Valkeřice byly založeny ve 13. století během vrcholně středověké kolonizace vedené pány zMichalovic zhradu Ostrý (Scharfenstein) uBenešova nad Ploučnicí. Vznikly spojením dvou vesnic: farní vsi Pertoltice (Bertholdsdorf) a vsi Erkeřice (Elgersdorf) stvrzí. Jako dvě samostatné části byly Horní Valkeřice (Ober-Algersdorf), tj. Pertoltice, a Dolní Valkeřice (Nieder-Algersdorf), tj. Erkeřice, rozlišovány ještě v19. století.
Obě vsi jsou poprvé doloženy vroce 1363. Počátkem 15. století ves získal rod Pojetických. Vletech 1509–1527 se Albrecht zPojetic stal také majitelem statku a tvrze vKonojedech. Saský rod Pojetických se tehdy začal psát Konojedští z Pojetic. Konojedská tvrz byla Vilémem Konojedským zPojetic v16. století přestavěna na renesančnízámek. Vilém Konojedský zPojetic, který zemřel roku 1558, si dal vroce 1545 do obnovených zemských desek vložit zápis na Konojedy a Valkeřice. Konojedští zPojetic ztratili Valkeřice společně scelým konojedským panstvím po roce 1620, protože Albrecht Konojedský zPojetic se během stavovského povstání postavil na stranu proti císaři FerdinandoviII. Jeho majetek byl následně zkonfiskován a vroce 1623 jej koupil tehdejší zemský hejtman vKladsku, Adam Gotfrýd Berka zDubé, za 53785 kopgrošů míšeňských. Po Adamu Gotfrýdovi Berkovi zDubé přešlo konojedské panství, kam náležely iValkeřice, na jeho sestru Alenu Elišku provdanou za Zdeňka Lva Libštejnského zKolovrat. Ta byla vroce 1632 přepadena loupežníky a smrtelně zraněna. Konojedské panství tak zůstalo vdržení Zdeňka Lva Libštejnského zKolovrat, jehož druhou ženou se stala Kateřina zVrtby. Zdeněk Lev Libštejnský zKolovrat dosáhl za vlády Ferdinanda III. ve třicátých letech 17. století velké kariéry: císař jej jmenoval hejtmanem litoměřického a boleslavského kraje. Vroce 1638 dokonce získal čestný titul královského podkomoří. Libštejnský zKolovrat se ovšem zadlužil, a tak bylo konojedské panství po jeho smrti prodáno vroce 1650 jeho dědici, generálu jízdy Janu Antonínu Šporkovi.
Vroce 1654 bylo ve Valkeřicích doloženo 58 poddanských gruntů, ztoho 42 selských usedlostí, a dále 34 domků na obecní půdě. Přelom 17. a 18. století, doba vrcholného baroka, je stejně jako jinde vČechách ive Valkeřicích dobou rozkvětu vesnice a celého konojedského panství. Tato doba je totiž spojena svýznačnou osobou Františka Antonína hraběte Šporka. Hrabě František Antonín Špork věnoval péči nejen Kuksu a Lysé nad Labem, nýbrž ipanství konojedskému, které po Janu Antonínovi Šporkovi převzal vroce 1679. Konojedský zámek dal barokně upravit, a protože jej považoval spíše za hospodářské centrum panství, zřídil vroce 1696 vtamním zámku išpitál a lékárnu pro 45 chudých. Jako vášnivý lovec zaměřil svoji pozornost na Valkeřice: vroce 1701 dal vhorní části Valkeřic, na návrší směrem na Blankartice, vystavět lovecký zámeček podle plánů barokního stavitele a řezbáře Zachariase Hoffmanna. Nová barokní fara byla vystavěna v roce 1704.
Valkeřický kostel sv. Barbory, zničený v roce 1975 na základě rozhodnutí představitelů okresu Děčín
Hrabě František Antonín Špork měl itinerář spevnými pravidly. Když jezdil na konojedské panství, zásadně se zdržoval ve Valkeřicích. Dochované podrobné údaje zlet 1705–1710 opobytu hraběte Šporka ve Valkeřicích dokládají, že do Valkeřic jezdil pravidelně každoročně na několik dnů až týdnů. Jeho nejdelší zaznamenaný souvislý pobyt vloveckém zámečku ve Valkeřicích trval dva měsíce. Ve Valkeřicích pobýval vždy během podzimní lovecké sezóny vrozmezí září až listopadu. Vokolí Valkeřic bylo rozmístěno několik čihadel. Oblíbenou pochoutkou byly zvláště sluky, na jejichž výskyt upomíná inázev zaniklé vsi Sluková vkatastru Valkeřic.
