korunkou

čeština

výslovnost

• IPA: [kɔrʊŋkɔʊ̯]

dělení

• ko-run-kou

podstatné jméno

• rod ženský

význam

1. instrumentál singuláru substantiva korunka
   • Kol tymián na hrobech voněl s matou, plál v trávě pryskyřník korunkou zlatou.^[1]