mluvit

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈmlʊvɪt]
•  mluvit^{? • info}

dělení

• mlu-vit

sloveso

• nedokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	mluvím	mluvíš	mluví	mluvíme	mluvíte	mluví

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	mluv	mluvme	mluvte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	mluvil	mluvila	mluvilo	mluvili	mluvily	mluvila
trpné	mluven	mluvena	mluveno	mluveni	mluveny	mluvena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	mluvě	mluvíc	mluvíce

význam

1. projevovat se slovem
   • Když mluví, tak mu není rozumět.
2. říkat, povídat
   • Mluvili spolu velmi dlouho.
3. svědčit
   • Jeho práce mluví za vše.

překlady

1. hovořit

   • angličtina: speak
   • esperanto: paroli
   • finština: puhua
   • francouzština: parler
   • grónština: oqarpoq
   • hebrejština: דִּבֵּר
   • italština: parlare
   • japonština: 話す
   • litevština: kalbėti
   • lotyština: runāt
   • maďarština: beszél
   • němčina: sprechen
   • polština: mówić
   • portugalština: falar
   • ruština: говорить
   • slovenština: hovoriť
   • srbština (cyrilice): говорити
   • srbština (latinka): govoriti
   • španělština: hablar
   • švédština: tala
   • tagalština: magsalita
   • volapük: pükön
   • žemaitština: rokoutė
2. —
3. —

synonyma

1. hovořit, (hanlivě) blafat, tlachat, žvanit
2. rozmlouvat, diskutovat, debatovat, krafat, kafrat, kecat, brebentit, kušnit, plkat, (v obecném jazyce, hanlivě) blábolit, pindat, kvákat, plácat, blekotat, mrmlat, kydat, cancat, camrat
3. svědčit

související

• mluvený
• mluvící
• mluvný
• mluvítko
• mluvka

fráze a idiomy

• mluvit z cesty
• mluvit do větru

přísloví, úsloví a pořekadla

• mluviti stříbro, mlčeti zlato