgu.