bydle

čeština

výslovnost

• IPA: [bɪdlɛ]

homofony

• bidle

dělení

• by-d-le

podstatné jméno

• rod střední

význam

1. lokál singuláru substantiva bydlo
   • V povídce „Jen povrch“ vyličil Rais neblahé následky této touhy po dobrém bydle a panském životě u venkovské ženy, která opustila muže a žila se zámožným hostinským pražským.^[1]

synonyma

1. bydlu

sloveso

význam

1. přechodník přítomný jednotného čísla mužského rodu slovesa bydlet, bydlit
   • Co prý nám Čechům může spomoci papež, bydle ve Vlaších, a neznaje ani naší řeči, ani našich mravů, ani našich potřeb.^[2]

synonyma

1. bydleje

související

• bydlíc
• bydlíce