Wej Tchao-ming

Wej Tchao-ming (čínsky 魏道明, 28. října 1899, Ťiou-ťiang, Čína – 18. května 1978, Tchaj-pej, Čínská republika) byl čínský politik, diplomat a veřejný funkcionář. Byl velvyslancem Čínské republiky za druhé světové války a předseda Tchajwanské provinční vlády Tchaj-wan v letech 1947 až 1949. Prosazoval podporu USA pro ostrov po skončení občanské války a vymezoval se obecně proti komunistům; prosazoval protikomunistickou politiku.

Wej Tchao-ming
Narození	28. října 1899 Ťiang-si
Úmrtí	18. května 1978 (ve věku 78 let) Tchaj-pej
Alma mater	Pařížská univerzita
Povolání	diplomat
Politická strana	Kuomintang
Choť	Tcheng Yu-hsiu Rong Jifu
Děti	Q134079521
Rod	family of Rong Xitai
Příbuzní	Sharon Yeung (vnučka)
Funkce	ministr zahraničních věcí Tchaj-wanu velvyslanec
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Wej Tchao-ming se narodil v Ťiou-ťiangu v roce 1899. Jeho otec byl členem Sunjatsenova revolučního hnutí. První školní léta strávil Wej Tchao-ming v misionářské škole, vystudoval I. střední školu v Ťiang-si v roce 1918. Poté v Pekingu studoval francouzštinu zhruba rok, v roce 1919 přesídlil do Francie. Svůj doktorát v oblasti práva získal v Pařížské univerzitě v roce 1926, poté se vrátil do Číny a věnoval se víceméně právnické kariéře v Šanghaji.

Jeho ženou byla Čeng-Jušiju, první právnička a soudkyně v dějinách Číny. Později se Wej Tchao-ming zapojil do činnosti Kuomintangu. V letech 1930 až 1931 byl starostou zvláštní municipality v Nankingu, hlavním městě Čínské republiky.

V letech 1942 až 1943 byl Wej zapleten do skandálu s dolarovými dluhopisy. Spojené království a USA půjčily tehdy Čínské republice peníze, které měly sloužit k pokrytí dluhopisů vydaných Čínskou republikou. Cílem bylo zkrotit tehdy závratnou inflaci, nicméně veřejnost dluhopisy nekupovala. Někteří členové strany Kuomintangu tohoto využili, nakoupili dluhopisy sami a zajistili, aby byl oficiální prodej dluhopisů zastaven. Peníze, za které dluhopisy pořídily, nicméně pocházely z černého trhu, což vyvolalo nelibost veřejnosti. Terčem kritiky se stala řada lidí, včetně samotného Weje.

Od září 1942 až do roku 1946 pomáhal Wej zajistit americkou vojenskou podporu pro Čínskou republiku v souvislosti s probíhající japonskou invazí a také povstáním komunistů. Z osobních důvodů Wej rezignoval na svoji funkci v říjnu 1945. Po incidentu 28. února vystřídal nepopulárního Čchena I^[1], který byl obviněn z nekompetence a utopení nepokojů v krvi. V rámci svého úřadu, který byl v podstatě odpovídajícímu provinciálnímu předsedovy vlády nechal zřídit ministerstvo pro vnitřní záležitosti (čínsky 民政廳), ministerstvo financí (čínsky 財政廳, ministerstvo výstavby (čínsky 建設廳) a ministerstvo školství (čínsky 教育廳). Poté, co přestal být guvernérem byl jmenován ministrem zahraničí. Mimo jiné se věnoval poválečné obnově ostrova a nechal obnovit Konfuciův chrám v Tchaj-nanu.

Poté, co byl Kuomintang v občanské válce na pevnině poražen, strávil Wej Tchao-ming nějaký čas v Hong Kongu. Důvodem ale byla skutečnost, že Čankajšek rezignoval a na ostrově nastoupila nová politická garnitura. Po Hong Kongu odešel do exilu do Paříže. Situace se změnila v druhé polovině 50. let 20. století; nejprve prezidentskými volbami a potom tím, že byl znovu jmenován do vysokých politických funkcí, konkrétně se v roce 1959 stal poradcem Ministerstva zahraničních věcí Čínské republiky a poté velvyslanecem v Japonsku.

V 60. letech 20. století zastával post ministra zahraničí Čínské republiky a aktivně se zasazoval o to, aby země získala podporu ze Spojených států. V roce 1971 Wej rezignoval na svůj úřad jednak ze zdravotních důvodů, ale jednak také proto, že věděl, že kampaň Čínské lidové republiky proti mezinárodnímu uznání Tchaj-wanu bude úspěšná. Po nějakou dobu ale působil ještě jako poradce prezidentské kanceláře.

Zemřel dne 18. května 1978 ve věku 78 let.