Zaolzie

Zaolzie [zaolže] je polský název (v překladu do češtiny Záolží tj. území za řekou Olší/Olzou) východního dílu české části Těšínska, kde žije autochtonní polská národnostní menšina. Název je polonocentrický (označuje oblast z pohledu polské části Těšínska, tj. na levém břehu řeky Olše) a ne zcela přesný (malá část oblasti se nachází i na pravém břehu řeky Olše, např. větší část města Karviná).

Etymologie

Český výraz Záolší je odvozen od českého názvu řeky Olše a je logicky používán českými novináři a historiky. Ti píšou o dějinách Záolší ve snaze odstranit negativní konotace tohoto termínu. Nechtějí situaci komplikovat lingvisticky nelogickým označením území.

Některé prameny uvádějí, že název řeky Olše, od kterého je odvozen výraz Záolší, byl administrativně změněn v roce 1960.^[1] Část obyvatel je pro navrácení jména Olza.^[2]V případě navrácení jména by byl termín Záolší nesprávný.^[3]

Historie

Související informace naleznete také v článku Československo-polský spor o Těšínsko.

Po roce 1920, ve kterém došlo rozhodnutím arbitráže ve Spa k rozdělení Těšínska mezi Československo a Polsko, zůstala v československé části Těšínska silná polská menšina. I když toto území nemohlo být geograficky vymezeno, byla na polské straně potřeba toto území nějak slovně označit. termín "český zábor" byl příliš konfrontační, termín "České Slezsko" nepřesný.

Autor srozumitelného termínu Zaolzie byl Paweł Hulka-Laskowski, překladatel Haška, Čapka a Němcové do polštiny, když ve třicátých letech dvacátého století psal o Polácích za Olzou.^[4]

Po uzavření Mnichovské dohody v roce 1938 Polsko na základě ultimáta Zaolzie vojensky obsadilo a anektovalo. De iure se jednalo z tehdejšího pohledu o anexi, nicméně de facto šlo spíše o okupaci.

Po porážce Polska Německem na počátku druhé světové války se toto území stalo součástí německého okresu Katovice (Regierungsbezirk Kattowitz) v rámci Velkoněmecké říše. V prosinci 1941 bylo obyvatelstvo vyzváno, aby podávalo žádosti o zapsání do Volkslisty (Volksliste). Nositelé 1. a 2. stupně Volkslisty nabyli k 26. říjnu 1939 státní občanství Velkoněmecké říše a museli nastoupit do německých ozbrojených sil. Do těchto oddělení Volkslisty byli zařazení etničtí Němci a tzv. Šlonzáci. Do 3. stupně byli zařazeni obyvatele určeni na převýchovu, ale i ti byli zařazovaní do tzv. pomocných sil branné moci. Šlonzáci byli často posíláni do Francie a na západní frontu kvůli obavám z dezerce.^[5][6] České a zejména polské obyvatelstvo bylo německou státní správou perzekvováno.

Po roce 1945 se hranice vrátila do předmnichovských časů a v roce 1958 se Polsko svých územních nároků na Zaolzie s konečnou platností vzdalo.

Mužský chór Goralů z Jablunkova hlásících se k polské národnosti na festivalu PZKO v Karviné v roce 2007

Sídlo místního klubu PZKO v Českém Těšíně v bývalé synagoze

Česká a polská tabule při vjezdu do Českého Těšína

Dvojjazyčné česko-polské názvy ulic v Českém Těšíně

Divadlo v Českém Těšíně s českou a polskou scénou

Současnost

Zaolzie je centrem polské národnostní menšiny v Česku – žije zde většina příslušníků této menšiny a má zde (v Českém Těšíně) sídlo i Kongres Poláků v České republice a Polský kulturně-osvětový svaz v České republice, hlavní organizace této národnostní menšiny.

Tabulka níže uvádí všechny obce, kde podle výsledků sčítání lidu v roce 2001 tvořili Poláci více než 10 % obyvatel, a výsledky sčítání lidu v roce 2011 tamtéž. Všechny uvedené obce leží v české části Těšínska a v roce 2011 v nich žilo dohromady 19 054 Poláků^[7]:

Obec český název	polský název	podíl Poláků na obyvatelstvu v r. 2001[p 1]	podíl Poláků na obyvatelstvu v r. 2011[7][p 2]	Poznámka
Albrechtice	Olbrachcice	23,5 %[8]	17,6 %
Bocanovice	Boconowice	30,9 %[9]	27,9 %
Bukovec	Bukowiec	33,6 %[10]	25,4 %
Bystřice	Bystrzyca	29,7 %[11]	24,1 %
Český Těšín	Czeski Cieszyn	16,1 %[12]	13,7 %
Dolní Lomná	Łomna Dolna	31,0 %[13]	22,4 %
Hnojník	Gnojnik	11,5 %[14]	10,9 %
Horní Lomná	Łomna Górna	28,5 %[15]	19,3 %
Horní Suchá	Sucha Górna	23,2 %[16]	17,1 %
Hrádek	Gródek	42,8 %[17]	31,3 %	[p 3]
Chotěbuz	Kocobędz	21,3 %[18]	15,9 %
Jablunkov	Jabłonków	23,0 %[19]	15,7 %
Komorní Lhotka	Ligotka Kameralna	21,5 %[20]	14,9 %	[p 4]
Košařiska	Koszarzyska	38,7 %[21]	27,1 %
Milíkov	Milików	41,0 %[22]	30,4 %
Mosty u Jablunkova	Mosty koło Jabłonkowa	18,3 %[23]	14,6 %
Návsí	Nawsie	24,0 %[24]	19,1 %	[p 4]
Nýdek	Nydek	26,6 %[25]	19,0 %
Petrovice u Karviné	Piotrowice koło Karwiny	16,2 %[26]	12,8 %
Písečná	Pioseczna	26,8 %[27]	18,6 %	[p 4]
Písek	Piosek	21,0 %[28]	16,4 %
Ropice	Ropica	28,9 %[29]	24,2 %
Řeka	Rzeka	21,5 %[30]	13,9 %
Smilovice	Śmiłowice	26,4 %[31]	21,7 %
Stonava	Stonawa	25,8 %[32]	19,4 %
Střítež	Trzycież	18,8 %[33]	13,0 %	[p 4]
Těrlicko	Cierlicko	12,9 %[34]	9,7 %
Třanovice	Trzanowice	21,2 %[35]	16,7 %
Třinec	Trzyniec	17,7 %[35]	13,4 %
Vendryně	Wędrynia	35,3 %[36]	26,1 %
Vělopolí	Wielopole	19,0 %[37]	13,2 %

Poznámky

1. Podíl nezjištěné národnosti v tomto sčítání byl 1,7 %; viz Tab. č. 152 Obyvatelstvo podle národnosti a podle pohlaví a věku.
2. Podíl těch, kteří v tomto sčítání nedeklarovali národnost, byl 25,3 %.
3. Největší procentuální poměr Poláků k ostatním obyvatelům ze všech obcí v Česku.
4. Obec, kde počet Slezanů dosahuje alespoň 2%, přičemž takových obcí je v Česku 27.