dodu

francouzština

výslovnost

• IPA: [do.dy]

etymologie

Ze starofrancouzského dondé, které snad souvisí s dondon a takto i s bedon. Uvažuje se o vulgárně latinském *dotatus.

přídavné jméno

skloňování

rod \ číslo	jednotné	množné
mužský	dodu	dodus
ženský	dodue	dodues

význam

1. buclatý, macatý, baculatý
   • Une grosse femme à la poitrine généreuse était allongée sur le dos, sa robe de taffetas remontée jusqu'à la taille, ses jambes dodues en l'air, <231> tandis qu'un petit homme chauve, sa nudité révélant un dos couvert de cicatrices et de sueur, pompait vigoureusement comme si sa vie en dépendait. – Ležela tam na zádech tlustá žena mohutných ňader, taftové šaty vykasané až po pás, macaté nohy ve vzduchu, zatímco plešatý muž, jehož nahota odhalovala hřbet pokrytý jizvami a potem, přirážel tak mocně, jako by na tom závisel jeho život.^[1]

synonyma

1. gras, bien en chair, charnu, plantureux, bedonnant, rebondi, replet, ventripotent, corpulent

antonyma

1. maigre, élancé, efflanqué, mince

související

• dodine
• doduement

podstatné jméno

etymologie

Zpodstatněním příslušného adjektiva.

skloňování

pád \ číslo	singulár	plurál
nominativ	dodu	dodus

význam

1. cvalík, buclatý muž nebo chlapec, tlouštík
   • Oh ! pour cela, madame, il n'y a rien à dire ; vous avez pris là un mari de bonne mine, un gros dodu que tout le monde aimera. – Pokud jde o to, paní, není co říct; za manžela jste si vybrala pěkného muže, vypaseného tlouštíka, kterého všichni budou mít rádi.^[2]