suplika

čeština

výslovnost

• IPA: [sʊplɪka]

dělení

• sup-li-ka

etymologie

Z latiny.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	suplika	supliky
genitiv	supliky	suplik
dativ	suplice	suplikám
akuzativ	supliku	supliky
vokativ	supliko	supliky
lokál	suplice	suplikách
instrumentál	suplikou	suplikami

význam

1. (zastarale, hovorově) žádost, pokorná prosba, prosebný list

synonyma

1. suplikace