Vilém Albrecht Montenuovo

rakouský generál From Wikipedia, the free encyclopedia

Vilém Albrecht Montenuovo
Remove ads

Vilém Albrecht (Albert) kníže Montenuovo (německy Wilhelm Albrecht Fürst von Montenuovo, 8. srpen 1819, Parma7. duben 1895, Vídeň)[pozn. 1] byl rakouský a rakousko-uherský generál, syn arcivévodkyně a bývalé francouzské císařovny Marie Luisa a generála Adama Neipperga, mimo jiné nevlastní bratr Napoleona II. Od mládí sloužil v rakouské armádě, nakonec dosáhl hodnosti generála jezdectva (1867), v letech 1866–1870 byl zemským velitelem v Českém království. Byl též rytířem Řádu zlatého rouna a v roce 1864 byl povýšen do knížecího stavu. Jeho syn Alfred Montenuovo byl dlouholetým nejvyšším hofmistrem císaře Františka Josefa.

Stručná fakta Zemský velitel v Českém království, Předchůdce ...
Remove ads

Původ a dětství

Hrabě Vilém Albert Neipperg se narodil v roce 1819 v Parmě v Parmském vévodství. Byl nemanželským synem Adama Alberta z Neippergu (1775–1829) a jeho druhé manželky, Marie Luisy (1791–1847), dcery Františka II., císaře Svaté říše římské a jeho manželky Marie Terezy Neapolsko-Sicilské. Jeho matka byla jako druhá manželka Napoleona I. v letech 1810–1814 francouzskou císařovnou. Od roku 1817 vládla jako parmská vévodkyně. Po smrti jejího manžela Napoleona v roce 1821 na ostrově Svatá Helena, se Marie Luisa morganaticky provdala za Adama Alberta. Vilém Albrecht byl tedy polorodým bratrem Napoleona II.

Remove ads

Vojenská kariéra

Thumb
Knížecí erb rodu Montenuovo

V roce 1838 nastoupil do řad rakouské armády jako poručík a vzhledem ke svému původu rychle postupoval v hodnostech (nadporučík 1839, major 1843, podplukovník 1847, plukovník 1848). V revolučním roce 1848 bojoval pod maršálem Radeckým v Itálii, v roce 1849 vynikl v několika bitvách proti povstalcům v Uhrách. V roce 1849 byl povýšen do hodnosti generálmajora, téhož roku obdržel Řád Marie Terezie[6], s ohledem na součinnost rakouské a ruské armády v Uhrách získal také několik vyznamenání od ruského cara. V roce 1854 byl povýšen na polního podmaršála. V roce 1859 se jako velitel jízdní divize zúčastnil války se Sardinií, bojoval v bitvě u Magenty a Solferina, kde byla rakouská armáda poražena francouzsko-sardinskou armádou. V roce 1860 byl jmenován c. k. tajným radou a jako velitel pluku sloužil ve Vídni. V letech 1861–1866 byl vrchním velitelem v Sedmihradsku a nakonec zemským velitelem v Českém království se sídlem v Praze.[7] V roce 1867 byl povýšen do hodnosti generála jezdectva[8], téhož roku obdržel Řád zlatého rouna. V roce 1878 odešel do výslužby a od té doby žil v soukromí ve Vídni. Sídlil v paláci v ulici Strauchgasse ve vídeňském Starém Městě, dědictví po matce.

Remove ads

Kníže z Montenuovo

Původně po otci užíval titul hraběte z Neippergu, v roce 1864 získal titul kníže z Montenuovo, což je italský překlad německého jména Neipperg (Neuberg).[9]

Manželství

V roce 1850 se ve Vídni oženil s hraběnkou Julianou Batthyány-Strattmann (1827–1871), mladší dcerou hraběte Jana Křtitele Batthyány-Strattmann a jeho manželky, hraběnky Marie Esterházy de Galántha. Juliana byla c. k. palácovou dámou a dámou Hvězdového řádu. Prostřednictvím tohoto sňatku získal kníže Montenuovo zámky Margarethen am Moos (Dolní Rakousy) a Peuerbach (Horní Rakousy). Měli spolu tři děti:

  • Albertina princezna Montenuovo (30. červen 1853 – 13. listopad 1895), provdaná v roce 1873 za hraběte Zygmunta Wielopolského, markýze Gonzaga-Myszkowského.
  • Alfréd kníže Montenuovo (16. září 1854 – 6. září 1927), v roce 1879 se oženil s hraběnkou Františkou Kinskou z Vchynic a Tetova.
  • Marie princezna Montenuovo (10. září 1859 – 2. březen 1911), v roce 1878 se vdala za hraběte Antala Apponyiho de Nagy-Appony.
Remove ads

Vyznamenání

Parma

Rakousko

Ostatní

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads