donutit

čeština

výslovnost

• IPA: [dɔnʊcɪt]

dělení

• do-nu-tit

sloveso

• tranzitivní
• dokonavé

varianty

• (zastarale) donutiti

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	donutím	donutí	donutíte	donutíš	donutíme	donutí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	donuť	donuťme	donuťte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	donutil	donutila	donutilo	donutili	donutily	donutila
trpné	donucen	donucena	donuceno	donuceni	donuceny	donucena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	donutiv	donutivši	donutivše

význam

1. proti něčí vůli způsobit, že dotyčný vykoná určitou akci
   • Pokud by ho [vláda] přehlasovala, jako šéf vnitra skončí, „já tohle dělat nebudu a půjdu pryč, jestli mě donutí sem někoho bez jakékoliv prověrky brát, tak to bude beze mě“. Děsivá hrozba demisí, co by si země bez Chovance počala?! Zaplavily by nás tisíce muslimů a města by se ježila mešitami?^[1]

překlady

1. přimět

   • angličtina: force, oblige, compel, urge
   • francouzština: forcer, contraindre, obliger
   • italština: sforzare, costringere
   • němčina: zwingen, dringen
   • romština: kerel
   • řečtina: αναγκάζω
   • slovenština: donutiť
   • španělština: compeler, forzar, obligar
   • švédština: tvinga

synonyma

1. přinutit, přimět, (hovorově) přitlačit

související

• nutit
• přinutit
• vynutit
• nucený
• donucený
• donucení
• donucovací
• nucení
• nutnost
• nutný
• nutně