Vzduchoplavba

Vzduchoplavba (neboli vzdušné lázně) je cvičební metodou organizovaného léčebného tělocviku, kterou vymyslel a praktikoval od roku 1906 profesor Jan Svozil. Cvičební metoda založená na správném dýchání, pohybových cvičeních a občas i recesistických prvcích byla praktikována a předepisována lékaři v Lázních Luhačovice.^[1]

Vzduchoplavba
Obálka publikace Blanky Petrákové o vzduchoplavbě
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

V roce 1906 vznikla z iniciativy profesora reálného gymnázia v Prostějově Jana Svozila cvičební metoda, která dala vzniknout významnému kulturnímu hnutí. Svozil měl v Lázních Luhačovice na starosti program pro děti návštěvníků lázní, kteří měli svůj léčebný program a dětem se nemohli věnovat. Svozil popsal svou metodu v několika publikacích, z nichž nejznámější se jmenuje Umění nestárnouti. V roce 1910 byla vzduchoplavba poprvé umožněna také ženám. V tomtéž roce se stal poznávacím znamením cvičení letící model blériota.^[2]

Postup cvičení

Průběh

Cílem cvičení bylo propojit péči o tělo s přírodou. Probíhalo tedy na palouku v lese, kde se shromáždili cvičenci převážně v plavkách nebo spodním prádle.^[2] V průběhu let vzniklo v Luhačovicích ideální cvičiště, na kterém cvičilo až 120 cvičenců, kteří cvičili v plavkách či úborech, nebo využívali cvičební náčiní. Cvičení často propojovalo humor, nadsázku a zpěv, i kulturně-společenské prvky, díky nimž se mohli účastníci setkávat a besedovat.^[3] Akcí vzduchoplavecké skupiny se účastnila řada známých osobností, mimo jiné hudebník a sbormistr Josef Nešvera.^[2]

Náčiní

K cvičení byly využívány různé přístroje, např. pádlo nebo Barnesův spirometr.^[3]

Současnost

Vzduchoplavba byla později jako cvičební metoda opuštěna a téměř zapomenuta. V roce 2018 ji připomněla publikace Blanky Petrákové, kterou vydal Luhačovický okrašlovací spolek Calma, pojmenovaný podle Marie Calmy Veselé.^[4] Od roku 2024 je zahrnuta vzduchoplavba do nabídky Lázní Luhačovice jako forma osvěty o zdravém životním stylu.^[1]