Vroce 1712 se dcera Františka Antonína Šporka, Anna Kateřina, provdala za Františka Karla Rudolfa Swéertse, který sňatkem rozšířil své rodové jméno a znak oznak a jméno Šporků. František Antonín Špork ve druhém desetiletí 18. století přestal do Valkeřic jezdit a zůstával vLysé nad Labem. Jeho zeť František Karel Rudolf Swéerts-Špork byl ve Valkeřicích prokazatelně pouze jednou, a to za úředními záležitostmi, nikoliv kvůli lovu. Lovecký zámeček ve Valkeřicích již nebyl využíván, a proto byl po roce 1720 ubourán. Zdivo bylo použito ke stavbě nového barokního kostela svaté Barbory, který navrhl opět Zacharias Hoffmann a vystavěn byl vletech 1724–1728. Někdejší podoba loveckého zámečku ve Valkeřicích je zachycena na mědirytuJohanna Georga Mauritia Vogta (1669–1730) ve sbírce Das jetzt-lebende Königreich Böhmen (Současnost Království českého) zroku 1712. V19. století sloužil zbytek někdejšího loveckého zámečku jako výrobna přadláckých strojů průmyslníka Leitenbergera, který vokolí zakládal přádelny bavlny. Stavba později zchátrala a zdivo bylo rozebráno. Zkonojedského zámku se stal 1746 servitský klášter pro 26 řeholníků. Za uzdravení svého jediného syna jej tam dal zřídil František Karel Rudolf Swéerts-Špork.
V18. a 19. století vesnice Valkeřice zaznamenala prudký demografický rozvoj. Tereziánský katastr eviduje nárůst počtu stavení na 153, vroce 1770 dosáhl celkový počet domů čísla 244 a roku 1848 již 263 domů a 1329 obyvatel. Valkeřice se tak velikostí vyrovnaly řadě menších měst (byly větší než nedaleké Verneřice). Součástí konojedského panství byly Valkeřice až do konce období feudalismu a do roku 1802, respektive 1804, ji drželi Swéerts-Šporkové.
Valkeřice jakožto někdejší dvě vsi Pertoltice a Erkeřice patří mezi vrcholně středověká kolonizační sídla súdolním lánovým uspořádáním, které je typické pro severní a severovýchodní část Českého středohoří. Obdobné schéma mají také sousední Merboltice a Blankartice, a dále např. Fojtovice, Valteřice nebo Volfartice. Základem půdorysu vsi je zástavba velkých usedlostí ve dvou řadách umístěných nad potoční nivou vrelativně velkých vzdálenostech. Na jednotlivé usedlosti navazovaly rovnoběžně vymezené pásy záhumenicové plužiny. Od konce 17. století do druhé poloviny 19. století byly obecní pozemky vbezprostředním okolí Valkeřického potoka postupně zastavovány chalupnickými a hlavně domkářskými staveními. Centrem snávsí se dodatečně stala horní třetina Valkeřic vokolí kostela svaté Barbory, fary, školy a bývalé rychty. Od impozantně situovaného kostela cesta pokračovala vzhůru alejí kloveckému zámečku.
Na místě bývalých obecních pastvin byla vletech 1763–1779 založena osadaSluková. Obyvatelé Valkeřic se v18. století živili ipěstováním chmele a lnu, který se zde izpracovával. Východně od Slukové, vúdolí Merboltického potoka při cestě do Verneřic, stávala leitenbergerovská kartounka, továrna na potiskování bavlněných látek. Na svazích nad ní bylo několik uhelných dolů. Na více místech Verneřicka se těžilo kvalitní uhlí a trachyt používaný jako materiál pro kamenické články na stavbách vširokém okolí: okenní ostění, schodišťové stupně, dlažby a sloupy vsíních a chlévech. KValkeřicím patřila iskupina domů smlýnem vhlavním údolí Ploučnice.
