epos

čeština

výslovnost

• IPA: [ɛpɔs]

dělení

• epos

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování (1)

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	epos	eposy
genitiv	eposu	eposů
dativ	eposu	eposům
akuzativ	epos	eposy
vokativ	epose	eposy
lokál	epose / eposu	eposech
instrumentál	eposem	eposy

skloňování (2)

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	epos	(zastarale, zřídka) epy
genitiv	(zastarale, zřídka) epu	(zastarale, zřídka) epů
dativ	(zastarale, zřídka) epu	(zastarale, zřídka) epům
akuzativ	epos	(zastarale, zřídka) epy
vokativ	(zastarale, zřídka) epe	(zastarale, zřídka) epy
lokál	(zastarale, zřídka) epu	(zastarale, zřídka) epech
instrumentál	(zastarale, zřídka) epem	(zastarale, zřídka) epy

skloňování (3)

• rod střední

význam

1. dlouhá báseň epického charakteru
   • Na »Kalevalu« upozornil u nás již v 60. l. V. B. Nebeský a v l. 70. znovu Fr. Mach; Holečkovi pak mohutné epos čudské přiblížil srovnávací jazykozpytec L. Geitler.^[1]

překlady

1. báseň

   • angličtina: epic
   • francouzština: épopée ž
   • němčina: Epos s
   • slovenština: epos m

synonyma

1. epopej

související

• epický
• epik
• epika
• epopej