Všichni dobří rodáci

Všichni dobří rodáci je český film režiséra Vojtěcha Jasného natočený v roce 1968. Snímek ukazuje osudy vesnických lidí ve 40. a 50. letech 20. století.

Všichni dobří rodáci
Země původu	Československo Československo
Jazyk	čeština
Délka	114 minut
Žánr	drama
Scénář a režie	Vojtěch Jasný
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role	Radoslav Brzobohatý Vladimír Menšík Vlastimil Brodský Waldemar Matuška Josef Hlinomaz Karel Augusta Drahomíra Hofmanová Václav Babka Václav Lohniský Ilja Prachař
Produkce	Jaroslav Jílovec (Filmové studio Barrandov)
Hudba	Svatopluk Havelka
Kamera	Jaroslav Kučera
Střih	Miroslav Hájek
Architekt	Karel Lier
Výroba a distribuce
Premiéra	4. července 1969
Všichni dobří rodáci na FP, ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky.

Film byl uváděn jen necelé čtyři měsíce během léta a podzimu 1969,^[1] přesto jej vidělo více než 900 000 lidí. Poté byl mnoho let ukryt v trezoru a až do pádu komunistického režimu se nesměl promítat.

Obsazení

Radoslav Brzobohatý	František
Věra Galatíková	jeho manželka
Vlastimil Brodský	Očenáš
Vladimír Menšík	Jořka s pyřkem
Waldemar Matuška	Zášínek
Pavel Pavlovský	Bertin
Karel Augusta	Joža Trňa
Václav Babka	krejčí Franta Lampa
Drahomíra Hofmanová	Veselá vdova
Helena Růžičková	Božka
Josef Hlinomaz	Frajz
Ilja Prachař	Plecmera
Václav Lohniský	Zejvala[2]

Příběh

Film, který je soustředěn na proměny osudů skupiny sedmi kamarádů, se odehrává v moravském městečku Kelč a začíná v květnu 1945. Lidé tady prožívají euforii po konci druhé světové války, večer se všichni scházejí v hospodě U Vola nad vínem a při muzice. Přichází však únor 1948, znárodňování majetku sedláků, vytváření jednotných zemědělských družstev a politické procesy. Některým tato doba přála, zvláště bezcharakterním jedincům, kteří po založení národních výborů mohli rozhodovat o životech a majetku ostatních, jiné naopak těžce postihla ztrátou blízkých a rozpadem rodinných a společenských jistot. Skupina přátel z malého městečka se rozpadá a rozděluje na dva nesmiřitelné tábory. Jedním z těch, kteří vzdorují kolektivizačnímu nátlaku, je všeobecně respektovaný sedlák František (Radoslav Brzobohatý).

Lokace

Převážná část filmu byla natočena v městě Bystré v okresu Svitavy, scény spojené s rychtou Zášínka (Waldemar Matuška) byly natáčeny ve Sněžném, avšak film pojednává o obci Kelč, ležící na pomezí Valašska a Hané, kde režisér Jasný trávil dětství.^[3] Natáčení lokace byla přesunuta jednak kvůli vzdálenosti Kelče od Prahy, jednak pro odpor kelčských k natáčení filmu, který by komplikoval obsazení.^[4] Obyvatelé Bystrého měli potřebný moravský akcent a s natáčením souhlasili. Reálnou předlohou pro postavu Františka byl sedlák z Kelče František Slimáček, s nímž se R. Brzobohatý před natáčením důkladně seznámil.^[3] Reálnou předlohou pro postavu Očenáše byl varhaník Jaroslav Očenášek.

Hlášky

Lampa: Není mi nic, enem jsem se posrál.

Ocenění

• Trilobit 1968 za režii Vojtěchu Jasnému 1968
• Trilobit 1968 za herecký výkon Vladimíru Menšíkovi
• Cena za nejlepší režii; MFF v Cannes 1969
• Cena české filmové kritiky za rok 1968 1969
• Malé zlaté slunce Vladimíru Menšíkovi (VII. FFM Trutnov) 1969
• Výroční cena Karel 69 časopisu Kino za nejlepší herecký výkon Vladimíru Menšíkovi (XX. FFP) 1969^[4]
• Čestná cena (XXII. mezinárodní týden Verona /Itálie/) 1991
• 3. místo v anketě filmových kritiků o nejlepší česko-slovenský hraný film století 1998

Citát

„	Joska se jen zasměje: 'Mráz kopřivu nespálí' a kulhá domů. Ale je mu zle, začne blouznit. Lehne si doma, pak musí na vzduch. Nikde nikdo. Pes honí po dvorku husy. Celý dvorek je posetý bílým peřím. Joska vyjde doprostřed, chce zavolat o pomoc, ale padne tváří do země. Když se zvedne, má na ústech tři pírka. Jedno vezme vítr, když se zvedá, druhé, když se vztyčí, a třetí, když zavolá. Ale nikdo neslyší jeho volání. Joska padne tváří do země a kolem je bílé peří. Stále více bílého peří, až už není nic. Tak zemřel velký talent, technik, vynálezce a místní kradák Joska s pyřkem. Divák promine autoru, že je mu ho líto. Kdyby se narodil v jiné, lepší době, byl by z něho určitě vynálezce. Z hospody vyhrávají křídlovky. Je krásné nedělní odpoledne.	“
— Vojtěch Jasný[5]

Obnovená premiéra

Znovu se do českých kin Všichni dobří rodáci vrátili až v lednu roku 1990 (viz Filmový přehled, 1990,č.6, s.46). V roce 2013 byl film digitálně zrestaurován za podpory Nadace české bijáky a opět uveden v českých kinech, vidělo jej 3 150 diváků.^[6]