Vasiľ Hopko

Blahoslavený Vasiľ Hopko (21. dubna 1904, Hrabské, okres Bardejov – 23. července 1976, Prešov) byl slovenský řeckokatolický duchovní, pomocný biskup prešovské eparchie (1947–1976). Ve 30. letech 20. století působil také jako první řeckokatolický farář v pražském kostele sv. Klimenta.

Blahoslavený Vasiľ Hopko
Pomocný biskup prešovský
Fotografie z roku 1967
Církev	řeckokatolická
Diecéze	prešovská
Sídlo	Prešov
Jmenování	9. listopadu 1946
Emeritura	23. července 1976
Nástupce	Milan Chautur
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	3. února 1929 světitel Pavel Peter Gojdič
Biskupské svěcení	11. května 1947 světitel Pavel Peter Gojdič 1. spolusvětitel Josef Beran 2. spolusvětitel Jozef Čársky
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	titulární biskup mildský (1946–1976)
Osobní údaje
Rodné jméno	Vasiľ Hopko
Země	Československo
Datum narození	21. dubna 1904
Místo narození	Hrabské, Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí	23. července 1976 (ve věku 72 let)
Místo úmrtí	Prešov, Československo
Místo pohřbení	katedrála sv. Jana Křtitele v Prešově
Povolání	katolický kněz a katolický biskup
Alma mater	Univerzita Komenského v Bratislavě Univerzita Karlova
Svatořečení
Beatifikace	14. září 2003 Bratislava beatifikoval Jan Pavel II.
Svátek	10. září
Uctíván církvemi	římskokatolická církev, řeckokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem
Titul svatého	biskup a mučedník
Atributy	biskupská roucha
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Fotografie bl. Vasiľa Hopka z roku 1947

Jako novokněz byl od roku 1929 administrátorem pražských řeckokatolíků. Pracoval na zřízení řeckokatolické farnosti v Praze, řeckokatolíkům byl nakonec roku 1931 darován kostel sv. Klimenta v Klementinu, farnost byla zřízena o 2 roky později, Vasiľ Hopko se stal jejím prvním farářem.^[1]

Roku 1946 jej papež jmenoval pomocným biskupem prešovské eparchie, biskupská chirotonie (svěcení) se konala na jaře následujícího roku.

Po násilné likvidaci řeckokatolické církve komunistickým režimem byl nejprve internován a posléze odsouzen ve vykonstruovaném procesu k 15 letům vězení, peněžitému trestu 20 000 Kčs, ztrátě občanských práv na 10 let a propadnutí majetku. Původně měl být souzen v procesu Buzalka a spol. společně s biskupy Buzalkou, Gojdičem a Vojtaššákem, ale byl brutálním mučením natolik poznamenán, že nemohl být zařazen do veřejného procesu, takže byl souzen samostatně a tajně.^[2] Prošel nejkrutějšími komunistickými věznicemi (mimo jiné Mírovem a Leopoldovem). V průběhu věznění mu bylo nabídnuto (stejně jako biskupu Gojdičovi) propuštění a post patriarchy pravoslavné církve v Československu, pokud přestoupí k pravoslaví a stvrdí jeho spojení s řeckokatolickou církví, nicméně toto on odmítl.^[3]

Pamětní deska v oseckém klášteře

V roce 1964 byl propuštěn a další 4 roky internován v charitním domově v tehdy zrušeném klášteře v Oseku. V roce 1968 se ujal znovu povinností pomocného biskupa prešovské eparchie, ale vězením zničené zdraví a později i opět zesílená perzekuce ze strany komunistického režimu značně omezovaly jeho činnost. V letech 1972–1973 šlo dokonce o jediného oficiálně působícího biskupa na Slovensku. Jeho žádost o rehabilitaci byla za normalizace odmítnuta.

Smrt a beatifikace

Zemřel 23. července 1976 v Prešově a byl pochován v kryptě katedrálního chrámu sv. Jana Křtitele tamtéž.

V neděli 14. září 2003 jej papež sv. Jan Pavel II. prohlásil za blahoslaveného.

Literární tvorba

• Grekokatoličeskaja cerkov 1646–1946, Prešov 1946
• J. E. Pavel Gojdič, ČSVV, jepiskop prjaševskij, Prešov 1947 (spoluautor)
• Christos posredi nas, Prešov 1947
• Christos v nas, Prešov 1948