ZSU-23-4

ZSU-23-4 "Šilka" je lehce pancéřovaný, samohybný protiletadlový systém vybavený radarem. Zkratka "ZSU" (Zenitnaja samochodnaja ustanovka, rusky: Зенитная Самоходная Установка) znamená protiletadlová samohybná sestava. Číslice 23-4 pak označují ráži a počet kanónů. Stroj je pojmenován po ruské řece Šilce.

ZSU-23-4
ZSU-23-4 v muzeu ruské vojenské historie
Typ vozidla	samohybný protiletadlový systém
Země původu	SSSR
Historie
Výrobce	Strojírenský závod Mytišči
Návrh	1957-1962
Období výroby	1964-1982
Vyrobeno kusů	okolo 6500 ks
Ve službě	60. léta-dosud
Základní charakteristika
Posádka	4 (velitel, řidič, střelec, operátor radaru)
Délka	6,54 m [1]
Šířka	2,95 m [1]
Výška	2,25 m [1]
Hmotnost	20,5 t [1]
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	svařovaná ocel, 9,4 mm trup, 8,9 mm věž [1]
Hlavní zbraň	čtyři kanóny AZP-23 ráže 23 mm, 2000ks munice [1]
Pohon a pohyb
Motor	V6R, řadový vznětový šestiválec
Výkon	209 kW (280 hp)
Odpružení	samostatné torzní tyče s hydraulickými tlumiči na prvním, pátém levém a šestém pravém kole
Max. rychlost	50 km/h na silnici [1], 30 km/h v terénu
Poměr výkon/hmotnost	14,7 hp/t
Dojezd	450 km na silnici [1], 300 km v terénu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Irácká Šilka zničená během Operace pouštní bouře (1991)

Předchozí sovětský protiletadlový dvojkanón, ZSU-57-2 byl vyzbrojen dvěma kanóny ráže 57 mm, které se zaměřovaly na cíl pomocí optického zaměřovače. I přes dobré parametry kanónů byl stroj v boji problematický. Příčinou byla absence radaru, malé množství munice a nemožnost střelby za pohybu.

Vývoj ZSU-23-4 začal v roce 1957 a první kusy se dostaly do služby v roce 1965. Postupně pak došlo k nahrazení všech stávajících ZSU-57-2 v sovětské výzbroji. Primárním úkolem ZSU-23-4 je protiletadlová obrana vojenských objektů, pěchoty a ostatní vojenské techniky během přesunu. Úspěšně je však (díky možnosti nulového až záporného náměru) používán i při přímé podpoře pěchoty, boji v městských oblastech a podobně.

ZSU-23-4 se postupně dostaly do výzbroje mnoha států Varšavské smlouvy a dalších států sympatizujících se SSSR. Z celkového počtu 6500 vyrobených kusů bylo do 23 státu exportováno přibližně 2500 kusů.

Bojové nasazení

• 1968–1970: Opotřebovávací válka
• 1973: Jomkipurská válka
• 1959–1975: Válka ve Vietnamu
• 1975–1990: Libanonská občanská válka
• 1975–1991: Angolská občanská válka
• 1975–1991: Západosaharsko-marocký konflikt
• 1977: Libyjsko-egyptská válka
• 1977–1978: Etiopsko-somálská válka
• 1979–1988: Sovětská válka v Afghánistánu
• 1980–1988: Íránsko-irácká válka
• 1982: První libanonská válka
• 1990–1991: Válka v Zálivu
• 1990–1994: První válka o Náhorní Karabach
• 1992–1993: Gruzínsko-abchazský konflikt
• 1994–1996: První čečenská válka
• 1999: Druhá čečenská válka
• 2003: Válka v Iráku
• 2008: Válka v Jižní Osetii
• 2011: Občanská válka v Libyi
• 2011: Občanská válka v Sýrii
• 2014–dosud: Válka na východní Ukrajině^[2]
• 2022: Ruská invaze na Ukrajinu