polednice

čeština

výslovnost

• IPA: [pɔlɛdɲɪt͡sɛ]

dělení

• po-led-ni-ce

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	polednice	polednice
genitiv	polednice	polednic
dativ	polednici	polednicím
akuzativ	polednici	polednice
vokativ	polednice	polednice
lokál	polednici	polednicích
instrumentál	polednicí	polednicemi

význam

1. mytologická ženská bytost, která se zjevuje v poledne
   • Ke stolu se plíží tiše polednice jako stín: matka hrůzou sotva dýše, dítě chopíc na svůj klín.^[1]

související

• poledník