Vila

Vila je samostatně stojící obytná budova pro jednu nebo několik rodin, obvykle s jedním až dvěma nadzemními podlažími, zahradou a případně garáží.^[zdroj?] Vystavěna je z cihel nebo z betonu.^[zdroj?] Souvislá zástavba vil tvoří vilovou čtvrť.

Jako vila se v češtině zpravidla označuje takový rodinný dům, který má kromě bydlení též funkci společenskou a reprezentační a zajímavější architektonické řešení.^[1] Rozdíl mezi vilou a rodinným domem není jednoznačně definován a lze jej určovat spíše citem, přičemž tkví ve velikosti domu a společenském postavení stavebníka.^[2]

Ludwig Mies van der Rohe: Funkcionalistická vila Tugendhat v Brně

Antika

Související informace naleznete také v článku Římská villa.

Villa rustica bylo ve starověkém Římě pohodlné až přepychové venkovské obydlí majitele statku, uprostřed hospodářských stavení, polí a zahrad. Nejstarší takové stavby byly nalezeny ve starověkém Egyptě, jejich typologie však není dostatečně prozkoumána. Velkého rozmachu doznaly vily ve starověkém Římě, kde venkovské nebo předměstské vily (villa suburbana) patřily k odznakům bohatství majetných vrstev. Dobře zachované zbytky vily z této doby se nacházejí ve vykopávkách v Pompejích a Herculaneu, dalším význačným příkladem je císařská Hadrianova vila poblíž Tivoli. Z Apeninského poloostrova se vily s římskou kolonizací rozšířily do Středomoří i dále do Francie, Španělska, Porýní až na Britské ostrovy a k Černému moři. Městské vily se ve starověkém Římě označovaly jako domus.

• 
  Zřícenina římské vily v Neapoli
• 
  Rekonstrukce římské vily v Kalifornii
• 
  Model Hadriánovy vily
• 
  Model římské vily s portikem (Porýní)

Renesance

Druhou velkou vlnu výstavby vil přinesla italská renesance. Lehké stavby s pravidelným půdorysem stojí uprostřed zahrady a obydlí je s ní těsně propojeno schodišti, portikem nebo salou terrenou. Nejproslulejším stavitelem vil byl Andrea Palladio, jehož La Rotonda u Vicenzy byla na dlouhou dobu vzorem stavitelům v celé Evropě.

• 
  Villa Medici (G. da Sangallo, 1470)
• 
  Villa Godi (Palladio, 1542)
• 
  Villa Foscari (Palladio, 1555)
• 
  Villa Saraceno (Palladio, 1548)

Vily 19. století

Od 19. století si i bohatí měšťané opět začali pořizovat předměstská a venkovská sídla uprostřed zeleně, často ve slohu římských a renesančních vil. Tak vznikla čtvrť bohatých vil například v pražské Troji a Bubenči, známá je Vila Lanna nebo Gröbeho vila na Vinohradech.

• 
  Vila Lanna v Bubenči (1870)
• 
  Schubertova vila v Liboci
• 
  Štěrbův letohrádek v Troji
• 
  Vila Primavesi v Olomouci (1906)
• 
  Vila architekta Antonína Wiehla ve Smolnici
• 
  Duslova vila v Berouně

Vily 20. století v českých zemích

Velká vlna výstavby vil nastala v Československu v meziválečných letech; v příznivém ekonomickém období tak vznikla řada vilových čtvrtí (např. Střešovice, sídliště Na Babě nebo Barrandov v Praze, Masarykova čtvrť v Brně). Na zakázku majetných zadavatelů přitom vznikly stavby významných architektů (například Vila Tugendhat v Brně nebo Bílkova a Müllerova vila v Praze).

• 
  Jurkovičova vila v Brně (1906)
• 
  Bílkova vila v Praze (1911)
• 
  Tugendhatova vila v Brně
• 
  Patočkova vila v Brně
• 
  Funkcionalistická vila v Roudnici n. L. (1934)