Remove ads
Přírodní poměry
Valkeřice leží na území CHKO České středohoří. Vrámci dalšího členění Českého středohoří je obec součástí geomorfologického podcelkuVerneřické středohoří a jeho okrskuBukovohorské středohoří. Vrámci Bukovohorského středohoří leží Valkeřice vtzv. Valkeřické pahorkatině. Na jihu, ve své horní části, je údolí mělké, široce rozevřené a přechází plochým sedlem do podobně otevřeného údolí Merboltického potoka. Směrem kseveru se prohlubuje a zužuje až do podoby úzkého kaňonu. Výraznou horou této části Českého středohoří je vulkanický čedičový suk Kohout (589 m n. m.) srozhlednou SZ od obce. Vesnice leží vprůměrné nadmořské výšce 390 metrů, nicméně rozdíl mezi nejvýše položeným domem (491 metrů nad mořem) a nejníže položeným domem obce (285 metrů nad mořem) je více než 200 metrů.
Zjihovýchodu odděluje obce Valkeřice a Merboltice Zaječí vrch (556 m n. m.). Na severovýchodě leží mezi Valkeřicemi a Merbolticemi vrch Kamenec (519 m n. m.), na jehož svazích byla vroce 1993 vyhlášena přírodní rezervace Kamenná hůra svýskytem čedičových sutí a ledových jam.
Data z roku 1961 zahrnují domy místní části Sluková.
Zavřít
Doprava
Obec je dopravně dostupná pravidelnou autobusovou linkou č.437 (512437) dopravce DSÚK, která funguje na principu příměstské dopravy, a umožňuje spojení za do Děčína přes Benešov nad Ploučnicí nebo z/do Verneřic, respektive Rychnova. Vzhledem kdélce obce je ve Valkeřicích celkem šest zastávek. Verneřice, vzdálené od Valkeřic čtyři kilometry, mají přímé autobusové spojení skrajským městem Ústím nad Labem (linka 001452 dopravce DSÚK). Nejbližší železniční stanice je Františkov nad Ploučnicí na trati 086 zDěčína do České Lípy vzdálená od středu Valkeřic čtyři kilometry. Do roku 1978 byly Verneřice dostupné iprostřednictvím železnice zVelkého Března.
Vesnicí vede modrá turistická značka od severozápadu zBenešova nad Ploučnicí včetně odbočky krozhledně na vrchu Kohout. Dále pokračuje na východ do Merboltic a na rozhlednu na Strážném vrchu (německy Hutberg, 599 m n. m.). Trasa končí vmístě zaniklé vesnice Havraní (Rabenstein) vysídlené po roce 1945.
Zaniklý barokní kostel svaté Barbory stával vdominantní poloze na terase na svahu nad Valkeřickým potokem vhorní části vsi, tedy vHorních Valkeřicích (původních Pertolticích). Předchůdcem této barokní svatyně byl středověký kostel doložený poprvé 1355.[7] Ke stavbě barokního kostela byly použit materiál ztehdy částečně zbouraného loveckého zámku. Stavbu projektoval Zacharias Hoffmann. Hoffmannův kostel byla velká jednolodní stavba spůlkruhovým presbytářem, dvěma obdélnými sakristiemi a shranolovou věží vprůčelí, kterou završovala cibulová báň. Presbytář byl orientovaný na východ. František Antonín Špork objednal nejen stavbu kostela, ale ijeho zařízení.
Barokní fara z roku 1704Celek valkeřického kostela si zachoval svoji autentickou podobu až do začátku šedesátých let 20. století. Tehdy probíhaly soupisové práce kulturních památek a při nich byl objeven jeho význam, a proto byla stavba ijejí zařízení prohlášeny vroce 1967 za kulturní památku. Odrazem nastupující normalizace bylo vroce 1970 paradoxní rozhodnutí, že stavba, před třemi lety prohlášená za kulturní památku již nebude opravována. Když církev zažádala opříspěvek 300000 korun na opravu střechy kostela, zareagoval ONV vDěčíně v roce 1973 dopisem na ministerstvo kultury se žádostí osejmutí památkové ochrany. Žádosti bylo v následujícím roce vyhověno a 11.července 1975 byl kostel stržen.
Valkeřický kostel svaté Barbory se tak zařadil do skupiny cíleně likvidovaných sakrálních staveb vokolí Verneřic. Stejný osud potkal také poutní kostel Nejsvětější Trojice na Gottesbergu uVerneřic vlednu 1975), kostel svatého Bartoloměje vRychnově (srpen 1975) a kostel svaté Kateřiny vMerbolticích (prosinec 1975). Část původního zařízení valkeřického kostela byla umístěno do verneřického kostela svaté Anny, barokní krucifix od Matyáše Bernarda Brauna byl umístěn do sbírek starého umění pražské Národní galerie. Titulní oltářní obraz svaté Barbory, který namaloval před rokem 1728 pražský malíř Kryštof Vilém Tietze, byl již roku 1968 zkostela odcizen a dlouho považován za definitivně nezvěstný nebo zničený. Vroce 2011 se však obraz znovu objevil vsoukromé sbírce vČechách a následně byl opět prohlášen za kulturní památku. Od roku 2014 je umístěn vkostele svaté Anny vJedlce.
