korunka

čeština

výslovnost

• IPA: [kɔrʊŋka]

dělení

• ko-run-ka

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	korunka	korunky
genitiv	korunky	korunek
dativ	korunce	korunkám
akuzativ	korunku	korunky
vokativ	korunko	korunky
lokál	korunce	korunkách
instrumentál	korunkou	korunkami

význam

1. (zdrobněle) koruna
2. část zubu nad dásní nebo její náhrada
3. typ uzávěru láhve

související

• korunkový