korba

čeština

výslovnost

• IPA: [kɔrba]

dělení

• kor-ba

podstatné jméno (1)

• rod ženský

skloňování (1)

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	korba	korby
genitiv	korby	koreb
dativ	korbě	korbám
akuzativ	korbu	korby
vokativ	korbo	korby
lokál	korbě	korbách
instrumentál	korbou	korbami

význam

1. shora otevřený prostor pro náklad oddělený od kabiny řidiče nákladního auta
   • O kus dál s neutrálním výrazem postává muž, kope si do míčku a po očku sleduje svého zbojníka s nudlí u nosu, který se pokouší do malé korby náklaďáku umístit aspoň deset kilo písku. Rozpravy o plenkách ho bytostně nezajímají a o obědu má dávno jasno.^[1]

synonyma

1. (částečně) košatina, sklápěčka, (nářečně) fasuněk, fasuňk

související

• korbička
• korbový

podstatné jméno (2)

• rod ženský nebo příležitostně i mužský životný

skloňování (2)

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	korba	korby / korbové
genitiv	korby	korbů / (řidčeji) koreb
dativ	korbě / (řidčeji) korbovi	korbám
akuzativ	korbu	korby
vokativ	korbo	korby / korbové
lokál	korbě / (řidčeji) korbovi	korbách
instrumentál	korbou	korbami

význam

1. (expresivně) statný muž se širokými rameny

synonyma

1. vazba, lamželezo, vazoun, pořízek, svalovec, hromotluk, vazbič, korbič, holdegron, valibuk

antonyma

1. sušinka, tintítko, drobeček, střízlík, věchýtek