Pod terasou strženého valkeřického kostela stojí barokní stavba bývalé fary (čp.37) zroku 1704, na místě staršího dřevěného stavení, od litoměřického stavitele Petra Versy (okolo 1645 – 1726). Petr Versa pocházel ze švýcarského města Verdabbio, stavitelem se však vyučil až v Praze ke konci 70. let 17. století. Od roku 1692 žil v Doksanech, kde se i oženil. V Doksanech se 1695 narodil jeho syn Petr Antonín Versa, známější z obou Versů, mj. jako autor lovosickéhokostela svatého Václava. Otec Petr Versa žil od roku 1699 v Litoměřicích. Mimo valkeřické fary byl Petr Versa stavitelem kostela svatého Martina ve Velkém Chvojně (1713) a fary v Krásném Lese (1716). Bývalá fara je patrová stavba čtvercového půdorysu svalbovou střechou, rozšířená vroce 1731 oužší přístavbu. Hlavní průčelí je vpatře zvýrazněno nikou sbarokní sochou svaté Barbory. Farní dvůr je ohrazen kamennou zdí spilířovou brankou, na zdi před farou jsou dvě památkově chráněné barokní sochy: svatý Jan Nepomucký a Pieta. Třetí socha sv. Floriána byla vytvořena až v 21. století jako novodobá napodobenina barokní sochy.Pozdně barokní kaple vedle fary
Po pravé straně bývalé fary stojí pozdně barokní kaple. Od fary vedou pozůstatky někdejšího kamenného schodiště k místu, kde stával kostel svaté Barbory. Kaple byla postavena 1792, její průčelí zvýrazňují pilastry. Do roku 1975 stála vtěsné blízkosti kostela ještě druhá kaple podkovovitého půdorysu, ale byla zbořena současně skostelem.
Tobiáš Josef Antonín Seeman (1679–1750), narozený ve Valkeřicích, křtěn 3.ledna 1679, nejprve úředník na statku Valkeřice, následně kapelník hudebního ansámblu hraběte Františka Antonína Šporka, od roku 1726 též hofmistr hraběcího dvora, autor cenných deníků spodrobnými zprávami oživotě hraběte Františka Antonína Šporka
Anna Altmann (1852–1937), první ženská účastnice při založení socialistické dělnické strany (SDAP) vHainfeldu 1888/89, se narodila vroce 1852 vúdolí Ploučnice. Byla jednou zprvních sociálně demokratických političek.
Karel May (1842–1912), německý spisovatel dobrodružných románů: příběh spjatý sValkeřicemi začíná 1869, kdy, jak sám May zpětně tvrdil, prudká duševní deprese jej přiměla ksérii drobných podvodů a krádeží, kdy chodil vpolicejním převleku a zabavoval cizí věci nebo kradl, např. sadu biliárových koulí či koně. Včervenci 1869 jej policie zadržela a transportovala do Bräunsdorfu. Zvězeňského transportu však May uprchl a skrýval se. Spící na půdě, promrzlý a bez peněz, byl konečně 4.ledna 1870 zatčen ve Valkeřicích. Neměl usebe žádný průkaz. Uokresního soudu vDěčíně potom vykládal vyšetřovatelům smyšlenou historku, že se jmenuje Albin Wadenbach, je synem majitele plantáže zOrby na Martiniku a že je se svým bratrem na cestě po Evropě, aby navštívili různé příbuzné. Údajně se na krátký čas rozdělili a bratr si omylem nechal usebe všechny jeho doklady. Přesto trvalo čtyři týdny, než vDěčíně zjistili, že je ve skutečnosti pověstný saský recidivista Karel May. Byl vydán do Saska a ve Waldheimu si odpykal čtyři roky vězení.
.jpg)
.jpg)
Valkeřice, č.p. 40
Bývalá škola
Rozhledna na vrchu Kohout
Památkově chráněná usedlost č.p. 54
Obecní úřad.jpg)
.jpg)
.jpg)