accorder

francouzština

výslovnost

• IPA: [a.kɔʁ.de]  accorder^{? • info}

etymologie

• Z pozdnělatinského accordare vytvořeného od cor — srdce. Srovnej např. španělské recordar, acuerdo nebo české konkordance, rekord.

sloveso

• pravidelné
• tranzitivní

časování

Oznamovací způsob
Osoba		Číslo jednotné			Číslo množné
		1. je (j')	2. tu	3. il / elle	1. nous	2. vous	3. ils / elles
Jednoduché časy	Prézens	accorde	accordes	accorde	accordons	accordez	accordent
	Imperfektum	accordais	accordais	accordait	accordions	accordiez	accordaient
	Passé simple	accordai	accordas	accorda	accordâmes	accordâtes	accordèrent
	Futurum I	accorderai	accorderas	accordera	accorderons	accorderez	accorderont
Složené časy	Passé composé	ai accordé	as accordé	a accordé	avons accordé	avez accordé	ont accordé
	Plusquamperfektum	avais accordé	avais accordé	avait accordé	avions accordé	aviez accordé	avaient accordé
	Passé antérieur	eus accordé	eus accordé	eut accordé	eûmes accordé	eûtes accordé	eurent accordé
	Futurum II	aurai accordé	auras accordé	aura accordé	aurons accordé	aurez accordé	auront accordé

Spojovací způsob
Osoba		Číslo jednotné			Číslo množné
		1. que je (j')	2. que tu	3. qu'il / elle	1. que nous	2. que vous	3. qu'ils / elles
Jednoduché časy	Prézens	accorde	accordes	accorde	accordions	accordiez	accordent
	Imperfektum	accordasse	accordasses	accordât	accordassions	accordassiez	accordassent
Složené časy	Passé	aie accordé	aies accordé	ait accordé	ayons accordé	ayez accordé	aient accordé
	Plusquamperfektum	eusse accordé	eusses accordé	eût accordé	eussions accordé	eussiez accordé	eussent accordé

Podmiňovací způsob
Osoba	Číslo jednotné			Číslo množné
	1. je (j')	2. tu	3. il / elle	1. nous	2. vous	3. ils / elles
Prézens	accorderais	accorderais	accorderait	accorderions	accorderiez	accorderaient
Passé	aurais accordé	aurais accordé	aurait accordé	aurions accordé	auriez accordé	auraient accordé

Rozkazovací způsob
Osoba	Číslo jednotné	Číslo množné
	2.	1.	2.
Prézens	accorde	accordons	accordez
Passé	aie accordé	ayons accordé	ayez accordé

	Prézens	Passé
Infinitiv	accorder	avoir accordé
Přechodník	en accordant	en ayant accordé
Příčestí	accordant	accordé

význam

1. svolit
2. věnovat, darovat
3. přiznat, udělit
   • C’est une erreur commune à tous les humains que de croire que leur prochain accorde à leur personne autant d’importance qui’ils lui en attachent eux-mêmes; les autres, sauf s'ils on un intérêt particulier à s'en souvenir, oublient vite ce qui nous est arrivé. – Je společným omylem všech smrtelníků věřit, že jejich bližní přikládá jejich osobě tolik důležitosti, kolik oni sami sobě; druzí lidé, leda že je v nějakém jejich vlastním zájmu zapamatovat si, zapomínají rychle, co se nám kdy přihodilo.^[1]
4. ladit
5. (v jazykovědě) uvést ve shodu, slaďovat, sladit
   • Suivant les règles de la grammaire, il faut accorder l'adjectif avec le nom en genre et en nombre, et, quand les langues ont des cas, les accorder aussi en cas. – Podle mluvnických pravidel je třeba zachovávat shodu přídavného jména se substantivem v rodu i čísle a, pokud dotyčné jazyky skloňují, pak i v pádu.

související

• accord