Varšavská smlouva

Tento článek je o smlouvě socialistických zemí uzavřené roku 1955. O německo–polské smlouvě z roku 1970 pojednává článek Varšavská smlouva mezi Polskou lidovou republikou a Spolkovou republikou Německo.

Varšavská smlouva (oficiálně Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci) byl vojenský pakt osmi evropských zemí východního bloku, existující v letech 1955 až 1991.

Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci Договор о дружбе, сотрудничестве и взаимной помощи
Členové Varšavské smlouvy
Motto	„Unie míru a socialismu“ (Союз мира и социализма)
Vznik	14. května 1955
Zánik	25. února 1991
Typ	vojenský pakt
Sídlo	Moskva, Rusko
Úřední jazyk	ruština, čeština, slovenština, polština, rumunština, bulharština, němčina, maďarština
Členové	7 států
Počet zaměstnanců	7 300
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Členské státy

• Albánská lidová republika (do roku 1968)
• Bulharská lidová republika
• Československá republika (od roku 1960 Československá socialistická republika)
• Maďarská lidová republika (v roce 1956 odchod z Varšavské smlouvy, ale po potlačení maďarského povstání donuceno zůstat členem)
• Německá demokratická republika (od roku 1956)
• Polská lidová republika
• Rumunská socialistická republika
• Svaz sovětských socialistických republik

Vznik, vývoj a zánik

Palác Koniecpolských ve Varšavě, ve kterém byla smlouva podepsána

Státy střední a východní Evropy se začaly vojensky propojovat již v průběhu druhé světové války. V letech 1943 až 1949 bylo mezi státy pozdějšího vojenského bloku uzavřeno celkem 23 bilaterálních smluv. V prvních letech po válce tak vznikl nejvíce propojený spojenecký systém studené války. Do armádních štábů všech států byli dosazeni sovětští důstojníci, což mělo mimo jiné zajistit loajalitu a jednotu, fakticky však armády podléhaly místnímu velení. Ve všech státech s výjimkou Československa zůstaly od konce války významné sovětské jednotky. Z vojenského hlediska se tak hranice Sovětského svazu posunuly asi 1000 km na západ.^[1]

Vznikl na základě Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci podepsané 14. května 1955 Albánií, Bulharskem, Československem, Maďarskem, NDR, Polskem, Rumunskem a SSSR ve Varšavě.^[2][3] Tím byla formálně zrušena autonomie národních armád, které se staly součástí Spojených ozbrojených sil pod sovětským velením.^[1]

Formálně byl reakcí na zřízení Západoevropské unie a Pařížské dohody umožňující vstup Západního Německa do NATO.

Při Maďarském povstání v roce 1956 vyhlásil maďarský premiér Imre Nagy odchod z Varšavské smlouvy a vyhlášení neutrality země, ale po krvavém potlačení povstání bylo Maďarsko Sovětským svazem donuceno zůstat členem aliance.

Smlouva byla uzavřena na 20 let s automatickým prodloužením o 10 let pro státy, které ji rok před uplynutím lhůty nevypoví. Albánie se přestala zúčastňovat činnosti Varšavské smlouvy v roce 1962 a 13. září 1968 ji na protest proti invazi armád pěti členských zemí do Československa vypověděla. Invaze se nezúčastnilo rovněž Rumunsko.

V květnu 1985 byla smlouva prodloužena o dalších 20 let, avšak po rozpadu sovětského impéria a zániku NDR byla rozpuštěna. Nejprve bylo 25. února 1991 na mimořádné schůzce Politického poradního výboru v Budapešti rozhodnuto o rozpuštění vojenských struktur Varšavské smlouvy.^[4] Československo pak navrhlo úplné ukončení platnosti smlouvy, které ostatní členové přijali a příslušný protokol zástupci vlád šesti zbývajících členů podepsali na schůzce výboru 1. července 1991 v Praze v Černínském paláci.^[5][6]

Po rozpadu Sovětského svazu založilo v roce 1992 několik bývalých sovětských republik nový vojenský pakt Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti.

Činnost

Státy Varšavské smlouvy a NATO (bez USA a Kanady) v roce 1973, včetně statistiky počtu ozbrojených sil.

Cílem Varšavské smlouvy bylo podřídit armády členských států sovětskému velení, legitimizovat pobyt sovětských vojsk na území některých členských států, koordinace politiky a vytvoření systému kolektivní bezpečnosti v Evropě, resp. spolupráce ve vojenské oblasti při společné obraně socialismu, suverenity a nezávislosti, a také vytvoření protipólu k severoatlantickému paktu. Nejvyšším politickým orgánem Varšavské smlouvy byl oficiálně Politický poradní výbor složený z nejvyšších stranických a státních představitelů členských zemí. V praxi však direktivy Spojenému velení a štábu Spojených ozbrojených sil přicházely z Kremlu.

Velení sídlilo v Moskvě a v jeho čele stáli pouze sovětští vojenští představitelé. Zástupci ozbrojených sil ostatních států byli pouze styčnými důstojníky, přinášejícími instrukce sovětského velení. Otázky strategie a taktiky v obecné rovině neřešilo velení a štáb spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy, nýbrž generální štáb sovětských ozbrojených sil.

