slunko

čeština

výslovnost

• IPA: [slʊŋkɔ]

dělení

• slun-ko

podstatné jméno (1)

• rod střední

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	slunko	slunka
genitiv	slunka	slunek
dativ	slunku	slunkům
akuzativ	slunko	slunka
vokativ	slunko	slunka
lokál	slunku	slunkách
instrumentál	slunkem	slunky

význam

1. (expresivně, zdrobněle, knižně, lidově, na Moravě) slunce; hvězda vyzařující na Zemi světlo a teplo
   • Nejen práce rolníkova, ale celý život je regulován podnebím, měnou zimy a tepla, koneckonců slunkem, poměrem země ke slunku; a přece o slunku lidé méně přemýšlejí než o měsíci, třeba si měsíc svítí jen světlem od slunka vypůjčeným.^[1]
2. (lidově, na Moravě, zdrobněle) slunce; teplo, sluneční světlo
   • Byla oslněna slunkem z východu.
   • Kocour se vyhříval na slunku.
3. (knižně, zdrobněle) k vyjádření času
   • Pracovala od ranního slunka.

synonyma

1. sluníčko, slunce, Slunce
2. sluníčko, slunce
3. úsvit, rozbřesk

související

• slunce, Slunce
• sluníčko
• slunit se

fráze a idiomy

• od slunka do slunka

podstatné jméno (2)

• rod ženský

význam

1. vokativ singuláru substantiva slunka