inteligence

čeština

výslovnost

• IPA: [ɪntɛlɪgɛnt͡sɛ]

dělení

• in-te-li-gen-ce

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	inteligence	inteligence
genitiv	inteligence	inteligencí
dativ	inteligenci	inteligencím
akuzativ	inteligenci	inteligence
vokativ	inteligence	inteligence
lokál	inteligenci	inteligencích
instrumentál	inteligencí	inteligencemi

význam

1. pronikavost ducha; schopnost učit se a přizpůsobit se prostředí
   • K tomu, abych ho pochopila, moje inteligence nestačí.
2. sociální vrstva, která se živí duševní prací
   • Slavní mudrci, vzácní chemici,/ slovutní mistři, páni magistři,/ astrologové, geometři,/ agronomové, psychiatři,/ páni docenti – geologie, psychologie, theologie! Nemocí zhoubných,/ nemocí zjevných,/ nemocí latentních!/ Vynálezcové věcí/ patentních! Magnificence! Zkrátka –/ inteligence!^[1]

překlady

1. bystrost

   • angličtina: intelligence
   • francouzština: intelligence ž
   • japonština: 知能
   • němčina: Intelligenz ž
   • řečtina: νοημοσύνη ž
2. společenská třída pracující mozkem

   • angličtina: intelligentsia
   • čínština: 知識界, 知識分子
   • francouzština: intelligentsia ž
   • němčina: Intelligenz ž
   • ruština: интеллигенция ž
   • řečtina: διανοούμενοι m

synonyma

1. bystrost
2. intelektuálové

související

• inteligentní
• inteligenční
• inteligentně
• inteligent

slovní spojení

• most Inteligence
• pracující inteligence
• umělá inteligence