Jediná vojenská operace všech členů Varšavské smlouvy (mimo Rumunska a Albánie) byla invaze vojsk do Československa 21. srpna 1968.^[7]

Demonstrace připravenosti a síly byla prováděna lokálnímí i mezinárodními cvičeními, zejména ve státech sousedících se zeměmi NATO. Stručný výčet: Vitr 1962, Družba 1968, Taran 1970, Družba 1979, Družba 1982, Štít 1984 (největší – cca 60.000 vojáků), Družba 1986, Družba 1989.

Varšavská smlouva se navenek tvářila jako obranný pakt, ale v dochovaných operačních plánech se od 50. let 20. století počítalo s rychlou likvidací útoku NATO a následným přechodem do protiútoku a obsazením západní Evropy během několika týdnů^[8] za podpory jaderných taktických zbraní.^[9] Tyto útočné operace byly většinově opuštěny v nové revizi operačního plánu vypracovaného v roce 1989. Po Sametové revoluci byly před podpisem tohoto plánu Václavem Havlem všechny zbývající pasáže o přechodu do protiútoku proti NATO začerněny a Havel rukou dopsal dovětek, že jde o plán pro případ stěží představitelného útoku NATO proti Varšavské smlouvě.^[9]

Velitelé Varšavské smlouvy

Hlavními veliteli Varšavské smlouvy byli maršálové Sovětského svazu:

• 1955–1960 Ivan Stěpanovič Koněv
• 1960–1967 Andrej Antonovič Grečko
• 1967–1976 Ivan Ignaťjevič Jakubovskij
• 1977–1986 Viktor Georgijevič Kulikov
• 1986–1991 Nikolaj Vasiljevič Ogarkov

Fotografie ze sjezdu vůdců států Varšavské smlouvy v roce 1987 (zleva): Gustáv Husák, Todor Živkov, Erich Honecker, Michail Sergejevič Gorbačov, Nicolae Ceauşescu, Wojciech Jaruzelski a János Kádár.

Porovnání sil NATO a Varšavské smlouvy v Evropě

Data publikovaná oběma pakty v letech 1988–1989^[10]

	odhad[a] NATO		odhad[b] Varšavské smlouvy
Druh	NATO	Varšavská smlouva	NATO	Varšavská smlouva
Osoby	2,213,593[c]	3,090,000	3,660,200	3,573,100[d]
Bojová letadla	3,977	8,250	7,130	7,876
Bitevní letouny	NA	NA	4,075	2,783[e]
Vrtulníky	2,419[f]	3,700	5,720	2,785
Odpalovací zařízení taktických raket	NA	NA	136	1,608
Tanky	16,424[g]	51,500	30,690	59,470[h]
Protitankové zbraně	18,240[i]	44,200	18,070	11,465[j]
Bojová vozidla pěchoty	4,153[k]	22,400	46,900	70,330[l]
Ostatní obrněná vozidla	35,351[m]	71,000
Dělostřelectvo	14,458[n]	43,400	57,060	71,560[o]
Mostní tanky	454[p]	2,550
Systémy protivzdušné obrany	10,309	24,400
Ponorky			200	228
Ponorky (jaderné)			76	80
Velká hladinová plavidla			499	102
Letadlové lodě			15	2
Lodě vyzbrojené střelami s plochou dráhou letu			274	23
Výsadkové lodě			84	24

Vysvětlivky

1. zdroj: Conventional Forces in Europe: The Facts, November, 1988
2. zdroj: Warsaw Pact Releases Figures on Force Strengths, Foreign Broadcast Information Service: Soviet Union, January 30, 1989, strany 1-8
3. pozemní vojsko včetně protivzdušné obrany, nezahrnuje námořnictvo, letectvo a polovojenské jednotky
4. veškeré ozbrojené síly v Evropě a přilehlých vodách
5. bombardéry, stíhací bombardéry, letadla pro pozemní útoky ve frontové linii (taktické)
6. nezahrnuje 180 kusů ve skladištích
7. hlavní bojové tanky, nezahrnuje 5800 tanků ve skladištích
8. všechny typy tanků
9. odpalovací zařízení protitankových řízených střel, včetně ručních, nezahrnuje 2700 protitankových zbraní ve skladištích
10. protitankové raketové komplexy včetně přenosných
11. Marder, AMX-IOP, M-2 (Bradley) a YPR-765 (25 mm) pro NATO (nezahrnuje 575 AIFV ve skladištích) a BMP-1/2 a BMDI pro VS
12. bojová vozidla pěchoty a obrněné transportéry, nezahrnuje lehké tanky
13. lehké tanky, obrněné transportéry a další obrněná vozidla nezahrnutá v předchozí kategorii, není zahrnuto 7560 obrněných vozidel ve skladištích
14. dělostřelectvo, minomety a raketomety ráže 100 mm a více, není zahrnuto 2870 děl ve skladištích
15. salvové raketomety, dělostřelectvo ráže 75 mm a více, minomety ráže 50 mm a více
16. mostní konstrukce, které jsou pevnou součástí obrněných vozidel, nezahrnuje 160 kusů ve skladištích

Odznaky

• 
  Svaz míru a socialismu
• 
  Odznak Svazu míru a socialismu
• 
  Bratři ve zbrani (1970)
• 
  Společné cvičení Štít 72 v Československu
• 
  25 let Varšavské smlouvy (1980)
• 
  Letecké síly Varšavské smlouvy
• 
  Společné cvičení Štít 82 v Bulharsku
• 
  30 let Varšavské smlouvy (1985)