výslovnost
- IPA: [deːˈki.pe.re] (klasická restituovaná)
- IPA: [dɛːˈt͡sɪpɛrɛ] (středoevropská)
- IPA: [deː.ˈt͡ʃi.pe.re] (vatikánská)
etymologie
Utvořeno přidáním předpony ad- ke slovesu capere.
sloveso
- smíšené, tzv. kolísající 3. konjugace (souhláskové přecházející v i-kmeny)
- tranzitivní
- "-ere-" je zde krátké, prothetické
časování
Další informace Čas, Osoba ...
| Čas |
Osoba |
Aktivum |
Pasivum |
| Infinitiv |
– |
dēcipere |
dēcipī |
| Prézens sg. |
1. |
dēcipiō |
dēcipior |
|
2. |
dēcipis |
dēciperis |
|
3. |
dēcipit |
dēcipitur |
| Prézens pl. |
1. |
dēcipimus |
dēcipimur |
|
2. |
dēcipitis |
dēcipiminī |
|
3. |
dēcipiunt |
dēcipiuntur |
| Imperativ sg. |
2. |
dēcipe! |
– |
| Imperativ pl.. |
2. |
dēcipite! |
– |
| Imperfektum sg. |
1. |
dēcipiēbam |
dēcipiēbar |
|
2. |
dēcipiēbās |
dēcipiēbāris |
|
3. |
dēcipiēbat |
dēcipiēbātur |
| Imperfektum pl. |
1. |
dēcipiēbāmus |
dēcipiēbāmur |
|
2. |
dēcipiēbātis |
dēcipiēbāminī |
|
3. |
dēcipiēbant |
dēcipiēbantur |
| Futurum sg. (první) |
1. |
dēcipiam |
dēcipiar |
|
2. |
dēcipiēs |
dēcipiēris |
|
3. |
dēcipiet |
dēcipiētur |
| Futurum pl. (první) |
1. |
dēcipiēmus |
dēcipiēmur |
|
2. |
dēcipiētis |
dēcipiēminī |
|
3. |
decipient |
decipientur |
| Konjunktiv imperfekta sg. |
1. |
dēciperem |
dēciperer |
|
2. |
dēciperēs |
dēciperēris |
|
3. |
dēciperet |
dēciperētur |
| Konjunktiv imperfekta pl. |
1. |
dēciperēmus |
dēciperēmur |
|
2. |
dēciperētis |
dēciperēminī |
|
3. |
dēciperent |
dēciperentur |
| Konjunktiv prézenta sg. |
1. |
dēcipiam |
dēcipiar |
|
2. |
dēcipiās |
dēcipiāris |
|
3. |
dēcipiat |
dēcipiātur |
| Konjunktiv prézenta pl. |
1. |
dēcipiāmus |
dēcipiāmur |
|
2. |
dēcipiātis |
dēcipiāminī |
|
3. |
decipiant |
dēcipiantur |
|
Zavřít
přísloví, rčení a pořekadla
- mundus vult decipi, ergo decipiamus eum