pravit

čeština

výslovnost

• IPA: [pravɪt]

dělení

• pra-vit

sloveso

• dokonavé i nedokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	pravím	pravíš	praví	pravíme	pravíte	praví

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	prav	pravme	pravte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	pravil	pravila	pravilo	pravili	pravily	pravila
trpné	praven	pravena	praveno	praveni	praveny	pravena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	pravě	pravíc	pravíce
minulý	praviv	pravivši	pravivše

Poznámka: zastaralé tvary minulého času: prál, prála, prálo, práli, prály.

význam

1. říci, říkat
   • Chudý muž měl čtyři syny a když dospěli, pravil k nim: „Milé dítky, musíte do světa; nemám ničeho, což bych vám dáti mohl; odeberte se do cizího kraje, naučte se řemeslu a hleďte, jak se uživíte.“^[1]