donucen

čeština

výslovnost

• IPA: [dɔnʊt͡sɛn]

dělení

• do-nu-cen

sloveso

• dokonavé

význam

1. příčestí trpné jednotného čísla mužského rodu slovesa donutit
   • Pan A. H. tehdy prý prohlásil, že byl ke své pro Kajínka nepříznivé výpovědi donucen.^[1]