jev

čeština

výslovnost

• IPA: [jɛf]

dělení

• jev

etymologie

Deverbativum od jevit (se), vyvinuté ze staročeského jěv, deverbativa od jěviti,^[1] které má ekvivalenty ve všech slovanských jazycích. To pochází z praslovanského *aviti sę, odvozeného z indoevropského *au- („vnímat“).^[2]

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	jev	jevy
genitiv	jevu	jevů
dativ	jevu	jevům
akuzativ	jev	jevy
vokativ	jeve	jevy
lokál	jevu	jevech
instrumentál	jevem	jevy

význam

1. fakt, proces nebo událost, který je možno smyslově pozorovat
   • Komplexnost soudobých lidských společností přináší stále nové sociální jevy.
   • Z hlediska pravděpodobnosti lze každý náhodný jev charakterizovat množinou všech možných výsledků.

překlady

1. smyslově pozorovatelná událost

   • angličtina: phenomenon, event, effect
   • finština: ilmiö
   • francouzština: phénomène m, (fyzikální) effet m
   • latina: res ž, species ž, visum s
   • litevština: fenomenas m, reiškinys m
   • němčina: Erscheinung ž, Phänomen s
   • polština: zjawisko s
   • ruština: явление s
   • slovenština: jav m
   • slovinština: pojav m

synonyma

1. úkaz, fenomén

související

• jevit (se), jevový
• jeviště, jevištní
• vyjevit, výjev
• zjevit (se), zjev, zjevný, zjevně, zjevení,
• objevit (se), objev, objevitel
• projevit (se), projev
• najevo

sloveso

význam

1. druhá osoba jednotného čísla rozkazovacího způsobu slovesa jevit