Vladimir Aksjonov

Vladimir Viktorovič Aksjonov (rusky Аксёнов, Владимир Викторович; 1. února 1935 Giblicy – 9. dubna 2024)^[1] byl sovětský kosmonaut ruské národnosti.

J. Malyšev a Vladimir Aksjonov

Vladimir Viktorovič Aksjonov
kosmonaut
Státní příslušnost	Sovětský svaz
Datum narození	1. února 1935
Místo narození	Giblicy, SSSR
Datum úmrtí	9. dubna 2024 (ve věku 89 let)
Místo úmrtí	Moskva
Předchozí zaměstnání	pilot, konstruktér
Čas ve vesmíru	11d 20h 11m
Kosmonaut od	3. března 1973
Mise	Sojuz 22, Sojuz T-2
Kosmonaut do	17. října 1988
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se 1. února 1935 v obci Giblicy^[2] v Rjazaňské oblasti SSSR. Otec zahynul ve druhé světové válce, matka mu zemřela v jeho 14 letech a tak vyrůstal u babičky a dědečka. Oba byli místní učitelé. Vzdělání získal nejprve na průmyslové škole v Mirišči u Moskvy, kam nastoupil rovnou do druhého ročníku. Roku 1953 přešel z podnětu Komsomolu na pilotní přípravku a 1955 do čugujevského leteckého učiliště. V roce 1957 začal pracovat v konstrukční kanceláři akademika Koroljova a místo létání se stal starším inženýrem konstruktérem na kosmodromu.^[3] Později byl přemístěn do výzkumné letecké laboratoře a odtud se přihlásil do oddílu připravujících se kosmonautů.^[4] V roce 1973 začal ve středisku svůj výcvik. V aktivní službě působil od 3. března 1973 do 17. října 1988.

Lety do vesmíru

Roku 1976 se zúčastnil jako palubní inženýr pod velitelem Bykovským týdenního letu kosmické lodě Sojuz 22 se startem z kosmodromu Bajkonur. Zabývali se hlavně fotografováním novým typem fotoaparatury z NDR. Přistáli na území SSSR.

V roce 1980 byl inženýr Aksjonov členem první posádky zdokonalené kosmické lodi Sojuz T-2. Jejím velitelem byl Jurij Malyšev. Startovali z Bajkonuru. Společně se připojili k orbitální stanici Saljut 6, po třech dnech se odpojili a přistáli na Zemi, asi 200 km JV od Džezkazganu na území Kazachstánu. Let trval 95 hodin.^[5]

• Sojuz 22 (15. září 1976 – 23. září 1976)
• Sojuz T-2 (5. červen 1980 – 9. červen 1980)

Po letech

Po obou letech se vrátil ke své profesi do konstrukční kanceláře. Byl ženatý, s manželkou Marinou měl dva syny, Valerije a Sergeje. Je dvojnásobným nositelem vyznamenání Hrdina Sovětského svazu.