Volební program

Volební program je soubor slibů politické strany voličům.^[1] Lze jej pokládat za návrh smlouvy s voliči,^[2] který určuje postoje a cíle, které chce subjekt po volbách uvést do praxe.^[3] Strana jej aktivně představuje voličům, do jejichž povědomí se snaží dostat. Program také působí na vnější profilaci strany.^[4]

Poměrný volební systém, kdy se obvykle po volbách utvářejí koalice více stran, může omezit vliv volebního programu. Volič pak počítá s tím, že volební program nebude dodržen v plném znění a může jej chápat jako pouhý pomocný indikátor pro posouzení budoucích koaličních vyjednávání.^[5]

Typy programů

Kromě volebních programů existují ještě další typy programů:

• Základní program – definuje ideologický profil,^[2] primární hodnotová východiska a dlouhodobé cíle strany.^[6]
• Sektorový program – popisuje specifické problémy a navrhuje možná řešení.^[4]

Funkce

Volební programy podle Otto Eibla plní řadu funkcí:^[7]

• Propagační – oslovuje voliče a informuje je o prioritách strany a jejich stanoviscích k tématům, které jdou důležitá pro danou stranu nebo část voličů. Pomocí této funkce lze představit i nový politický subjekt.
• Profilační – strana se vymezuje vůči konkurenčním politickým subjektům.
• Agitační – strana se jím připravuje na konfrontaci s ostatní stranami na volebním trhu.

Podle Pavla Šaradína lze funkce dělit na:^[3]

• Integrační – volič si na základě volebního programu vybírá stranu, se kterou sdílí stejná stanoviska a názory na určitá témata.
• Dezintegrační – slouží k odlišení od konkurentů.
• Ideologická – poskytuje ideologické zázemí pro jednání do budoucnosti.