cop

Možná hledáte čop, Čop, cọp, COP, сор nebo СОР.

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈt͡sɔp]

dělení

• cop

etymologie

V ostatních slovanských jazycích nemá obdobu. Pochází z německého Zopf (cop, vršek kmene), které souvisí s anglickým top (špička, vrchol).^[1] Možná souvisí s cupovat (třepit na nitě), které je z německého zupfen se stejným významem.^[2]

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	cop	copy
genitiv	copu	copů
dativ	copu	copům
akuzativ	cop	copy
vokativ	cope	copy
lokál	copu	copech
instrumentál	copem	copy

význam

1. útvar vzniklý spletením vlasů či podobných ohebných vláken
   • Aby jí vlasy ve větru nevlály, vázala si je do copu.

překlady

1. spletené vlasy

   • angličtina: plait, braid
   • francouzština: tresse ž
   • němčina: Zopf m, Flechte ž
   • polština: warkocz m
   • romština: varkočis m
   • ruština: коса ž
   • slovenština: vrkoč m
   • španělština: trenza ž

synonyma

1. (v obecném jazyce) culík, (zastarale) vrkoč, (nářečně) (východní a střední Morava) lelík,^[3] (severovýchodní Čechy) rulík,^[3] (jižní Čechy) copan,^[3]

související

• cůpek
• copánek
• copatý

angličtina

podstatné jméno

skloňování

pád \ číslo	singulár	plurál
nominativ	cop	cops

význam

1. (slangově) policista, polda